Zjevení Janovi 10:1–11
10 Potom jsem viděl jiného mocného anděla, jak sestupuje z nebe. Byl oblečený* do oblaku, na hlavě měl duhu, jeho obličej byl jako slunce+ a jeho nohy byly jako ohnivé sloupy.
2 V ruce měl rozvinutý malý svitek. Pravou nohou se postavil na moře, levou nohou na zem
3 a vykřikl silným hlasem, jako když řve lev.+ A když vykřikl, zazněly hlasy sedmi hromů.+
4 Když těch sedm hromů promluvilo, už jsem chtěl psát. Pak jsem ale uslyšel hlas z nebe,+ který řekl: „Zapečeť, co řeklo těch sedm hromů, a nezapisuj to.“
5 Anděl, kterého jsem viděl stát na moři a na zemi, zvedl pravou ruku k nebi
6 a přísahal při tom, který žije po celou věčnost+ a který stvořil nebe a to, co je v něm, zemi a to, co je na ní, i moře a to, co je v něm.+ Řekl: „Čas vypršel.
7 Ve dnech, kdy se bude chystat k troubení sedmý anděl,+ se dovrší posvátné tajemství,+ které Bůh oznámil jako dobrou zprávu svým prorokům.“*+
8 Hlas, který jsem slyšel z nebe,+ ke mně potom promluvil znovu. Řekl mi: „Jdi, vezmi ten rozvinutý svitek z ruky anděla, který stojí na moři a na zemi.“+
9 Šel jsem tedy k andělovi a požádal ho, aby mi ten malý svitek dal. Odpověděl mi: „Vezmi ho a sněz.+ V žaludku ti zhořkne, ale v tvých ústech bude sladký jako med.“
10 A tak jsem vzal ten malý svitek z andělovy ruky a snědl jsem ho.+ V mých ústech byl sladký jako med,+ ale když jsem ho snědl, v žaludku mi zhořkl.
11 Pak mi bylo řečeno: „Musíš znovu prorokovat o lidech, národech, jazycích a mnoha králích.“
