Jehovova ruka je podporuje již téměř sto let — 12. část
12. část — Historie díla svědků Jehovových v České republice
Jehovova ruka je podporuje již téměř sto let
V TÉTO závěrečné části historického seriálu se bude vyprávět o tom, co prožívali svědkové Jehovovi v českých zemích na přelomu let 1989–1990.
PŘICHÁZÍ SVOBODA
V pátek 17. listopadu 1989 odpoledne vypukly v Praze studentské bouře, na které režim reagoval brutálním zásahem speciálních jednotek na Národní třídě v Praze. Události se nedaly zadržet; došlo ke spontánnímu vzbouření proti komunistické vládě, kterému se později začalo říkat „sametová revoluce“. Pro svědky Jehovovy to znamenalo, že museli být mimořádně ostražití, protože byly rozníceny různé vášně a nebylo lehké udržet si postoj křesťanské neutrality.
Je zajímavé, jak se tehdy některé rady starších ve sborech svědků Jehovových staraly o to, aby sbory byly správně povzbuzovány, ale i vhodně varovány před nebezpečím. Zachovala se kopie dopisu, který sepsala rada starších sboru Praha-Letná a který se četl ve všech studijních skupinách. Tehdy se ještě sbory nescházely v sále Království, a nebylo tudíž možné oslovit najednou celý sbor z pódia, a tak byl dopis jediným rychlým sdělovacím prostředkem směrem od starších sboru ke zvěstovatelům. Dopis je datován 21. listopadu 1989, tedy čtyři dny po začátku „sametové revoluce“. Co je jeho hlavním námětem? Je to zachování křesťanské neutrality. Stojí za to z dopisu aspoň částečně citovat:
Milí bratři,
žijeme v době, kdy se v naší zemi v nebývalé míře zvedla vlna občanské aktivity jako důsledek studentských událostí minulého týdne. Na pracovištích a ve školách probíhají veřejné diskuse a shromáždění. Na 27. 11. t. r. je svolána generální stávka od 12.00–14.00 hod. Vydávají se desítky rezolucí a prohlášení. Vytvořil se tak duch touhy po svobodě, který je pro mnohé velmi přitažlivý a vede je k jednání. Nebo si přejí změny, a tak nevědomky v duchu straní některému z lidských způsobů řešení situace. Jsme vděčni Pánu Jehovovi, že nám včas přichází na pomoc svojí radou v každé situaci, abychom nebyli nějak oklamáni. (Žalm 119:105) ... Kdysi byl i na Ježíše vyvíjen nátlak, aby podporoval lidské panství. Byl vyzván, aby se stal králem židovského národa a osvobodil ho od římského jha. Jak reagoval? Řekl: „Mé království není částí tohoto světa.“ ... Tím jasně zdůraznil křesťanskou neutralitu ke světu ... Jakékoli lidské řešení, které nepočítá s Jehovou Bohem, nemůže přinést duchovní svobodu a trvalý užitek... Nynější situace dává i tobě příležitost, abys dokázal, že svým neutrálním postojem ke světu plně spoléháš na Jehovu Boha a jeho Království a očekáváš je. Být neutrální neznamená být pasivní. Naopak, znamená to plně používat prostředky Božího Království ke skutečnému řešení našich problémů. Máme zájem o své bližní, a proto vyvíjíme velké úsilí, aby se mohli postavit na stranu Božího Království, které se brzy ve spravedlnosti ujme vlády na celou zemí. (Zjevení 21:3, 4)
Rada starších sboru Praha-Letná
SVĚDKOVÉ JEHOVOVI VYSTUPUJÍ Z ILEGALITY
Rok 1990 v něčem tak trochu připomínal rok 1945. V tomto seriálu už byly popisovány události z období po skončení druhé světové války, a tak bylo možné trochu se nadýchat té atmosféry svobody, kterou tehdy přivítali i svědkové Jehovovi v Československu. Podobné to bylo v roce 1990. Komunismus padl a svědkové byli naplněni novou silou. Chtěli dělat tolik věcí najednou! Čím začít? Tiskem biblických publikací? Velkými sjezdy? Kazatelskou službou dům od domu? Reorganizací sborů? Výstavbou míst pro shromažďování? Zavedením celodobé služby pro horlivé kazatele? A přitom všem tolik chyběly potřebné zkušenosti! Bohumil Müller a jiní zkušení muži už tu nebyli, aby svou rozvahou tlumili nesmírné nadšení a touhu dělat všechno a hned. Velmi hezky tuto dobu proto popisuje ve svých vzpomínkách Jan Glückselig:
Přišel podzim 1989. Politické události v naší zemi dostaly nečekaný spád. V listopadu padl po 41 letech komunistický režim. Koncem prosince jsme měli jako oblastní dozorci pravidelnou schůzku se zemským výborem. Byla domluvena do bytu jedné naší rodiny. Když jsem přicházel k domu, bratr již čekal na ulici a s úsměvem oznamoval: „Dnes mám trochu jiný úkol — dovézt vás do ‚Domečku‘“. Tak se konala první schůzka „otevřeně“, v budově ústředí v Praze-Braníku, Saveljevově ulici 18. To byl nádherný pocit a ve vzduchu byly oprávněné otázky — ne otázky jako „co dál?“, ale „co dřív?“. Sbory se ujaly iniciativy. Většina sborů se sešla na přelomu prosince a ledna poprvé k programu, který byl připraven na audiokazetách pro studijní skupiny. Celý sbor najednou! Zážitek podobný sjezdovému. Vešli jsme do roku 1990, který byl rovněž velmi významný. Oblastní dozorci organizovali první krajské sjezdy — jaro 1990. Pro mne to znamenalo organizovat sjezd v dubnu v Ústí nad Labem a v květnu v Hradci Králové. Bez zkušeností, bez zaškoleného týmu. Ale bratři se ujímali nejrůznějších sjezdových oddělení jako zkušení „kozáci“. Výběr řečníků, zkoušky, jednání o pronájmu stadionů a jejich příprava. Všechno se vydařilo k Jehovově chvále. A v létě
nás čekalo krásné splnění mnohých „předpovědí“ bratrů z Polska z roku 1989. Oblastní sjezd „Čistý jazyk“ na Rošického stadionu v Praze na Strahově — po letech znovu otevřeně. Pro mne to byla výsada prvního proslovu na velkém stadionu. A slib: Mezinárodní sjezd v roce 1991 bude v Praze.V lednu 1990 byla také podána žádost o registraci Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi. Cesta k zákonné registraci však byla velmi dlouhá a byla uzavřena až 1. září 1993. Záznam o tom říká:
15. 8. 1993: Telefonát pana Tesaříka z Ministerstva kultury, abychom se připravili převzít registrační dokument.
1. 9. 1993: Je středa a dostáváme Rozhodnutí o registraci. Zpráva pro Českou tiskovou kancelář z téhož dne zněla:
„Dnes, 1. září 1993, v 10.00 byly na Ministerstvu kultury ČR předány registrační dokumenty představitelům Náboženské společnosti Svědkové Jehovovi. Představitelé Svědků Jehovových poděkovali zástupcům ministerstva a sdělili, že nebudou požadovat finanční prostředky pro osobní požitky ani přímou finanční dotaci svého rozpočtu od státu. Registrace nabyla dnešním dnem platnosti.“
Písemné stvrzení našeho rozhodnutí bylo podáno 3. září na Ministerstvu kultury. Kromě jiného tam stojí:
Doufáme, že veškeré náklady spojené s naší činností budou moci být uhrazeny z dobrovolných darů svědků Jehovových a jejich příznivců doma a v zahraničí.
ZÁVĚR
A tím končí dvanáctidílný seriál Jehovova ruka je podporuje již téměř sto let. Svědkové Jehovovi v České republice se však budou i nadále snažit, aby v místech, kde žijí, vycházeli co nejlépe se svými spoluobčany, ale nebudou zapomínat ani na pověření, které dostali od Ježíše všichni ti, kteří se chtějí nazývat pravými křesťany: „Tato dobrá zpráva o království se bude kázat po celé obydlené zemi na svědectví všem národům; a potom přijde konec.“ (Matouš 24:14)
[Obrázek na straně 30]
„Domeček“ v roce 1979 poté, co jsme ho koupili, a po dokončení