Úžasný císař

NEJVĚTŠÍ tučňák, tučňák císařský, je více než metr vysoký a váží až 40 kilogramů. V době, kdy ostatní tučňáci putují na sever, aby unikli kruté a temné antarktické zimě, tučňák císařský směřuje na jih — do Antarktidy. Proč? Překvapivě proto, aby zde měl mláďata.

Když samice tučňáka císařského klade vejce, samec je rychle sebere z ledu a dá si je na nohy. Potom si vejce zastrčí pod hnízdní kapsu, což je záhyb kůže v dolní části břicha. Samice se potom vydá na volné moře za potravou. V tom nejdrsnějším počasí samec po dobu 65 dnů vejce zahřívá a žije ze svého tělesného tuku. Aby si tito chytří ptáci udrželi svou tělesnou teplotu i v běsnící vánici, která může dosahovat rychlosti 200 kilometrů v hodině, shlukují se do velkých skupin. Na vnějším okraji houfu stojí obráceni zády k větru a střídají se.

S neuvěřitelně přesným načasováním se samice vrací právě v době, kdy se začnou líhnout mláďata. Jak ale mezi tisíci tučňáky, kteří vypadají stejně, najde samice svého partnera? Prostřednictvím zpěvu. Během svých počátečních námluv jeden druhému zpívali a oběma to utkvělo v paměti. Při návratu samic zpívají samci i samice z celého srdce. Lidi by tato disharmonie zcela zmátla, ale tučňáci císařští brzy své partnery najdou. Potom, co zcela vyhladovělí samci zdráhavě předají samicím čerstvě vylíhlá mláďata, se kolébavou chůzí a jízdou po břiše vydají na přibližně 70kilometrovou pouť po ledu k otevřenému moři za potravou.

[Podpisek obrázku na straně 31]

S laskavým svolením Johna R. Peinigera