Ano. Pokud uděláte ty správné kroky, Bůh vám vaše hříchy odpustí. Bible říká, že je „přichystaný odpouštět“ a že „ve velkém měřítku odpustí“. (Nehemjáš 9:17; Žalm 86:5; Izajáš 55:7) Když odpouští, odpouští úplně. Bible říká, že naše hříchy vymaže. (Skutky 3:19) Také odpouští natrvalo. Jednou sám prohlásil: „Na jejich hřích již nebudu vzpomínat.“ (Jeremjáš 31:34) Když nám Bůh jednou odpustí, už nás z našich hříchů neobviňuje ani nás za ně znovu a znovu netrestá.

 Bůh ale neodpouští proto, že by byl sentimentální nebo slaboch. Má určité normy, ze kterých nikdy nesleví. Z toho důvodu některé hříchy odmítá odpustit. (Jozue 24:19, 20)

Co je potřeba udělat, aby vám Bůh odpustil?

1.   Přiznejte, že jste svým hříchem překročili Boží normy. Možná jste svým jednáním zranili nějakého člověka, ale v první řadě si musíte uvědomit, že jste udělali něco, co se nelíbí Bohu. (Žalm 51:1, 4; Skutky 24:16)

2.   Vyznejte se Bohu v modlitbě. (Žalm 32:5; 1. Jana 1:9)

3.   Upřímně svého hříchu litujte. „Bohabojný smutek“ vede k pokání neboli ke změně postoje. (2. Korinťanům 7:10) Patří k tomu i to, že litujete kroků, které k hříchu vedly. (Matouš 5:27, 28)

4.   Změňte své chování, nebo jak říká Bible, „obraťte se“. (Skutky 3:19) Může to znamenat, že nebudete opakovat špatný skutek nebo se zbavíte nesprávného zvyku. Ale stejně tak to může znamenat, že musíte kompletně změnit své myšlení a jednání. (Efezanům 4:23, 24)

5.   Napravte škodu, kterou jste způsobili. (Matouš 5:23, 24; 2. Korinťanům 7:11) Omluvte se člověku, který trpí následkem toho, co jste udělali nebo naopak neudělali. V maximální možné míře svou chybu odčiňte. (Lukáš 19:7–10)

6.   V modlitbě proste Boha o odpuštění na základě výkupní oběti Ježíše Krista. (Efezanům 1:7) Jestli má Bůh vaše modlitby vyslyšet, musíte sami odpouštět těm, kdo se proti vám nějak provinili. (Matouš 6:14, 15)

7.   Pokud jste se dopustili vážného hříchu, promluvte si o tom s někým, kdo je způsobilý poskytnout vám potřebnou duchovní pomoc a kdo se za vás může modlit. (Jakub 5:14–16)

Mylné názory

 „Když se vyzpovídám knězi nebo pastorovi, může mi moje hříchy odpustit.“

 V současné době není žádný člověk oprávněný odpustit jinému člověku hříchy proti Bohu. Když se hříšník někomu přizná, může mu to v určitých ohledech pomoct, ale odpustit mu může jedině Bůh. (Efezanům 4:32; 1. Jana 1:7, 9)

 Jak to tedy Ježíš myslel, když apoštolům řekl: „Jestliže někomu odpustíte hříchy, jsou mu odpuštěny; jestliže je někomu zadržíte, jsou zadrženy.“ (Jan 20:23) Mluvil o autoritě, kterou dá svým apoštolům, až dostanou svatého ducha. (Jan 20:22)

 Přesně jak Ježíš slíbil, na apoštoly byl v roce 33 n. l. vylit svatý duch a s ním dostali i autoritu odpouštět hříchy. (Skutky 2:1–4) Apoštol Petr ji využil, když vynesl rozsudek nad učedníkem Ananiášem a jeho manželkou Safirou. Díky zázračné schopnosti Petr věděl o jejich podvodu a jeho rozsudek nad nimi naznačuje, že jejich hřích nebyl odpuštěn. (Skutky 5:1–11)

 Autorita odpouštět hříchy patřila k darům ducha, stejně jako třeba uzdravování nebo mluvení jazyky. Tyto dary ale už od smrti apoštolů lidé nemají. (1. Korinťanům 13:8–10) Proto dnes nemůže žádný člověk odpustit hřích někoho jiného.