Samci rosničky japonské jsou známí tím, že vydávají opakované a zdánlivě nahodilé zvuky. Volání každého jednotlivého samce je možné rozpoznat, i když je jich hodně pohromadě. Jak je to možné? Vědci, kteří v Japonsku tyhle žáby zkoumají, zjistili, že volání samců, kteří jsou na stejném území, je velmi dobře koordinované.

 Zajímavé informace: Samci rosničky japonské vydávají zvuky, aby přilákali samičky. Zvuk se tvoří v hlasivkách a zesiluje se v rezonančním měchýřku, což je nafukovací vak na spodní straně krku.

 Jak se dá volání jednoho samečka rozlišit od volání těch ostatních? Vědci zjistili, že rosničky japonské, které jsou blízko u sebe, nevolají nahodile, ale popořadě. Pravidelně se střídají. Tím zabrání tomu, aby jednotlivé zvuky splývaly. Žabí samečci vytvoří pěvecký sbor, ve kterém jsou jasně slyšet jednotlivé zvuky, a zároveň tak šetří energii. Díky tomu, že svoje volání koordinují, si navíc můžou mezi jednotlivými vystoupeními odpočinout.

 Tím, jak je volání rosniček japonských koordinované, se inspirovali odborníci na bezdrátovou komunikaci. Pomocí složitých matematických výpočtů se snaží přenos dat lépe načasovat tak, aby se jednotlivé bloky dat navzájem nerušily. Díky tomu je přenos dat spolehlivější a spotřebuje se při něm méně energie.

 Co si o tom myslíte? Jsou koordinovaná vystoupení rosniček japonských výsledkem evoluce, nebo to někdo vymyslel?