Boží království je skutečná vláda, kterou ustanovil Jehova Bůh. V Bibli je označováno také jako „nebeské království“, protože má sídlo v nebi. (Matouš 4:17; Marek 1:14, 15) Přestože je ve všech směrech nadřazené lidským vládám, má s nimi určité společné rysy:

•   Vládci. Králem této vlády Bůh jmenoval Ježíše Krista. Dal mu větší autoritu, než jakou kdy mohl získat kterýkoli lidský panovník. (Matouš 28:18) Ježíš prokázal, že je spolehlivý a soucitný, a proto máme jistotu, že svou moc nikdy nezneužije. (Matouš 4:23; Marek 1:40, 41; 6:31–34; Lukáš 7:11–17) Pod Božím vedením Ježíš vybral ze všech národů lidi, kteří budou v nebi spolu s ním „kralovat nad zemí“. (Zjevení 5:9, 10)

•   Funkční období. Na rozdíl od lidských vlád, které se neustále střídají, Boží království „nebude nikdy zničeno“. (Daniel 2:44)

•   Poddaní. Poddaným Božího království se může stát kdokoli, kdo jedná v souladu s Božími požadavky, bez ohledu na svůj rodinný původ nebo místo narození. (Skutky 10:34, 35)

•   Zákony. Zákony Božího království nejsou jen seznamem zákazů. Tyto zákony pozvedají mravní úroveň těch, kdo se jimi řídí. Bible například říká: „‚Budeš milovat Jehovu, svého Boha, celým svým srdcem a celou svou duší a celou svou myslí.‘ To je největší a první přikázání. To druhé, jemu podobné, je: ‚Budeš milovat svého bližního jako sám sebe.‘“ (Matouš 22:37–39) Láska k Bohu a k bližnímu podněcuje poddané Božího království k tomu, aby vždy jednali v zájmu druhých.

•   Vzdělání. Boží království stanovuje pro své poddané vysoká měřítka, ale zároveň je učí, jak mají podle těchto měřítek žít. (Izajáš 48:17, 18)

•   Vládní program. Účelem Božího království není to, aby se jeho vládci obohacovali na úkor svých poddaných. Toto království zajistí, aby se děla Boží vůle. K tomu patří i splnění slibu, že ti, kdo milují Boha, budou žít navždy v ráji na zemi. (Izajáš 35:1, 5, 6; Matouš 6:10; Zjevení 21:1–4)