Galaťanům 4:1–31
4 Říkám, že dokud je dědic dítětem, v ničem se neliší od otroka, přestože je pánem všeho.
2 Až do dne, který předem stanovil jeho otec, podléhá poručníkům a správcům.
3 Podobně i nás, když jsme byli dětmi, zotročovaly základní principy tohoto světa.+
4 Ale když se naplnil stanovený čas, Bůh poslal svého Syna, který se narodil z ženy+ a byl pod Zákonem,+
5 aby vykoupil ty pod Zákonem,+ a my tak mohli být přijati za syny.+
6 A protože jste synové, Bůh poslal ducha+ svého Syna do našeho srdce+ a ten volá: „Abba,* Otče!“+
7 Už tedy nejsi otrokem, ale synem. A pokud jsi synem, Bůh tě také ustanovil dědicem.+
8 Když jste neznali Boha, byli jste otroky těch, kdo ve skutečnosti nejsou bohové.
9 Ale teď Boha znáte, nebo spíš Bůh zná vás. Proč se tedy znovu obracíte k těm bezmocným+ a ubohým základním principům a chcete jim zase otročit?+
10 Puntičkářsky zachováváte dny, měsíce,+ období a roky.
11 Bojím se o vás. Zdá se totiž, že mé snahy vám pomoct byly zbytečné.
12 Bratři, prosím vás, buďte jako já, protože i já jsem býval jako vy.+ Nijak jste mi neublížili.
13 Víte, že když jsem vám poprvé oznamoval dobrou zprávu, dala mi k tomu příležitost má nemoc.
14 A i když pro vás byl můj stav zkouškou, nechovali jste se ke mně s pohrdáním ani s odporem.* Přijali jste mě jako Božího anděla, jako Krista Ježíše.
15 Kam se poděla vaše radost? Jsem si jistý, že kdyby to tehdy bylo možné, vydloubli byste si oči a dali mi je.+
16 Stal jsem se tedy vaším nepřítelem, protože vám říkám pravdu?
17 Ti lidé se vás všemožně snaží získat na svou stranu, ale ne z dobrých pohnutek. Chtějí vás ode mě vzdálit, abyste se stali jejich horlivými následovníky.
18 Když se vás někdo snaží získat z dobrých pohnutek, je to v pořádku – a mělo by to tak být vždycky, nejen když jsem u vás.
19 Moje děťátka,+ znovu kvůli vám prožívám porodní bolesti, dokud se ve vás nevytvoří Kristus.
20 Přál bych si být teď u vás a mluvit jinak, protože si s vámi nevím rady.
21 Povězte mi, vy, kdo chcete být pod Zákonem: Neslyšíte, co Zákon říká?
22 Například je napsáno, že Abraham měl dva syny. Jednoho mu porodila služka+ a druhého svobodná žena.+
23 Syn služky se narodil běžným způsobem,*+ ale ten druhý, syn svobodné, se narodil na základě slibu.+
24 Má to symbolický význam: Ty ženy představují dvě smlouvy. První smlouva je z hory Sinaj+ a rodí děti do otroctví – to je Hagar.
25 Hagar představuje Sinaj,+ horu v Arábii, a odpovídá dnešnímu Jeruzalému, protože ten je se svými dětmi v otroctví.
26 Ale Jeruzalém nahoře je svobodný a on je naše matka.
27 Je totiž napsáno: „Raduj se, neplodná, která nerodíš. Radostně volej, ty, která nemáš porodní bolesti. Vždyť opuštěná žena má víc dětí než ta, která má manžela.“+
28 Bratři, tak jako Izák jste dětmi slibu.+
29 Ale stejně jako ten, kdo se narodil běžným způsobem,* tehdy pronásledoval toho, kdo se narodil prostřednictvím ducha,+ tak je to i teď.+
30 Co ale říká Písmo? „Vyžeň tu služku a jejího syna! Syn té služky rozhodně nebude dědicem se synem svobodné.“+
31 Bratři, nejsme tedy dětmi služky, ale svobodné.
Poznámky
^ Důvěrné oslovení otce v hebrejštině nebo aramejštině.
^ Nebo „ani jste na mě neplivali“.
^ Dosl. „podle těla“.
^ Dosl. „podle těla“.
