Nářky 5:1–22
5 Vzpomeň si, Jehovo, co se nám stalo.
Podívej se na naši potupu.+
2 Naše dědictví připadlo cizím lidem, naše domy cizincům.+
3 Jsou z nás sirotci, nemáme otce, naše matky jsou jako vdovy.+
4 Vlastní vodu pijeme za peníze+ a za vlastní dříví musíme platit.
5 Naši pronásledovatelé nám dýchají na krk.
Jsme unavení, ale nenechají nás odpočinout.+
6 Natahujeme ruce k Egyptu+ a Asýrii,+ abychom se nasytili chlebem.
7 Naši předkové, kteří hřešili, už nejsou, ale my musíme nést jejich provinění.
8 Vládnou nám teď sluhové, není nikdo, kdo by nás vytrhl z jejich ruky.
9 S nasazením života sháníme chleba,+ protože v pustině je meč.
10 Trýznivý hlad nám rozpálil kůži jako pec.+
11 Naše manželky pokořili* na Sionu, naše panny v judských městech.+
12 Knížata pověsili za ruku+ a ke starším neměli úctu.+
13 Mladí muži nosí mlýnek a chlapci klopýtají pod nákladem dříví.
14 Starší už nesedají v bráně,+ mladí muži už nehrají na své hudební nástroje.+
15 Z našeho srdce se vytratila radost, náš tanec se změnil v truchlení.+
16 Z hlavy nám spadla koruna. Běda nám, protože jsme hřešili!
17 Proto nám onemocnělo srdce+a oči nám pohasly,+
18 vždyť hora Sion je zpustošená,+ běhají po ní lišky.
19 Ale ty, Jehovo, sedíš na svém trůnu věčně.
Tvůj trůn trvá generaci za generací.+
20 Proč bys na nás měl navždy zapomenout a na tak dlouho nás opustit?+
21 Přiveď nás zpět k sobě, Jehovo, a my se k tobě ochotně vrátíme.+
Ať je všechno jako dřív.+
22 Ale ty jsi nás úplně zavrhl.
Stále se na nás velmi zlobíš.+
Poznámky
^ Nebo „znásilnili“.
