Jeremjáš 5:1–31
5 Toulejte se ulicemi Jeruzaléma a vizte nyní a poznejte a hledejte si na jeho veřejných prostranstvích, zda budete moci najít člověka,+ zda existuje někdo, kdo činí právo,+ kdo hledá věrnost,+ a já [Jeruzalému] odpustím.
2 I kdyby řekli: „Jakože je Jehova živý!“, přísahali by tím na naprostou faleš.+
3 Jehovo, nejsou ty tvé oči [upřeny] k věrnosti?+ Udeřil jsi je,+ ale neonemocněli.+ Hubil jsi je.+ Odmítli přijmout ukázňování.+ Učinili svůj obličej tvrdším než skalní útes.+ Odmítli se obrátit zpět.+
4 I já jsem si řekl: „Jistě jsou z nízké třídy. Jednali pošetile, neboť nebrali na vědomí Jehovovu cestu, soud svého Boha.*+
5 Odejdu k velkým a promluvím s nimi;+ vždyť si museli povšimnout Jehovovy cesty, soudu svého Boha.+ Museli určitě všichni společně zlomit jho; museli roztrhnout pouta.“+
6 Proto na ně udeřil lev z lesa, stále je olupuje vlk z pouštních plání,+ levhart bdí u jejich měst.+ Každý, kdo z nich vyjde, je roztrhán na kusy. Jejich přestupků totiž přibylo; jejich skutky nevěry se staly početnými.+
7 Jak ti* mohu právě tuto věc odpustit? Tvoji vlastní synové mě opustili a stále přísahají+ při tom, co není Bůh.*+ A stále jsem je sytil,+ ale oni dál cizoložili+ a houfně chodí do domu prostitutky.
8 Stali se koňmi, kteří se pohlavně rozpálili, kteří mají [silná] varlata. Každý řehtá po manželce svého druha.+
9 „Neměl bych právě kvůli těmto věcem účtovat?“ je Jehovův výrok.+ „Nebo by se má duše neměla pomstít na národě, který je takový?“+
10 „Vystupte proti jejím řádkám [révy]* a způsobte zkázu,+ ale opravdu nezahubte.+ Odejměte její rozbujelé odnože, neboť ty nepatří Jehovovi.+
11 Vždyť izraelský dům a judský dům se mnou rozhodně jednaly zrádně,“ je Jehovův výrok.+
12 „Zapřeli Jehovu a říkají: ‚Není.+ A nepřijde na nás neštěstí a neuvidíme meč ani hladomor.‘+
13 A z proroků se stává vítr a není v nich slovo.+ Tak jim bude učiněno.“
14 Proto tak řekl Jehova, BŮH vojsk: „Protože říkáte tuto věc, hle, činím své slovo ve vašich ústech ohněm,+ a tento lid budou kusy dřeva, a jistě je pohltí.“+
15 „Hle, přivádím na vás národ zdaleka,+ izraelský dome,“ je Jehovův výrok. „Je to vytrvalý národ.+ Je to národ zdávna, národ, jehož řeč* neznáš a nemůžeš [s porozuměním] slyšet, co říkají.
16 Jejich toulec je jako otevřené pohřební místo; všichni jsou to silní muži.+
17 Jistě také pohltí tvou žeň a tvůj chléb.+ Ti muži pohltí tvé syny a tvé dcery. Pohltí tvá stáda bravu a tvá stáda dobytka. Pohltí tvou révu a tvůj fíkovník.+ Mečem roztříští tvá opevněná města, ve která důvěřuješ.“
18 „A ani v těch dnech,“ je Jehovův výrok, „vás nezahubím.+
19 A stane se, že řeknete: ‚Za co nám Jehova, náš Bůh, učinil to všechno?‘+ A řekneš jim: ‚Právě jak jste mě opustili a odešli sloužit ve své zemi cizozemskému bohu,* tak budete sloužit cizím lidem v zemi, která není vaše.‘“+
20 Povězte to v Jákobově domě a zvěstujte to v Judovi. Říkejte:
21 „Nyní slyš toto, nemoudrý lide, který jsi bez srdce:*+ Mají oči, ale nemohou vidět;+ mají uši, ale nemohou slyšet.+
22 ‚Nebojíte se ani mne,‘+ je Jehovův výrok, ‚nebo nemáte kruté bolesti ani kvůli mně,+ který jsem určil písek jako hranici pro moře, předpis trvající na neurčito, který nemůže překročit? Třebaže se jeho vlny zmítají, přece nemohou získat převahu; a [třebaže] se bouří, přece jej nemohou překročit.+
23 Ale právě tento lid nabyl zatvrzelé a vzpurné srdce; odbočili a kráčejí si po své dráze.+
24 Neřekli si však v srdci: „Bojme se nyní Jehovy, našeho Boha,+ Toho, kdo dává liják a podzimní déšť a jarní déšť v jeho období,+ Toho, kdo pro nás střeží i předepsané týdny žně.“+
25 Vaše vlastní přestoupení tyto věci odvrátila a vaše vlastní hříchy vám zadržely, co je dobré.+
26 V mém lidu se totiž našli ničemové.+ Vykukují, jako když se krčí ptáčníci.+ Nastražili zkázonosnou [past].* Chytají lidi.*
27 Jako je klec plná létajících tvorů, tak jsou jejich domy plné podvodu.+ Proto se stali velkými a získávají bohatství.+
28 Ztučněli;+ stali se lesklými. Přetekli také špatnými věcmi.* Neujali se žádné právní pře,+ ani právní pře chlapce bez otce,+ aby získali úspěch;+ a neujímali se soudu chudých.‘“
29 „Neměl bych právě kvůli těmto věcem účtovat?“ je Jehovův výrok, „nebo by se má duše neměla pomstít na národě, který je takový?+
30 V zemi nastala* strašná situace, dokonce něco hrozného:+
31 Proroci skutečně prorokují ve falši;+ a pokud jde o kněze, ti podmaňují podle svých sil.*+ A můj vlastní lid si [to] tak zamiloval;+ a co budete dělat, až to bude končit?“+
Poznámky
^ „Svého Boha.“ Heb. ʼElo·hé·hemʹ, mn. č.
^ Nebo „při tom, co nejsou bohové“. Heb. beloʼʹ ʼelo·himʹ.
^ „Ti“, ž. r., j. č.
^ „Jejím terasovým zdím“, na základě malé změny ve značení samohlásek.
^ Dosl. „jazyk“.
^ Nebo „cizozemským bohům“. Dosl. „bohu [nebo bohům] cizí (země)“. Heb. ʼelo·héʹ ne·kharʹ. Mn. č. slova ‚bůh‘ může označovat vznešenost.
^ Nebo „dobré pohnutky“. Heb. lev.
^ „Zkázonosnou [past].“ Nebo „zhoubu“ tj. v podobě pasti nebo léčky.
^ „Lidi.“ Heb. ʼana·šimʹ.
^ Nebo „slovy; záležitostmi“.
^ Srovnej 5Mo 27:9 ppč.
^ Dosl. „rukou“.