Rozjímání, které je prospěšné
Co říká Bible
Rozjímání, které je prospěšné
„AŤ SE ŘEČI MÝCH ÚST A ROZJÍMÁNÍ MÉHO SRDCE STANOU PŘED TEBOU PŘÍJEMNÝMI, JEHOVO, MÁ SKÁLO A MŮJ VÝPLATCE.“ (ŽALM 19:14)
CO PRO vás znamená „rozjímání“? Pokud se řídíte naukami některého východního náboženství, potom možná věříte, že je to něco, co přináší jasnější myšlení nebo zvláštní osvícení. Meditace, která je běžná v buddhismu, vede člověka k tomu, aby svou mysl zbavil všech myšlenek. O jiných formách meditace se říká, že člověka vedou k tomu, aby svou mysl naplnil „univerzálními pravdami moudrosti“.
Náhled Bible na rozjímání se od těchto názorů liší. V čem? Uvažujme o biblickém příkladu muže, který se jmenoval Izák a který měl ve svých čtyřiceti letech důvody k tomu, aby rozjímal o mnoha věcech. První Mojžíšova 24:63 říká: „Izák byl venku a procházel se, aby na poli rozjímal, když se schylovalo k večeru.“ Není žádný důvod usuzovat, že Izák zbavil svou mysl myšlenek nebo že pouze přemítal o nějaké nejasné ‚univerzální pravdě moudrosti‘. Izák pravděpodobně přemýšlel o konkrétních věcech, například o své budoucnosti, o tom, že ztratil svou matku, nebo o tom, která žena se stane jeho manželkou. Využil večer, kdy měl chvilku soukromí, aby rozjímal, snad o těchto důležitých věcech. V Bibli znamená rozjímání víc než pouhé snění s otevřenýma očima.
Nestačí jen rozjímat
Uvažujme o příkladu žalmisty Davida. Čelil řadě zdánlivě nepřekonatelných problémů a dobře věděl, že má-li se zachovat správně, potřebuje jako nedokonalý člověk pomoc od Boha. Co Davida za těchto obtížných okolností posilovalo? Jak je zaznamenáno v Žalmu 19:14, David řekl: „Ať se řeči mých úst a rozjímání mého srdce stanou před tebou příjemnými, Jehovo, má Skálo a můj Výplatce.“ Hebrejský výraz, který je zde přeložen jako „rozjímat“, pochází z kořenného slova, jež doslova znamená „mluvit sám k sobě“. Ano, David ‚mluvil sám k sobě‘ o Jehovovi, jeho činnosti, dílech, zákonech i o jeho spravedlnosti. (Žalm 143:5)
Rovněž první křesťané považovali za součást pravého uctívání vyhradit si čas na rozjímání o duchovních věcech. Apoštol Pavel je vybízel: „O všem, co je pravé, co si zasluhuje vážný zájem, co je spravedlivé, co je cudné, co je hodné lásky, o čem se dobře mluví, o jakékoli ctnosti a o čemkoli chvályhodném, o tom dále uvažujte.“ (Filipanům 4:8) Je pochopitelné, že máme-li přemýšlet o povzbudivých myšlenkách, musí se tyto věci, o nichž Pavel mluvil, nejprve dostat do naší mysli. Jak?
Odpověď nacházíme ve slovech žalmisty. Žalm 1:1, 2 říká: „Šťastný je muž, který nechodil podle rady ničemných..., jeho potěšení je v Jehovově zákoně, a v jeho zákoně si čte polohlasem dnem i nocí.“ Ano, žalmista pravidelně četl Boží zákon. Potom mohl rozjímat o věcech, které se o Stvořiteli dověděl.
Rozjímání dnes
Čtení Bible je sice neocenitelné, ale po čtení musíme rozjímat — hluboce přemýšlet neboli „mluvit sami k sobě“ — o tom, co jsme si přečetli. Máme-li mít plný užitek z jídla, které jíme, musíme je strávit. A podobně máme-li vstřebat to, co čteme v Bibli, musíme o tom rozjímat. Náležité rozjímání nespočívá jen v odstranění negativních myšlenek. Umožňuje nám rovněž uvažovat o řešení našich problémů, řešení založeném na Bibli. Takové rozjímání nám může pomoci, abychom úspěšně zvládali úzkostné starosti každodenního života. (Matouš 6:25–32)
Žalmista David si uvědomoval, že chce-li se člověk líbit Bohu, má rozjímání významnou úlohu. Řekl: „Ústa spravedlivého, ta polohlasem pronášejí moudrost.“ (Žalm 37:30) Ano, rozjímání je poznávacím znakem věrného Božího ctitele. Být považován Bohem za spravedlivého — to je skutečně požehnání a přináší to duchovní užitek. Bible například říká, že „stezka spravedlivých je jako jasné světlo, které svítí více a více, dokud nebude pevně založen den“. (Přísloví 4:18) Poslušný křesťan, který ‚polohlasem pronáší moudrost‘, může proto očekávat, že jeho porozumění Bibli poroste.
Bible křesťany také vybízí, aby rozjímali o svých biblických povinnostech. Apoštol Pavel napsal Timoteovi: „Zahloubej se nad tím; zaber se do toho, aby tvůj pokrok byl zjevný všem. Dávej neustále pozor na sebe a na své vyučování. Zůstaň u těch věcí, neboť takovým jednáním zachráníš sebe i ty, kdo ti naslouchají.“ (1. Timoteovi 4:15, 16) Ano, to, co říkáme a děláme, může mít na druhé lidi pronikavý účinek.
Je zřejmé, že máme mnoho důvodů, proč bychom se měli věnovat hlubokému, soustředěnému přemýšlení o důležitých věcech. Je nezbytné, abychom uvažovali o svých dřívějších zkušenostech, přemýšleli o aktuálních záležitostech a vážně se zamýšleli i nad svou budoucností. Avšak to největší poučení nám rozjímání přinese tehdy, jestliže se naše myšlenky budou soustřeďovat především na moudrost našeho Stvořitele, Jehovy Boha.
[Obrázek na straně 20]
„Myslitel“ od Rodina