Mladí lidé se ptají . . .

Proč mi kamarádka ublížila?

„Měla jsem pár kamarádek . . . Potom se začaly přátelit s jinou holkou, a když jsem prošla kolem nich, zmlkly. . . . Postupně mě ze všeho vyloučily. Opravdu se mě to velmi dotklo.“ (Karin) *

TO SE může stát i nejlepším přátelům. Jeden den jsou nerozluční a druhý den spolu ani nepromluví. „Přítel by měl být někdo, na koho se můžeš spolehnout a komu můžeš důvěřovat, někdo, za kým můžeš přijít s čímkoli,“ říká sedmnáctiletá Nora. Někdy se však i nejlepší přítel může začít chovat jako tvůj nejhorší nepřítel.

Přátelství pod tlakem

Co je příčinou toho, že vřelé přátelství ochladne? Simoniny problémy začaly v době, kdy své přítelkyni Magdě půjčila svůj nejoblíbenější svetřík. „Když mi ho vrátila,“ říká Simona, „byl špinavý a zatržený na rukávu. Vůbec se o tom nezmínila, jako by o nic nešlo.“ Jak na Simonu zapůsobila Magdina nešetrnost? „Přivádělo mě to k šílenství,“ říká Simona. „Měla jsem pocit, že nebere ohled na mé věci . . . ani na mé city.“

Zraňující může být i to, když blízký přítel udělá nebo řekne něco, co tě pokoří. To se stalo Věře, když před skupinou svých spolužáků řekla, že ještě nepřečetla knihu, ze které si měla připravit referát. Její kamarádka Katka ji najednou začala kárat. „Ztrapnila mě před všemi přáteli,“ vzpomíná Věra. „Hrozně mě naštvala. Od té doby se všechno změnilo.“

Někdy v přátelství vznikne trhlina, když přítel začne trávit čas s novými kamarády. „Měla jsem dobrou kamarádku, která se připojila k téhle malé partě,“ říká třináctiletá Blanka. „Začala mě ignorovat.“ Může se také stát, že odhalíte v přátelství postranní pohnutky. „Byli jsme s Robertem výborní přátelé,“ říká třináctiletý Jarda. „Myslel jsem si, že mě má rád kvůli tomu, jaký jsem, ale zjistil jsem, že je to proto, že můj táta pracuje v reklamě a vždy může sehnat dobré lístky na sportovní utkání a koncerty.“ Jaký pocit má Jarda nyní? „Už nikdy nebudu Robertovi důvěřovat!“ říká.

V některých případech možná přítel řekl ostatním informaci, kterou jsi chtěl udržet v tajnosti. Alena například řekla své  kamarádce Sáře o osobním problému, který má jeden její kolega. Příští den začala Sára o této věci mluvit přímo před tímto mužem. „Nenapadlo mě, že by mohla být tak užvaněná!“ říká Alena. „Zuřila jsem.“ Šestnáctileté Růže se stalo něco podobného, když její blízká kamarádka vyzradila něco, o čem spolu mluvily důvěrně. „Cítila jsem se trapně a také jsem měla pocit, že mě zradila,“ říká Růža. „Pomyslela jsem si: ‚Copak jí můžu ještě někdy důvěřovat?‘ “

Přátelství může být zdrojem citové podpory, zvláště existuje-li v něm pocit oboustranného zájmu, důvěry a úcty. Nicméně i pevná přátelství mohou procházet obdobím napětí. Bible otevřeně píše: „Existují druhové, kteří mají sklon rozbít se navzájem na kusy.“ (Přísloví 18:24) Pocit zrady od přítele může být zničující bez ohledu na to, co bylo příčinou. Proč k tomu dochází?

Proč přátelská pouta ochabují

Žádný lidský vztah není bez problémů — ať je to mezi mladými, nebo dospělými lidmi. Je to koneckonců tak, jak to napsal učedník Jakub: „Všichni totiž mnohokrát klopýtáme. Jestliže někdo neklopýtá ve slovu, je to dokonalý muž, schopný držet na uzdě také celé své tělo.“ (Jakub 3:2; 1. Jana 1:8) Každý dělá chyby, a tak se dá očekávat, že dříve nebo později přítel udělá nebo řekne něco, co tě zraní. Možná si dokonce vzpomeneš, že i ty jsi někdy tomuto člověku ublížil. (Kazatel 7:22) „Všichni jsme nedokonalí a čas od času jeden druhého nějak roztrpčíme,“ říká dvacetiletá Lída.

Kromě lidské nedokonalosti v tom mohou hrát roli i jiné faktory. Uvědom si, že tím, jak rostete a dospíváte, se budou tvé zájmy i zájmy tvých přátel měnit. A tak dva lidé, kteří dříve měli hodně společného, mohou zjistit, že jejich zájmy a názory se pomalu, ale trvale začínají různit. Jedna dospívající dívka si vzhledem ke své nejlepší přítelkyni posteskla: „Nevoláme si moc často, a když spolu mluvíme, tak se skoro na ničem neshodneme.“

Přirozeně, jedna věc je, že se dva lidé začnou lišit. Ale proč někteří lidé svým přátelům ubližují? Často je to ze žárlivosti. Může to být například kvůli talentu, který máš, nebo kvůli tomu, čeho jsi dosáhl. (Srovnej 1. Mojžíšovu 37:4; 1. Samuelovu 18:7–9.) Jak říká Bible, „žárlivost je hnilobou kostem“. (Přísloví 14:30) Vede k závisti a ke svárům. Ale ať je příčina jakákoli, co můžeš dělat, když ti tvůj přítel ublíží?

Jak zlepšit situaci

„Nejdříve bych takového člověka pozorovala a snažila bych se zjistit, zda to udělal záměrně,“ říká Růža. Pokud ti někdo udělal nebo řekl něco, co považuješ za urážlivé, nejednej pod vlivem okamžitých emocí. Místo toho projev trpělivost a celou věc si promysli. (Přísloví 14:29) Povede snad tvé ukvapené jednání kvůli tomu, co vnímáš jako urážku, ke zlepšení situace? Až si to promyslíš, možná se rozhodneš jednat podle rady, která je v Žalmu 4:4: „Buďte znepokojeni, ale nehřešte. Vypovídejte se ve svém srdci, na lůžku, a mlčte.“ Potom se možná rozhodneš ‚láskou přikrýt množství hříchů‘. (1. Petra 4:8)

Avšak co v případě, že toto zraňující jednání zkrátka nedokážeš přejít? V takovém případě bude nejlepší, abys za dotyčným člověkem zašel. „Sejděte se jen vy dva a promluvte si o tom, co se stalo,“ říká třináctiletý Fanda. „Pokud to neuděláte, budete cítit jeden k druhému nevraživost.“ Šestnáctiletá Zuzana si myslí totéž: „Nejlepší je říci jim, že jste k nim měli důvěru a oni vás zklamali.“ I Jarmila dává přednost tomu, aby se věci řešily osobně, říká: „Mám snahu otevřeně si o tom promluvit. Obvykle je ten člověk upřímný a můžete to dát do pořádku prakticky ihned.“

Měl bys samozřejmě dát pozor a za přítelem nejít v hněvu. Bible říká: „Rozvzteklený  muž popouzí ke sváru, ale kdo je pomalý k hněvu, utišuje hádku.“ (Přísloví 15:18) A tak se pokus situaci řešit, až se uklidníš. „Nejdříve tě to hrozně naštve,“ připouští Lída, „ale měl bys jednat teprve tehdy, až vychladneš. Počkej, až nebudeš na toho člověka tolik rozzlobený. Potom za ním můžeš jít, sednout si s ním a pokojně to probrat.“

Klíčové slovo je „pokojně“. Pamatuj, že tvým cílem není příteli vynadat. Cílem je v přátelském duchu věci urovnat, a pokud je to možné, přátelství obnovit. (Žalm 34:14) Mluv proto upřímně. „Můžeš říct: ‚Jsme přece přátelé, a tak chci jen vědět, co se stalo,‘ “ navrhuje Lída. „Potřebuješ znát důvod, který k takovému jednání vedl. Jakmile to zjistíš, pak již obvykle není těžké se s tím vyrovnat.“

Určitě by nebylo správné, kdyby ses snažil oplácet to například tím, že bys o tomto člověku tlachal a chtěl získat ostatní na svou stranu. Křesťanský apoštol Pavel Římanům napsal: „Nikomu neodplácejte zlé zlým.“ (Římanům 12:17) Opravdu, ať se tě to dotklo jakkoli hluboce, budeš-li odplácet stejnou mincí, věci se jenom zhorší. „Nemá cenu se mstít,“ říká Nora, „protože pak se již přáteli nikdy nestanete.“ Naopak, pokud pro zlepšení vztahu uděláš, co můžeš, „budeš mít z toho dobrý pocit,“ dodává Nora.

Co ale v případě, že tvůj přítel na pokusy o usmíření nereaguje? V takovém případě pamatuj na to, že přátelství mohou být různě silná. „Ne každý přítel je blízkým přítelem,“ říká poradkyně ve věci rodiny Judith McCleeseová. „Uvědom si, že můžeš mít různé druhy vztahů.“ A může tě utěšovat skutečnost, že pro obnovu pokoje jsi udělal, co se dalo. Apoštol Pavel napsal: „Je-li to možné, pokud to závisí na vás, buďte pokojní vůči všem lidem.“ (Římanům 12:18)

I ta nejlepší přátelství se někdy dostanou do krize. Pokud dokážeš krizi přestát tak, aby nezničila tvůj pozitivní náhled na druhé nebo tvou sebeúctu, potom jsi na dobré cestě stát se zralým dospělým člověkem. Někteří lidé možná „mají sklon rozbít se navzájem na kusy“, ale Bible nás také ujišťuje, že „existuje přítel, který přilne těsněji než bratr“. (Přísloví 18:24)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 15]

Když si promluvíš o tom, co se stalo, možná se přátelství obnoví