Patmos — Ostrov Apokalypsy

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ŘECKU

OBČAS se lidé z ostrova Patmos upřeně dívají přes Egejské moře na světlo kmitající nad svahy jedné hory na sousedním ostrově Samos. Někdo říká, že toto tajuplné světlo je statická elektřina, ale nábožensky založení obyvatelé Patmu tvrdí, že o tom vědí své. Běží ke svým sousedům a vyprávějí jim, že dostali další znamení od nejproslulejšího z někdejších zdejších obyvatel, který byl na tento malý řecký ostrov ležící u pobřeží Malé Asie vyhoštěn téměř před 1 900 lety.

Tento proslulý člověk byl odsouzen — pravděpodobně římským císařem Domitianem —, aby žil na Patmu, protože „mluvil o Bohu a vydával svědectví o Ježíšovi“. Tam uslyšel Boží hlas, „jako hlas trubky“, který řekl: „Já jsem Alfa a Omega... Co vidíš, napiš do svitku.“ (Zjevení 1:8–11)

Onen svitek neboli kniha tvoří závěrečnou část nejprodávanější knihy všech dob. Touto částí je biblická kniha pojmenovaná Zjevení neboli Apokalypsa, poslední kniha Bible. Někteří lidé tuto biblickou knihu označují za jedno z nejméně pochopitelných literárních děl, jaká kdy byla napsána. Pisatelem byl Ježíšův apoštol Jan. Vidění o konečné zkáze ničemného světa, které Jan dostal, zajímá čtenáře již po staletí. *

Dnešní Patmos

Mnozí návštěvníci potvrdí, že Patmos, nejsevernější ostrov ze souostroví Dodekanes, je ideální scenérií pro tuto knihu. Zvedající se sopečné útesy a prudce klesající rokliny zahalené temnými stíny sousedí s terasovitými zelenými kopci a rozkvetlými loukami, které jsou vyprahlé žárem egejského slunce.

Chtěl jsem vidět, jak Patmos vypadá dnes, a proto jsem se tam vypravil z hlavního řeckého přístavu Pireus. Když po půlnoci trajekt připlul do přístavu Skála, který má tvar fjordu a který je přístavním a největším městem ostrova Patmos, mraky se rozptýlily a ostrov se objevil ve světle úplňku.

Příští den ráno jsem usrkával hořkou řeckou kávu a chystal jsem se vyrazit na prohlídku ostrova. Časně ráno se na scéně objevily babičky, od hlavy k patě oblečené do černého, a snažily se nezůstávat pozadu za prchajícími batolaty. Vousatý rybář sedící poblíž si údery o betonovou přístavní hráz naklepával svůj oběd — chobotnici, kterou právě ulovil a vytáhl z vody.

Nenastoupil jsem na loď, ale rozhodl jsem se, že vylezu na horský svah za Skálou, odkud  je výhled na celý ostrov. Byla to pozoruhodná podívaná. Ostrov se jako obrovská plastická mapa rozprostíral volně po moři. Patmos vám připadá jako tři ostrůvky v jednom, protože jej tvoří tři útesy spojené tenkými šíjemi. Jeden z těchto úzkých pruhů země je u Skály. Druhý leží u místa výstižně nazvaného Diakofti, což znamená „Odseknutý“, poblíž neobydleného jižního cípu ostrova. Patmos je sotva 13 kilometrů dlouhý a v jednom místě je široký, jen co by kamenem dohodil.

Zažil bouřlivé doby

Patmos je považován za posvátný téměř od té doby, kdy tam asi před čtyřmi tisíci lety připluli první osadníci z Malé Asie. Tito první obyvatelé Patmu se rozhodli, že svůj chrám pro bohyni lovu Artemis postaví na druhém nejvyšším místě na ostrově.

V roce 96 n. l., kdy patrně byl apoštol Jan poslán na Patmos do vyhnanství, byl tento ostrov v područí císařského Říma. Ve čtvrtém století se Patmos stal součástí „pokřesťanštělé“ Byzantské říše. Později, v období mezi sedmým až desátým stoletím, ho začal ovládat islám.

Časem Patmos zůstal pustý a prázdný. Později, koncem 11. století, tam na místě pohanského Artemidina chrámu začal jistý mnich řecké pravoslavné církve stavět opevněný klášter „svatého“ Jana. Osadníci se postupně vraceli a v městečku Chora, které se stále krčí u ochranných hradeb kláštera, vystavěli řadu bílých domů krychlového tvaru.

Koncem 18. století se ostrov krátkou dobu těšil ze slávy, kdy někteří jeho obyvatelé vlastnili jednu z nejbohatších obchodních flotil ve Středozemním moři. Tato flotila nepřímo zavinila novou invazi. V sedmdesátých letech dvacátého století několik velmi bohatých lidí na světě zjistilo, že tento v podstatě zapomenutý ostrov je nádherná a levná nemovitost. Přestavěli mnoho starých sídel zámořských kupců, a tato činnost společně s výstavbou nového přístavního areálu přispěly k tomu, že se Patmos stal turisticky přitažlivým místem.

Patmos dosud uniká hromadnému návalu turistů, kvůli němuž byly téměř zničeny jiné řecké ostrovy. Daří se to hlavně proto, že zde není letiště a že mniši trvají na tom, aby převážná část ostrova zůstala posvátným územím.

Směsice historie a tradic

Číšník, který mě obsluhoval, mi pomáhal naplánovat výzkumnou výpravu po ostrově a doporučoval, abych se za městečkem Skála vydal po 400 let staré dlážděné cestě. Tato cesta vede voňavým borovým lesem k jeskyni, která je považována za Janovu, a také ke klášteru „svatého“ Jana. Na okraji městečka jsem procházel kolem zlověstného nápisu, který někdo nedávno načmáral červenou barvou na kamennou zeď — „Ohi sto 666“ (Dávejte pozor na 666), jednoho z nesprávně pochopených symbolů ze Zjevení.

Klášter Apokalypsy, ve kterém je kaplička „svaté“ Anny, byl postaven v roce 1090 proto, aby zahradil vchod do jeskyně, kde podle  tradice dostal Jan svá vidění. Pozoroval jsem osamělou ženu, která poklekla a na ikonu „svatého“ Jana připevnila tama (obětní dar). Pravoslavní věřící, kteří se domnívají, že ikona může provádět zázraky, jí obětují tamata — kovové obrázky buď lidí, částí těla, domů, nebo dokonce automobilů a lodí. Vzpomněl jsem si, že podobné obětní dary vyrobené z hlíny jsem viděl nedaleko Korintu v chrámu starověkého řeckého boha, lékaře Asklépia. Pouhá shoda okolností?

Kulturní památky a rukopisy

Když jsem vešel na nádvoří kláštera „svatého“ Jana, z temného labyrintu chodeb vystoupila přívětivá postava. „Papa Nikos“ (Otec Nikos) osobně několika jiným turistům a mně hrdě ukazoval klášterní poklady. Tento klášter, kterému patří velká část Patmu, je jeden z nejbohatších a nejvlivnějších klášterů v Řecku.

Procházeli jsme chladnou, od hořících svíček zčernalou kaplí, v níž jsou uloženy ostatky zakladatele kláštera, a potom jsme šli do kaple Panny Marie, která je zčásti postavena z kamenů zbylých po Artemidině chrámu. V muzeu jsme viděli neobyčejně velké množství zlata a klenotů, což byly dary od carů, také listinu, která potvrzuje, že tento ostrov byl v 11. století převeden na mnichy, a kterou podepsal byzantský císař Alexios I. Komnenos, a nádherný fragment Markova evangelia ze šestého století, napsaného na jemném purpurovém pergamenu stříbrem, a ne inkoustem. Kromě tohoto fragmentu je v klášteře uložena velká sbírka Biblí a teologických rukopisů.

Co je na Patmu k vidění

Ostrov může také nabídnout přírodní krásy. Několik kilometrů na jih od Skály se kolem chráněného zálivu klikatí čistá písčitá pláž. Tato pláž je plochá a jednotvárná až na to, že uprostřed ní leží bludný balvan Kalikatsou, což znamená „Kormorán“. Dosahuje výšky pěti nebo šesti podlaží a je proděravělý jeskyněmi jako obrovský ementál.

Patmos nejlépe poznáte, když si celý ostrov jen tak projdete. Možná se ve slunečním žáru s chutí posadíte uprostřed neodkrytých rozvalin starověké akropole u Kastelli a budete naslouchat, jak zdálky zaznívají zvonce na krku ovcí a pronikavé hvízdání pastýřů. Nebo možná někdy odpoledne, když z Egejského moře stoupá pavučinkově jemná mlha a rozprostírá se po obloze, budete chtít posadit se na pobřeží a pozorovat čluny, které odtud odplouvají a v rozplývající se mlze vypadají, jako by stoupaly do nebe.

Poslední den mého pobytu na Patmu nádherně zářilo zapadající slunce a v jeho rudé záři se město zdálo větší. V zálivu daleko od břehu rybáři ve světle lamp připravovali k plavbě malé čluny bez motoru, kterým se říká gri-gri (kachňátka), protože je mateřská loď táhne v řadě za sebou.

Zdálo se, že celý ostrov žhne. Ve studeném větru a vysokých vlnách se gri-gri nebezpečně zmítaly. O několik hodin později při návratu do Pirea jsem tyto čluny viděl znovu. Tentokrát z paluby trajektu, který rychle klouzal kolem jejich rybářských lovišť několik kilometrů od pobřeží. Rybáři rozsvítili oslnivě jasná světla, kterými lákali ryby. Dokud mi rybáři a ostrov za nimi nezmizeli z očí, celý večer mi zůstával v mysli obrázek, jak Jan ve vyhnanství na Patmu sepisuje svá vidění.

[Poznámka pod čarou]

[Obrázek na straně 27]

Klášter „svatého“ Jana

[Podpisek obrázku na straně 26]

© Miranda 2000