Mladí lidé se ptají . . .

Proč musím trpět tělesnou vadou?

„BYLO mi pět let,“ vzpomíná Becky. „Kamarád mě vezl na kole, když vyrazilo zpoza rohu auto a srazilo nás.“ Jaké to mělo následky? „Měla jsem zlomenou nohu a utrpěla jsem těžké zranění hlavy. Lékaři nevěřili, že budu žít.“ Becky však přece zůstala naživu a dnes je z ní veselá šestnáctiletá dívka. Nicméně nehoda zanechala své stopy. „Velmi mě oslabila,“ říká Becky.

Mladý muž jménem Craig je také postižený. Je to následek nemoci známé jako mozková obrna. „Mozková obrna působí na mé svaly a nervový systém,“ vysvětluje Craig. „Svaly správně nereagují na zprávy, které jim dává můj mozek. Proto mám potíže s chozením, mluvením a udržováním rovnováhy. Mohu to všechno dělat, jenže ne moc hladce.“

Také máš nějaký druh tělesné vady? Statistiky ukazují, že do roku 2000 dosáhne na světě počet postižených mladých lidí 59 miliónů. (World Health, leden/únor 1985) Skutečnost, že tolik lidí má tytéž problémy jako ty, tě však sotva utěší, když chceš běhat, skákat a hrát si jako ostatní mladí lidé, ale nemůžeš.

Problémy postižených

Tělesné vady nejsou ničím novým. V biblických dobách se někteří lidé museli potýkat s kulhavostí (2. Samuelova 4:4; 9:13), slepotou (Marek 8:22) a deformacemi (Matouš 12:10). Takto postižení lidé měli často potíže s prováděním těch nejzákladnějších úkonů každodenního života. — Srovnej 5. Mojžíšovu 28:29; Přísloví 26:7.

Možná podobně bojuješ s omezeními, která tě postihla. Oblékání, jedení nebo chůze do školy mohou vyžadovat ohromné úsilí — a značnou pomoc ostatních. „Pravou stranou těla nemohu provádět žádné jemné pohyby,“ říká Becky. „Musela jsem se proto naučit psát levou rukou. Také chůze je obtížná. Teď mohu chodit docela normálně, ale některé dny hodně kulhám.“ Nebo se zamysli nad problémy, se kterými se střetává jeden chlapec postižený nanismem. Ne bez smyslu pro humor říká: „Dosáhnout na vypínač na stěně, to je další zdroj rozčilování. . . Domy jsou rozhodně projektovány pro vysoké lidi.“ — How It Feels to Live With a Physical Disability (Jaké to je žít s tělesnou vadou) od Jilla Krementze.

Přesto možná zjišťuješ, že problémy, které tě nejvíc skličují, nejsou tělesné povahy. Časopis Parents vysvětluje: „Mladiství jsou velmi citliví na reakce ostatních, což zvlášť ztěžuje život těm mladým  lidem, kteří mají speciální potřeby. . . Přemítají o tom, co si o jejich vzhledu asi myslí ostatní, a často nedůvěřují projevům přátelství. Dobře míněná gesta si vykládají jako nevítané projevy soucitu.“ Je jen přirozené chtít se líbit ostatním a být jimi přijímán. Přesto se můžeš cítit odcizen. Mladá Michelle řekla: „Celý život se liším od všech ostatních. To proto, že nemám levou ruku.“

Díky své odlišnosti jsi možná předmětem nekonečného žertování. „Až do páté třídy jsem chodil do školy pro postižené,“ vzpomíná Craig. „Ale v páté třídě jsem začal chodit do normální školy. V podstatě jsem neměl moc problémů, než se mi někteří kluci začali smát kvůli tomu, jak chodím.“ Také Becky má bolestné vzpomínky na to, jak k ní byli spolužáci krutí. Operace, kterou v minulosti podstoupila, jí poškodila hlasivky, takže měla trochu chraplavější hlas. „Děti ve škole mi přezdívali ‚hlas netvora‘,“ říká.

Dospělí mohou podobně projevovat nenáležité předsudky. Někteří se možná vyhýbají tvému pohledu. Jiní s tebou snad vůbec nechtějí mluvit a své poznámky směřují k tvým rodičům nebo těm, kteří tě doprovázejí — jako bys byl neviditelný nebo duševně vadný. Nejvíc tě možná dráždí lidé, kteří ti jsou nakloněni a soustavně tě zahrnují soucitem. Tak posilují pocit, že jsi poškozeným zbožím.

Jak se na věc dívá Bůh

Co si však o tobě myslí Bůh? Je tvé postižení nějakým druhem znamení, že tě neschvaluje? Všimni si, co Ježíš řekl, když se setkal s ‚člověkem od narození slepým‘. Ježíšovi učedníci se zeptali: „Kdo hřešil, ten člověk, nebo jeho rodiče, že se narodil slepý?“ Ježíš odpověděl: „Nehřešil ani ten člověk ani jeho rodiče.“ (Jan 9:1–3) Ne, slepota nebyla důsledkem nějakého určitého hříchu ze strany slepého člověka nebo jeho rodičů. Spíše to byl následek nedokonalosti, kterou jsme všichni zdědili po Adamovi. Apoštol Pavel vysvětluje: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ — Římanům 5:12.

Tělesné vady tedy nejsou výsledkem božského zásahu nebo trestu. K některým došlo následkem neopatrnosti, zatímco jiné způsobil prostě „čas a nepředvídaná událost“. (Kazatel 9:11) Také existují mladí lidé, kteří trpí kvůli špatnému zacházení nebo zanedbávání ze strany rodičů.

 Ať je příčina tvých potíží jakákoli, nemusíš mít pocit, že se Bůh na tebe dívá jako na poškozeného. Naopak, jsi pro něho vzácný a cenný, zvlášť jsi-li bohabojný. (Lukáš 12:7) ‚Pečuje o tebe‘ velmi osobním způsobem a rád tě používá ve své službě. (1. Petra 5:7) Vždyť jeden z nejvýznačnějších Božích služebníků všech dob, apoštol Pavel, zřejmě trpěl tělesnou vadou — ‚ostnem v těle‘. (2. Korinťanům 12:7) Jak uklidňující je vědět, že „pouhý člověk vidí, co se jeví očím; ale Jehova, ten vidí, jaké je srdce“. (1. Samuelova 16:7) Je si plně vědom tvých možností a ví, čeho budeš schopen, až budeš v jeho novém světě uzdraven k dokonalosti. — Zjevení 21:3, 4.

Jak se vyrovnat s jednáním ostatních

Naneštěstí tvoji spolužáci a ostatní lidé možná nemají stejný nadhled, jaký má Bůh. Skutečně, lidé jsou někdy velmi krutí. Nebuď tedy překvapen, jsou-li někteří z tvých vrstevníků tak nemilosrdní, pokud jde o tvé postižení. Lidé však obvykle nemají v úmyslu ublížit či uvést do rozpaků; někdy jsou jen zvědaví. Jsou celí nesví vzhledem k tvému postižení nebo prostě nejsou citliví, a tak možná řeknou něco hloupého či zraňujícího.

Co můžeš dělat? Někdy můžeš trapným situacím předejít. Mohl bys například zkusit pomoci ostatním, aby se uvolnili, když cítíš, že jsou v napětí nebo že nevědí, co by řekli. Uvědom si, že všichni máme sklon bát se toho, co neznáme. Pomoz druhým, aby se podívali dál, ne jen na tvou tělesnou vadu, aby tak poznali, jaký skutečně jsi. Když to situace dovolí, mohl bys například říci: „Zajímá vás, proč musím používat invalidní vozík?“ Podle časopisu Parents jedna učitelka, která měla amputovanou končetinu, uspokojovala zvědavost svých žáků tím, že otevřeně řekla: „Vsadím se, že byste rádi věděli, co se mi stalo. Chcete to vědět?“

Navzdory tvému nejlepšímu úsilí tě snad čas od času něco zraní. Mladá Becky říká: „Když jsem byla mladší, opravdu mě vyvádělo z míry, když si ze mě ostatní utahovali; celý život jsem na to byla citlivá. Ale teď se tím nenechám rozrušit. Někdy se dokonce dokážu té situaci zasmát.“ Ano, smysl pro humor velmi přispívá k odvrácení zraňujících poznámek. Je „čas se smát“. (Kazatel 3:4) Král Šalomoun dal ještě tuto radu: „Nepřikládej také srdce ke všem slovům, která snad mluví lidé.“ (Kazatel 7:21) Nejlepší způsob, jak můžeš reagovat na hloupé řeči, někdy je nevšímat si jich. „Nedělej si starosti s tím, co lidé říkají,“ říká Becky.

Naděje ti pomůže, aby ses s tím vyrovnal

Skutečně, celá lidská rasa je postižená. „Všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud,“ říká Bible. (Římanům 8:22) Ale můžeš mít naději do budoucna. Uvažuj například o dívce, které budeme říkat Carol. Narodila se téměř hluchá. Potom měla nehodu na kole, a museli jí amputovat nohu. Carol chtěla zemřít. Ale začala studovat Bibli se svědky Jehovovými a dozvěděla se o přicházejícím spravedlivém novém světě, ve kterém „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24) Opravdu získala naději, že její vady budou jednoho dne odstraněny, a to zázračně. — Izajáš 35:5, 6.

Jaký účinek mělo učení o Bohu na Carolino rozpoložení? Někteří blízcí křesťanští přátelé o ní řekli: „Je stále veselá a nikdy se neobírá svými tělesnými vadami.“ Je zajímavé, že dodali: „Mnozí z jejích přátel si ani neuvědomují, že má umělou nohu a že velmi špatně slyší.“ Proč? „Spoléhá na odezírání ze rtů a na pomůcky pro nedoslýchavé.“ Je zřejmé, že Carol dělala víc, než že jen doufala v budoucnost. Snažila se využít všech možností, které má nyní. Jak můžeš dokázat totéž, bude námětem dalšího článku v této sérii.

[Obrázek na straně 19]

Někteří zjistili, že pomáhá, když vysvětlí svou situaci těm, kdo jsou, jak se zdá, zvědaví.