Překrásný noční motýl

JEDNOHO příjemného večera vlétl do jisté luxusní restaurace noční motýl. Když křídly zatřepetal u stolu jedné dámy, která tam večeřela, polekaně jej odehnala, jako by ji napadl komár přenášející nějakou chorobu. Motýl tedy popoletěl k dalšímu stolu a nakonec přistál jednomu muži na klopě. Ten muž a jeho manželka však zareagovali docela jinak — začali motýla obdivovat a přemýšleli o kráse a neškodnosti tohoto křehkého stvoření.

„Můry neboli noční motýli jsou tak neškodné, jak jen nějaké stvoření může být,“ vysvětluje John Himmelman, spoluzakladatel Connecticut Butterfly Association. „Nemají žádná kusadla a někteří dospělci, jako například známý martináč Actias luna, nepřijímají potravu vůbec. Nepřenášejí vzteklinu ani žádnou jinou nemoc, nemají žihadlo... Většina lidí si ani neuvědomuje, že motýli jsou ve skutečnosti můry, které létají ve dne.“

Motýly obdivuje každý, ale jen málokdo se pozastaví nad krásou a rozmanitostí můr. ‚Krásou?‘ řeknete možná pochybovačně. Někteří lidé považují můry za pouhé nevýrazné příbuzné překrásných motýlů, nicméně jak můry, tak motýli se řadí do téhož vědeckého vymezení — do řádu Lepidoptera, což znamená „šupinokřídlí“. Velká rozmanitost, kterou lze mezi těmito půvabnými tvory pozorovat, je ohromující. Dílo The  Encyclopedia of Insects uvádí, že je známo 150 000 až 200 000 druhů, které patří do řádu Lepidoptera. Pouze deset procent z nich jsou však motýli — zbytek tvoří můry.

Podobně jako mnoho dalších lidí jsem i já sotva přemýšlela o můrách a motýlech jindy, než když jsem odkládala zimní oblečení a k němu dávala přípravek proti molům. Nevěděla jsem, že dospělí moli se tkaninou vůbec neživí — to dělají pouze ve svém larválním stadiu jako housenky. *

Co změnilo můj náhled na noční motýly? Před časem jsme s manželem navštívili naše přátele Boba a Rondu. Bob toho ví o nočních motýlech docela dost. Ukázal mi krabičku, v níž bylo něco, co jsem nejprve považovala za překrásného motýla. Vysvětlil mi, že je to cecropia neboli martináč Hyalophora cecropia, jedna z největších můr v Severní Americe. Rozpětí jejích křídel může dosahovat až patnácti centimetrů a její životní cyklus trvá jeden rok. Velmi mě udivilo, když jsem se  dozvěděla, že jako dospělý jedinec žije pouze sedm až čtrnáct dní. Důkladné prozkoumání půvabné cecropie mi umožnilo získat na noční motýly zcela nový náhled.

Bob ukázal na několik nepatrných smítek na dně krabičky a vysvětlil mi: „Ta smítka — to jsou vajíčka. Doufám, že z nich vychovám dospělce.“ Vychovat nočního motýla? Ten nápad mě zaujal. Ukázalo se však, že provést tento plán není tak snadné. Bob se po dva týdny snažil, aby se z vajíček vylíhly larvy, ale neúspěšně. Potom se rozhodl orosit vajíčka vodou. Do týdne po orosení se za jediný den z 29 vajíček vylíhlo 26 larev. Bob potom křehké larvy, z nichž každá byla velká asi jako komár, umístil do hladké, hluboké nádoby, aby nemohly vylézt.

První, co vylíhnuté larvy sežraly, byl obal jejich vlastního vajíčka. Potom je krmil Bob, což se ukázalo jako docela náročný úkol. Po určitém výzkumu se je pokoušel krmit javorovými listy. Larvy na listy sice vlezly, ale nežraly je. Jakmile jim však Bob dal třešňové a březové listy, ihned se do nich pustily.

Když z drobounkých larev vyrostly housenky, přenesl je Bob do terária zakrytého pletivem. Tam měly housenky i listy zajištěnu tu správnou vlhkost. Terárium zároveň omezovalo pohyb housenek, protože jakmile dokázaly lézt, zachtělo se jim toulat se.

Ukázalo se, že krmit 26 hladových housenek je náročnější, než by člověk čekal. Pokaždé, když Bob napěchoval terárium listy, housenky všechno do dvou dnů zhltly. V té době tedy požádal o pomoc svou sestru a dva mladé přátele — chlapce a dívku —, aby spolu s ním tu rostoucí drobotinu opatrovali a krmili.

Housenky potřebují velké množství potravy, což je velmi důležité nejen pro jejich růst během larválního stadia, ale také pro jejich výživu v době, kdy se stanou dospělci. Dospělý motýl cecropie totiž nemá funkční ústní ústrojí a vůbec nepřijímá potravu. Pokud jde o výživu během krátkého období její dospělosti, cecropia je zcela závislá na potravě, kterou přijme ve svém larválním stadiu.

Jak získává novou kůži

Než housenky vyrostly, několikrát svlékly kůži. Jednotlivým fázím života housenky mezi každým svlékáním se říká instary.

Kůže housenky cecropie neroste, a proto když housenka povyroste tak, že jí je kůže malá, je čas kůži svléknout. Bob pokaždé věděl, kdy se k tomu schyluje, protože housenky  vždy přestaly přijímat potravu. Upředly si hedvábný polštářek, připevnily se k němu a potom zůstaly několik dní v klidu, zatímco se jim vytvářela nová kůže. Jakmile byla nová kůže hotova, housenky tu starou jednoduše opustily a nechaly ji připevněnou k hedvábnému polštářku. Když jsem housenky viděla v jejich posledním instaru, ohromilo mě, jak vyrostly. Měřily téměř dvanáct centimetrů a byly tlustší než můj ukazováček.

Jak si přede kokon

Po posledním instaru si každá housenka upředla kokon — velký zámotek z šedavých vláken připevněný k nějakému klacíku. Cecropie vytvářejí dva typy kokonů. Jeden je velký, řídce tkaný a má pytlovitý tvar s kulatým dnem a kuželovitým hrdlem. Druhý typ je menší, tkaný hustěji a má protáhlý tvar s kuželovitým hrdlem i dnem. Oba typy obsahují pevně ovinutý vnitřní kokon. Kokony cecropií jsou obvykle červenohnědé, hnědé, šedozelené nebo šedé. Ve srovnání s kokony jiných severoamerických druhů jsou kokony cecropií obrovské — až deset centimetrů dlouhé a pět centimetrů široké. A tyto úžasné výtvory dokáží ochránit své obyvatele i při teplotách –34 stupňů Celsia.

Když se housenky usídlily ve svém kokonu, nemohli jsme již dělat nic jiného než trpělivě čekat. Motýli se objevili až příští rok na jaře, tedy asi rok po tom, kdy Bob poprvé dostal dospělého motýla. Bob zabodl klacíky, na nichž byly kokony připevněny, do kousku polystyrenu, aby stály svisle. Brzy všechny cecropie — až na jednu — vylezly ze svého kokonu. A tak trpělivost a námaha stály za to.

Vylepšený názor na noční motýly

Díky tomu, že jsem se stala svědkem pozoruhodného životního cyklu cecropie, jsem začala věnovat více pozornosti můrám třepotajícím se kolem světel a odpočívajícím na různých budovách. Můj zážitek mě také podnítil k tomu, abych si o těchto okouzlujících tvorech vyhledala více informací. Zjistila jsem například, že můry a motýli jsou zdatnými letci — určité druhy migrují na značné vzdálenosti. Drobounká předivka polní má sice rozpětí křídel jen dva a půl centimetru, ale pravidelně létá mezi Evropou a Británií přes bouřlivé Severní moře. A lišajové se zase vznášejí nad květinami jako kolibříci.

Nějakou dobu po tom, co jsem se stala svědkem životního cyklu cecropie, jsem jednu cecropii viděla, jak odpočívá na keři pod lampou. Věděla jsem, že vzhledem k neobyčejně křehkým šupinkám, které mají můry na svých křídlech, by je člověk neměl brát do ruky za křídla. Pokud však k můře vztáhnete ruku, možná vám vyleze na prst. Zkusila jsem to, a tento půvabný tvor mě odměnil tím, že se mi usadil na prostředníčku. Nakonec se vznesl nad koruny stromů. Když můra odletěla, přemýšlela jsem o tom, jak velmi se podobá motýlovi. Až si tedy příště budete myslet, že vidíte nějakého motýla, prohlédněte si ho lépe. Je docela možné, že to ve skutečnosti bude můra — překrásný, neškodný noční motýl. (Zasláno.)

[Poznámka pod čarou]

 [Obrázky na straně 16 a 17]

1. „Hyalophora cecropia“

2. „Antheraea polyphemus“

3. „Chrysiridia riphaeus“

4. „Attacus atlas“

[Podpisky]

Natural Selection©-Bill Welch

A. Kerstitch

[Obrázky na straně 18]

Vývojová stadia martináče „Hyalophora cecropia“ tvoří:

1. vajíčka

2. housenka

3. dospělý motýl

[Podpisek]

Natural Selection©-Bill Welch