Evangelium podle Jana 10:1–42
10 „Řeknu vám pravdu: Kdo nevchází do ovčince dveřmi, ale přelézá jinudy, je zloděj a lupič.+
2 Kdo ale vchází dveřmi, je pastýř ovcí.+
3 Tomu vrátný otevírá+ a ovce naslouchají jeho hlasu.+ Volá své ovce jménem a vyvádí je ven.
4 Když všechny své ovce vyvede, jde před nimi a ony ho následují, protože znají jeho hlas.
5 Cizího člověka nikdy nenásledují, ale utečou od něj, protože hlas cizích lidí neznají.“
6 Když jim Ježíš vyprávěl toto přirovnání, nepochopili, co jim chtěl říct.
7 A tak Ježíš řekl znovu: „Řeknu vám pravdu, já jsem dveře pro ovce.+
8 Všichni, kdo přišli a vydávali se za mě, jsou zloději a lupiči a ovce jim nenaslouchaly.
9 Já jsem ty dveře. Kdo vejde skrze mě, bude zachráněn a bude vcházet a vycházet a najde pastvu.+
10 Zloděj přichází, jen aby kradl, zabíjel a ničil.+ Já jsem přišel, aby měly život a měly ho v hojné míře.
11 Jsem dobrý pastýř.+ Dobrý pastýř dává za ovce svůj život.*+
12 Nádeník, který není pastýřem a kterému ovce nepatří, vidí přicházet vlka a opustí ovce a uteče. A vlk je napadne a rozežene.
13 Je to nádeník a na ovcích mu nezáleží.
14 Já jsem dobrý pastýř. Znám své ovce a mé ovce znají mě,+
15 stejně jako Otec zná mě a já znám Otce.+ A dávám za ovce svůj život.*+
16 Mám i jiné ovce, které nejsou z tohoto ovčince.+ Také ty musím přivést a budou naslouchat mému hlasu a vznikne jedno stádo s jedním pastýřem.+
17 Proto mě Otec miluje,+ že se vzdávám svého života,+ abych ho zase přijal.
18 Nikdo mi ho nebere, ale vzdávám se ho z vlastní vůle. Mám oprávnění se ho vzdát a mám oprávnění ho zase přijmout.+ Takový příkaz jsem dostal od svého Otce.“
19 Kvůli těm slovům znovu vznikly mezi Židy neshody.+
20 Mnozí z nich říkali: „Je posedlý démonem a je šílený. Proč ho posloucháte?“
21 Jiní říkali: „Takhle nemluví člověk posedlý démonem. Může snad démon otevřít slepým oči?“
22 Tehdy se v Jeruzalémě konal Svátek zasvěcení. Bylo to v zimě
23 a Ježíš se procházel v chrámu v Šalomounově sloupořadí.+
24 Židé ho obklopili a říkali mu: „Jak dlouho nás budeš držet v napětí? Pokud jsi Kristus, řekni nám to otevřeně.“
25 Ježíš jim odpověděl: „Řekl jsem vám to, a stejně nevěříte. Svědčí o mně skutky, které dělám ve jménu svého Otce.+
26 Ale nevěříte, protože nejste mé ovce.+
27 Mé ovce naslouchají mému hlasu. Znám je a ony mě následují.+
28 Dávám jim věčný život.+ Rozhodně nezahynou a nikdo je nevytrhne z mé ruky.+
29 Ty, které mi dal můj Otec, jsou cennější než všechno ostatní a nikdo je nemůže vytrhnout z Otcovy ruky.+
30 Já a Otec jsme jedno.“*+
31 Nato Židé znovu vzali kameny a chtěli ho ukamenovat.
32 Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků, které mě pověřil vykonat Otec. Za který z nich mě chcete kamenovat?“
33 Židé mu odpověděli: „Nechceme tě kamenovat za nějaký dobrý skutek, ale za rouhání:+ I když jsi člověk, děláš ze sebe boha.“
34 Ježíš jim odpověděl: „Není ve vašem zákoně napsáno ‚Řekl jsem: „Jste bohové“‘?*+
35 Takže Bůh nazval ‚bohy‘+ ty, které jeho slovo odsoudilo, a Písmo se přece nedá prohlásit za neplatné.
36 Jak to, že mně, kterého Otec posvětil a poslal do světa, říkáte, že se rouhám, protože jsem řekl ‚Jsem Boží Syn‘?+
37 Pokud nekonám skutky svého Otce, nevěřte mi.
38 Ale pokud je konám, i kdybyste nevěřili mně, věřte těm skutkům.+ Pak poznáte a budete vědět, že Otec je v jednotě se mnou a já v jednotě s ním.“+
39 Proto se ho zase pokusili chopit, ale unikl jim.
40 A znovu odešel za Jordán na místo, kde Jan předtím křtil,+ a zůstal tam.
41 Mnoho lidí k němu přicházelo a říkali: „Jan sice neprovedl ani jeden zázrak,* ale všechno, co řekl o tomhle člověku, je pravda.“+
42 A mnozí tam v něj uvěřili.
