Kořeny nenávisti

NENÁVIST se objevila již na začátku lidských dějin. Biblická zpráva v 1. Mojžíšově 4:8 říká: „Stalo [se], že když byli na poli, Kain přistoupil k tomu, aby napadl svého bratra Abela a zabil ho.“ Biblický pisatel Jan se ptá: „A kvůli čemu ho zabil? Protože jeho vlastní skutky byly ničemné, ale skutky jeho bratra byly spravedlivé.“ (1. Jana 3:12) Abel se stal obětí nejčastější příčiny nenávisti, totiž žárlivosti. „Vztek zdatného muže je žárlivost,“ říkají Přísloví 6:34. Žárlivost na společenské postavení, bohatství, prostředky a další výhody působí i dnes mezi lidmi nesváry.

Nevědomost a strach

Žárlivost je však jen jednou z mnoha příčin nenávisti. Často je nenávist živena také nevědomostí a strachem. „Dříve než jsem se naučil nenávidět, naučil jsem se mít strach,“ řekl mladý příslušník jisté násilné rasistické skupiny. Takový strach velmi často pramení z nevědomosti. Podle díla The World Book Encyclopedia zaujatí lidé mívají sklon na svých názorech „lpět bez ohledu na dostupné doklady. ... Zaujatí lidé mívají sklon překrucovat, nesprávně vysvětlovat, nebo dokonce přehlížet fakta, která jsou v rozporu s jejich předpojatými názory.“

Jak takové názory vznikají? Jedna informační služba na internetu říká: „Mnohé kulturní stereotypy byly  formovány tím, co se dělo v minulosti, avšak mnohdy je předpojatost důsledkem toho, co jsme v minulosti prožili my sami.“

Ve Spojených státech například trh s otroky zanechal napětí mezi bělochy a lidmi afrického původu, a toto napětí trvá až dodnes. Negativný postoj k lidem jiné rasy se často přenáší z rodičů na děti. Jeden bílý rasista připustil, že si vytvořil negativní rasové postoje, „přestože nikdy neměl sebemenší kontakt s černochy“.

Dále existují lidé, kteří jsou přesvědčeni, že ti, kdo se od nich liší, zkrátka nestojí za nic. Tento názor se možná zakládá na jediném nepříjemném setkání s nějakým příslušníkem jiné rasy nebo kultury. Zkratkovitě dospějí k závěru, že tyto nežádoucí rysy musí mít každý člověk této rasy či kultury.

Fanatismus projevovaný jednotlivcem je každopádně odporný, ale když postihne celý národ nebo rasu, může být smrtonosný. Přesvědčení, že kvůli národnosti, barvě kůže, kultuře nebo jazyku je jeden člověk lepší než druhý, může plodit fanatismus a xenofobii (pohrdání každým a vším, kdo nebo co je cizí). Takový fanatismus se ve 20. století často projevoval násilím.

Je zajímavé, že nenávist a fanatismus nemusejí nutně souviset s barvou kůže nebo s národností. Výzkumný pracovník Clark McCauley z Pensylvánské univerzity píše, že „náhodné rozdělení lidí do dvou skupin, například pouhým házením mince, stačí k tomu, aby člověk preferoval skupinu, k níž patří“. Předvedla to jedna učitelka třetí třídy, když v rámci známého experimentu rozdělila třídu do dvou skupin — na děti s modrýma  a s hnědýma očima. Během krátké doby vzniklo mezi oběma skupinami nepřátelství. K násilným střetům může dojít i v tak banálních věcech, jako je upřednostňování různých sportovních týmů.

Proč je tolik násilí?

Proč je ale toto nepřátelství často vyjadřováno násilným způsobem? Tyto otázky podrobně zkoumají vědečtí pracovníci, ale zatím mohou nabídnout pouze teorie. Clark McCauley sestavil rozsáhlou bibliografii výzkumu provedeného v oblasti lidského násilí a agrese. Cituje jednu studii, podle níž „jsou násilné trestné činy spojeny s vedením válek a s vítězstvím v nich“. Vědečtí pracovníci zjistili, že „v národech, které se účastnily 1. a 2. světové války, a to zvláště v těch na vítězné straně, stoupl po skončení války počet vražd“. Podle Bible žijeme v době válek. (Matouš 24:6) Je možné, že by války nějakým způsobem přispívaly k vzestupu jiných forem násilí?

Další výzkumní pracovníci hledají vysvětlení lidské agrese v biologii. V jisté výzkumné studii byl patrný pokus spojovat určité formy agrese s „nízkou hladinou serotoninu v mozku“. Další populární hypotéza říká, že agrese se skrývá v našich genech. „Velká část [nenávisti] je možná dokonce součástí lidského ‚hardwaru‘,“ tvrdil jeden politolog.

Sama Bible říká, že se nedokonalí lidé se špatnými rysy a vadami již rodí. (1. Mojžíšova 6:5; 5. Mojžíšova 32:5) Tato slova samozřejmě platí na všechny lidi. Ale ne každý člověk cítí k jiným lidem bezdůvodnou nenávist. To se musí naučit. Známý psycholog Gordon W. Allport totiž pozoroval, že u velmi malých dětí „nejsou skoro žádné ... doklady destruktivních instinktů. ... Dítě je pozitivní a reaguje příznivě na všechny typy podnětů a na všechny typy lidí.“ Taková pozorování dokazují, že agrese, předsudky a nenávist jsou především naučeným chováním. Této zjevné lidské schopnosti učit se nenávidět agresivně využívají ti, kdo nenávisti učí.

Otrávení mysli

V čele stojí vůdci různých nenávistných skupin, k nimž patří neonacistické hnutí skinheads a příslušníci Ku-klux-klanu. Tyto skupiny se často zaměřují na vnímavé mladé lidi z nefunkčních rodin, a ty se snaží získat do svých řad. Mladí lidé trpící pocitem nejistoty a méněcennosti se mohou domnívat, že jim tyto nenávistné skupiny dají pocit sounáležitosti.

Zvláště účinným prostředkem, jejž někteří lidé používají k rozněcování nenávisti, je internet. Podle nedávného propočtu je na internetu možná až 1 000 stránek šířících nenávistné myšlenky. Časopis The Economist cituje vychloubání jednoho muže, který takovou nenávistnou stránku na internetu má: „Internet nám dal možnost nabídnout naše hledisko statisícům lidí.“ Na jeho webové stránce je i „Stránka pro děti“.

Když dospívající surfují po internetu a hledají hudbu, mohou se náhodně dostat na stránky, jež obsahují hudbu podporující nenávist. Taková hudba je obvykle hlasitá,  divoká a její texty vyjadřují silně rasistická poselství. Tyto webové stránky zase umožňují propojení s newsgroups (diskusními skupinami), s chaty a také s dalšími webovými stránkami, které propagují nenávist.

Na některých nenávistných webových stránkách jsou zvláštní sekce, které obsahují hry a aktivity pro mladé lidi. Jedna neonacistická skupina se na své webové stránce pokouší použít Bibli k ospravedlnění rasismu a antisemitismu. Tato skupina také vytvořila webovou stránku, která nabízí křížovky s rasistickými vysvětlivkami. Za jakým účelem? „Pomoci mladým příslušníkům bílé rasy pochopit, za co bojujeme.“

Ne všichni propagátoři nenávisti však patří k radikálnímu křídlu. Jistý sociolog popisující nedávné konflikty na Balkáně se o některých velmi známých spisovatelích a lidech formujících veřejné mínění vyjádřil: „Ohromilo mě, když jsem viděl, že přijali styl, který uspokojuje jejich nejnižší patriotické pudy, rozdmychává v nich vášnivou nenávist a zatemňuje schopnost úsudku, protože je podněcuje k tomu, aby žádné chování nepokládali za tabu ..., a že překrucují realitu.“

V tomto směru nelze přehlédnout ani úlohu duchovenstva. James A. Haught ve své knize Holy Hatred: Religious Conflicts of the ’90’s (Svatá nenávist: Náboženské konflikty v 90. letech) uvádí tento šokující postřeh: „Velkou ironií devadesátých let 20. století je to, že náboženství — údajně zdroj laskavosti a lidského zájmu — bylo tím nejvýznamnějším faktorem, který přispěl k nenávisti, válkám a terorismu.“

Zdá se tedy, že příčin nenávisti je mnoho a jsou spletité. Znamená to tedy, že lidstvo nedokáže nijak zabránit tomu, aby se jeho pošetilá historie plná nenávisti již neopakovala? Existuje něco, co může člověk jako jednotlivec, ale i společnost jako celek udělat v boji proti neporozumění, nevědomosti a strachu, které vyvolávají nenávist?

[Praporek na straně 6]

Předsudky a nenávist jsou naučeným chováním

[Obrázek na straně 4 a 5]

S pocity nenávisti a slepého fanatismu ...

... jsme se nenarodili

[Obrázek na straně 7]

Nenávistné skupiny získávají mladé lidi přes internet

[Obrázek na straně 7]

Náboženství často rozněcuje konflikty

[Podpisek]

AP Foto