Jeremjáš 5:1–31

5  Toulejte se ulicemi Jeruzaléma a vizte nyní a poznejte a hledejte si na jeho veřejných prostranstvích, zda budete moci najít člověka,+ zda existuje někdo, kdo činí právo,+ kdo hledá věrnost,+ a já [Jeruzalému] odpustím.  I kdyby řekli: „Jakože je Jehova živý!“, přísahali by tím na naprostou faleš.+  Jehovo, nejsou ty tvé oči [upřeny] k věrnosti?+ Udeřil jsi je,+ ale neonemocněli.+ Hubil jsi je.+ Odmítli přijmout ukázňování.+ Učinili svůj obličej tvrdším než skalní útes.+ Odmítli se obrátit zpět.+  I já jsem si řekl: „Jistě jsou z nízké třídy. Jednali pošetile, neboť nebrali na vědomí Jehovovu cestu, soud svého Boha.*+  Odejdu k velkým a promluvím s nimi;+ vždyť si museli povšimnout Jehovovy cesty, soudu svého Boha.+ Museli určitě všichni společně zlomit jho; museli roztrhnout pouta.“+  Proto na ně udeřil lev z lesa, stále je olupuje vlk z pouštních plání,+ levhart bdí u jejich měst.+ Každý, kdo z nich vyjde, je roztrhán na kusy. Jejich přestupků totiž přibylo; jejich skutky nevěry se staly početnými.+  Jak ti* mohu právě tuto věc odpustit? Tvoji vlastní synové mě opustili a stále přísahají+ při tom, co není Bůh.*+ A stále jsem je sytil,+ ale oni dál cizoložili+ a houfně chodí do domu prostitutky.  Stali se koňmi, kteří se pohlavně rozpálili, kteří mají [silná] varlata. Každý řehtá po manželce svého druha.+  „Neměl bych právě kvůli těmto věcem účtovat?“ je Jehovův výrok.+ „Nebo by se má duše neměla pomstít na národě, který je takový?“+ 10  „Vystupte proti jejím řádkám [révy]* a způsobte zkázu,+ ale opravdu nezahubte.+ Odejměte její rozbujelé odnože, neboť ty nepatří Jehovovi.+ 11  Vždyť izraelský dům a judský dům se mnou rozhodně jednaly zrádně,“ je Jehovův výrok.+ 12  „Zapřeli Jehovu a říkají: ‚Není.+ A nepřijde na nás neštěstí a neuvidíme meč ani hladomor.‘+ 13  A z proroků se stává vítr a není v nich slovo.+ Tak jim bude učiněno.“ 14  Proto tak řekl Jehova, BŮH vojsk: „Protože říkáte tuto věc, hle, činím své slovo ve vašich ústech ohněm,+ a tento lid budou kusy dřeva, a jistě je pohltí.“+ 15  „Hle, přivádím na vás národ zdaleka,+ izraelský dome,“ je Jehovův výrok. „Je to vytrvalý národ.+ Je to národ zdávna, národ, jehož řeč* neznáš a nemůžeš [s porozuměním] slyšet, co říkají. 16  Jejich toulec je jako otevřené pohřební místo; všichni jsou to silní muži.+ 17  Jistě také pohltí tvou žeň a tvůj chléb.+ Ti muži pohltí tvé syny a tvé dcery. Pohltí tvá stáda bravu a tvá stáda dobytka. Pohltí tvou révu a tvůj fíkovník.+ Mečem roztříští tvá opevněná města, ve která důvěřuješ.“ 18  „A ani v těch dnech,“ je Jehovův výrok, „vás nezahubím.+ 19  A stane se, že řeknete: ‚Za co nám Jehova, náš Bůh, učinil to všechno?‘+ A řekneš jim: ‚Právě jak jste mě opustili a odešli sloužit ve své zemi cizozemskému bohu,* tak budete sloužit cizím lidem v zemi, která není vaše.‘“+ 20  Povězte to v Jákobově domě a zvěstujte to v Judovi. Říkejte: 21  „Nyní slyš toto, nemoudrý lide, který jsi bez srdce:*+ Mají oči, ale nemohou vidět;+ mají uši, ale nemohou slyšet.+ 22  ‚Nebojíte se ani mne,‘+ je Jehovův výrok, ‚nebo nemáte kruté bolesti ani kvůli mně,+ který jsem určil písek jako hranici pro moře, předpis trvající na neurčito, který nemůže překročit? Třebaže se jeho vlny zmítají, přece nemohou získat převahu; a [třebaže] se bouří, přece jej nemohou překročit.+ 23  Ale právě tento lid nabyl zatvrzelé a vzpurné srdce; odbočili a kráčejí si po své dráze.+ 24  Neřekli si však v srdci: „Bojme se nyní Jehovy, našeho Boha,+ Toho, kdo dává liják a podzimní déšť a jarní déšť v jeho období,+ Toho, kdo pro nás střeží i předepsané týdny žně.“+ 25  Vaše vlastní přestoupení tyto věci odvrátila a vaše vlastní hříchy vám zadržely, co je dobré.+ 26  V mém lidu se totiž našli ničemové.+ Vykukují, jako když se krčí ptáčníci.+ Nastražili zkázonosnou [past].* Chytají lidi.* 27  Jako je klec plná létajících tvorů, tak jsou jejich domy plné podvodu.+ Proto se stali velkými a získávají bohatství.+ 28  Ztučněli;+ stali se lesklými. Přetekli také špatnými věcmi.* Neujali se žádné právní pře,+ ani právní pře chlapce bez otce,+ aby získali úspěch;+ a neujímali se soudu chudých.‘“ 29  „Neměl bych právě kvůli těmto věcem účtovat?“ je Jehovův výrok, „nebo by se má duše neměla pomstít na národě, který je takový?+ 30  V zemi nastala* strašná situace, dokonce něco hrozného:+ 31  Proroci skutečně prorokují ve falši;+ a pokud jde o kněze, ti podmaňují podle svých sil.*+ A můj vlastní lid si [to] tak zamiloval;+ a co budete dělat, až to bude končit?“+

Poznámky

„Svého Boha.“ Heb. ʼElo·hé·hemʹ, mn. č.
Nebo „při tom, co nejsou bohové“. Heb. beloʼʹ ʼelo·himʹ.
„Ti“, ž. r., j. č.
„Jejím terasovým zdím“, na základě malé změny ve značení samohlásek.
Dosl. „jazyk“.
Nebo „cizozemským bohům“. Dosl. „bohu [nebo bohům] cizí (země)“. Heb. ʼelo·héʹ ne·kharʹ. Mn. č. slova ‚bůh‘ může označovat vznešenost.
Nebo „dobré pohnutky“. Heb. lev.
„Zkázonosnou [past].“ Nebo „zhoubu“ tj. v podobě pasti nebo léčky.
„Lidi.“ Heb. ʼana·šimʹ.
Nebo „slovy; záležitostmi“.
Dosl. „rukou“.