Náhled na stáří se mění

V JAKÉM věku je člověk starý? Zdá se, že odpověď závisí na tom, koho se zeptáte. Dospívající bez zábran zařadí do této kategorie každého, komu je více než dvacet pět let.

Operní zpěváci naopak dosahují svého vrcholu až v pozdějším období života. A o lidech, kteří se snaží stoupat po firemním žebříčku, jedna zpráva v australských novinách The Sun-Herald tvrdí: „Dnes platí, že pokud se nahoru nevyšplháte do svých čtyřiceti, pak se tam už nikdy nedostanete.“

Všeobecně rozšířené domněnky

Někdo se může domnívat, že starším lidem se častěji stávají nehody, pomalu se učí a po tělesné stránce rychle scházejí. Jsou takové domněnky opodstatněné? Podle statistik Světové zdravotnické organizace se v celé oblasti Evropy „každá třetí smrtelná dopravní nehoda týká lidí, kterým je méně než 25 let“. Navíc k nejrychlejšímu úbytku tělesných schopností dochází mezi 30. a 40. rokem života a nejsou žádné doklady o tom, že intelektuální schopnosti zdravého člověka klesají s přibývajícím věkem.

A co domněnka, že starší lidé nutně musí být nemocní? „Smyšlenka, že stárnutí a nemoc jsou synonymem, je běžná,“ říká časopis The Medical Journal of Australia. Faktem je, že mnoho starších lidí se těší přiměřeně dobrému zdraví a nepokládají se za staré. Někteří to vnímají stejně jako americký státník Bernard Baruch, který řekl: „Stáří pro mě vždy znamenalo o patnáct let více, než kolik mi právě bylo.“

Proč jsou tedy starší lidé často diskriminováni, a někdy jsou vůči nim dokonce otevřené předsudky? Odpověď do značné míry souvisí s postojem ke stárnutí.

Náhled na stáří

„Američané jsou okouzleni mládím a pokřivili pohled sdělovacích prostředků na staré lidi,“ tvrdí v časopise The New York Times Magazine Max Frankel. „Staří lidé byli ze sdělovacích prostředků prakticky vyhoštěni,“ konstatuje s politováním. To pomáhá vysvětlit novodobý paradox, o kterém mluví publikace The UNESCO Courier: „Nikdy toho ... společnost nedělala tolik pro své nejstarší příslušníky. Těší se sice ekonomické a sociální ochraně, ale společnost má o nich hluboce negativní představu.“

Vůči předsudkům není imunní ani zdravotnická profese. Jak uvádí časopis The Medical Journal of Australia, „mnozí lékaři, stejně jako společnost obecně, jsou přesvědčeni, že lidé nad 65 let jsou na preventivní péči příliš staří. ... Kvůli tomuto negativnímu postoji ... nebývají starší lidé zahrnuti do mnoha důležitých studií.“

Tentýž časopis prohlašuje: „Negativní postoj [zdravotníků] ke starším lidem, který se projevuje tím, že jsou označeni jako ‚geriatričtí‘, může být použit jako omluva pro  poskytnutí podřadnější lékařské péče. Mnoho běžných, ale drobných funkčních problémů, například horší zrak či sluch, zdravotníci přehlížejí či přijímají jako normální součást stárnutí. ... Základem účinného preventivního programu je totiž změna postoje ke starším lidem.“

„Snad nadešel čas, abychom alespoň v rozvinutých zemích přehodnotili tradiční definici toho, co je podstatou stáří,“ doporučuje britský lékařský časopis The Lancet. Proč je to důležité? Časopis vysvětluje: „Změna definice by mohla odstranit beznaděj, předtuchu konce a ponuré předpovědi, jež jsou velmi často používány k posílení předsudků o ‚přílivu‘ starších lidí, kteří spotřebovávají ‚neúměrnou část‘ skromných prostředků na zdravotní péči.“

Příliv šedin

Je pravda, že k ‚přílivu‘ starších lidí již dochází — a není to jen příliv, je to přímo záplava. „Počet lidí, kterým je více než šedesát pět let, na celém světě vzroste do roku 2025 čtyřnásobně ve srovnání s rokem 1955 a jejich procentuální zastoupení v celkové populaci se zdvojnásobí,“ uvádí The UNESCO Courier.

 Počet starých lidí v Indii již převýšil počet obyvatel Francie. A uvádí se, že v příštím půlstoletí odejde ve Spojených státech do důchodu 76 milionů lidí ze silných ročníků, tedy těch, kdo se narodili během osmnácti let po druhé světové válce. Tento trend stárnutí světové populace nejen že zneklidňuje ekonomy a zdravotníky, ale nutí nás také k tomu, abychom některé své předpojaté názory na stárnutí přehodnotili.

Scénář se mění

Někdo by mohl život přirovnat ke hře o třech dějstvích. Předpokládá se, že hlavní náplní prvního dějství je mladistvé nadšení a vzdělávání. Náladu druhého dějství vytvářejí povinnosti související s rodinou a neustálý pracovní tlak. Ve třetím dějství jsou herci vybízeni k tomu, aby si sedli do křesla stranou od světel reflektorů a sklíčeně čekali, až spadne opona.

Avšak z různých důvodů, k nimž patří pozoruhodné pokroky ve zdravotní péči a hygieně ve 20. století, se doba, kterou ve „třetím dějství“ nyní „herci“ tráví za scénou, prodloužila až o 25 let. Mnozí z nich se již nespokojují s nečinností  ve výslužbě. Rostoucí řady těchto aktivních starších lidí se začínají domáhat toho, aby byl scénář změněn.

Obrovský přínos

Velmi rozšířený názor, že většina starších lidí je závislá na druhých, jednoduše není pravdivý. Časopis The New York Times Magazine uvedl, že ve Spojených státech „jsou starší lidé většinou soběstační spotřebitelé, kteří patří ke střední vrstvě a kteří mají více finančních prostředků než mladé dvojice, ... a [že] sociologové pozorují vznik mocné skupiny ... zámožných starších lidí“. Philip Kotler, profesor marketingu na Northwestern University ve Spojených státech, se k tomu vyjádřil: „Pro obchodníky brzy začnou být nejšťavnatějším demografickým soustem bohatí spotřebitelé ve věku 55 let a výše.“

Přínos aktivních starších lidí nespočívá pouze ve finančním vlivu. Sydneyské noviny The Sunday Telegraph uvedly, že v Austrálii „nyní babičky zajišťují polovinu soukromé péče o děti pracujících rodičů a více než třetina zaměstnaných žen má babičku, která se jim stará o děti, když jsou v práci“.

V takovém místě, jako je francouzské město Troyes, je moudrost starších lidí pokládána za cenný zdroj informací. Starší lidé vyučují děti v rámci jejich mimoškolní činnosti rozličným dovednostem, například truhlářství, výrobě skla, kamenictví, stavění a klempířství, a tak je tato moudrost využívána. Kromě toho, že tito starší lidé vyučují, mnozí z nich také sami chodí do školy, aby si osvojili různé dovednosti.

„Mezinárodní asociace univerzit třetího věku založená v Paříži“ podle časopisu The UNESCO Courier z ledna 1999 uvádí, že „na celém světě existuje více než 1 700 těchto univerzit pro starší občany“. Uvedený časopis o těchto univerzitách říká: „Jejich struktura a metody řízení jsou sice v různých zemích značně odlišné, ale univerzity pro starší lidi obvykle mají společné to, že se starším lidem snaží pomoci plně se podílet na kulturním a společenském životě.“ Jedna taková instituce v Japonsku má údajně 2 500 studentů.

„Výsledný přínos starších lidí pro jejich rodinu a komunitu je obrovský, i když je obtížné přesně jej vymezit, protože velká část toho, co dělají, je k nezaplacení,“ říká Alexandre Kalache, který vede program Stárnutí a zdraví při Světové zdravotnické organizaci. Tento muž prohlašuje: „Země ... by svou stárnoucí populaci neměly pokládat za problém, ale za potenciální řešení problémů ... [a] především za prostředek, který je třeba využít.“

To, zda dokážeme svá pozdější léta prožít příjemně, může být bezpochyby ovlivněno náhledem a předsudky ostatních lidí, ale do velké míry je to také dáno naším vlastním postojem k životu. Co můžete vy osobně udělat pro to, abyste zůstali aktivní jak po stránce duševní, tak tělesné, přestože vaše tělo stárne? Přečtěte si laskavě rámeček na stranách 12 a 13 a všimněte si, v čem podle některých starších lidí spočívá tajemství toho, že zůstávají aktivní a radují se ze života.

Snažte se vést aktivní život

Po přečtení rámečku zjistíte, že společným rysem těchto aktivních starších lidí je to, že si udržují smysluplný pracovní program — buď chodí do zaměstnání, nebo slouží jako dobrovolní pracovníci. Také pravidelně cvičí, mají aktivní zájem o lidi všech věkových kategorií a uspokojují své základní duchovní potřeby. Jak jste si možná všimli, toto tajemství šťastného, aktivního života přinese užitek jak mladým, tak starším lidem.

Nepříjemnou pravdou je v současné době to, že dokonce i během čtení tohoto článku stárnete také vy. (Kazatel 12:1) Bude tedy moudré vzít v úvahu shrnutí uvedené v publikaci Bulletin of the World Health Organization: „Zdraví podporuje aktivitu člověka, a stejně tak je i aktivní způsob života nejlepší šancí, jak zůstat zdravý.“

[Rámeček a obrázky na straně 12 a 13]

Jsou stále aktivní a těší se ze života

▪ JIŽNÍ AFRIKA: Piet Wentzel, kterému je 77 let, je celodobým dobrovolným pracovníkem.

„Uvědomuji si, že k udržení dobré tělesné kondice je důležité pravidelně cvičit. Řadu let se starám o malou zahrádku. Po takové tělesné činnosti se cítím jako vyměněný. Abych udělal co nejvíc, snažím se jednat v duchu zásady ‚nerozhodnost je zloděj času a otálení je jeho hlavní spoluviník‘.“

[Obrázek]

„Uvědomuji si, jak důležité je pravidelně cvičit.“ (Piet)

▪ JAPONSKO: Jošiharu Šiozaki, kterému je 73 let, pracuje jako poradce realitní kanceláře.

„Mám bolesti v kříži, vysoký krevní tlak a Menièrovu chorobu. Čtyři dny v týdnu jezdím z domova do kanceláře na kole, přičemž jedna cesta tam a zpět je dlouhá dvanáct kilometrů. Tento druh pohybu mi vyhovuje, protože nezatěžuje záda a přitom posiluje svaly na nohou. Usiluji o pokojné vztahy s ostatními lidmi, včetně mých sousedů. Snažím se nevyhledávat u druhých nedostatky a chyby. Uvědomil jsem si, že lidé reagují ochotněji, když jsou povzbuzováni, než když jsou kritizováni.“

[Obrázek]

„Snažím se nevyhledávat u druhých nedostatky.“ (Jošiharu)

▪ FRANCIE: Léone Chalonyová, které je 84 let, je celodobou kazatelkou.

„Bylo to pro mě těžké, když jsem v roce 1982 šla do důchodu, protože jsem své povolání kadeřnice měla ráda. Neměla jsem žádné závazky, tak jsem se stala průkopnicí, jak se říká celodobým kazatelům svědků Jehovových. Mám hodně biblických studií se zájemci, a díky tomu zůstávám duševně čilá. Nemám auto, takže musím hodně chodit pěšky. Tím se udržuji v dobrém zdravotním stavu.“

[Obrázek]

„Mám hodně biblických studií, a díky tomu jsem duševně čilá.“ (Léone)

▪ BRAZÍLIE: Francisco Lapastina, jemuž je 78 let, je celodobým dobrovolným pracovníkem.

„Obvykle se neurazím, když se mě někdo dotkne nebo mě přehlíží. Řeknu si, že ten člověk možná prožívá nějakou tíseň a má problémy. Každý z nás má dny, kdy není moc společenský. Snažím se nepěstovat nevraživost a pamatovat na to, že i mě musejí lidé snášet. To mi pomáhá, abych získal mnoho skutečných přátel.“

[Obrázek]

„Snažím se nepěstovat nevraživost.“ (Francisco)

▪ AUSTRÁLIE: Don MacLean, kterému je 77 let, dosud pracuje 40 hodin týdně.

„Čtyři roky po provedení srdečního bypassu se cítím stále výborně. Nepokládám tuto operaci za něco, co by u mě vedlo k trvalému zdravotnímu omezení. Dál chodím denně na procházku, jako jsem to dělal celá léta. Když jsem zamlada pozoroval, jak někteří lidé předčasně zestárnou, rozhodl jsem se, že takový myšlenkový postoj nikdy nepřijmu. Opravdu mě těší poznávat lidi a pouštět se s nimi do hovoru. Pokud má náš život duchovní rozměr, potom cítíme to, co popisuje Žalm 103:5: ‚[Jehova] sytí čas tvého života tím, co je dobré; tvé mládí se stále obnovuje právě jako orlí.‘“

[Obrázek]

„Nezestárněte předčasně.“ (Don)

▪ JAPONSKO: Čijoko Čonanová, které je 68 let, je celodobou kazatelkou.

„Klíčem k udržování dobrého zdraví je nepřipustit, aby narůstal stres a abyste se vyčerpali. Snažím se nebrat věci příliš vážně a zjišťuji, že mi čas od času pomáhá změna rytmu. Nedávno jsem začala pracovat s abakem, abych si procvičovala prsty a mysl. Myslím, že je dobré začínat s novými věcmi.“

[Obrázek]

„Myslím, že je dobré začínat s novými věcmi.“ (Čijoko)

▪ FRANCIE: Joseph Kerdudo, jemuž je 73 let, je celodobým dobrovolným pracovníkem.

„Důležitým způsobem, jak elegantně stárnout, je zůstat aktivní tak dlouho, dokud to jen jde. Práce přináší uspokojení, ale také musíte sledovat, co jíte, a dělat potřebné úpravy. Myslím, že když má život nějaký smysl, všechno je jiné. Domnívám se, že k tomu, abychom si udrželi dobré zdraví, je duchovní smýšlení velmi důležité. Než jsem se stal svědkem Jehovovým, byl jsem velmi nerozhodný a pesimistický. V poznání biblických pravd je mimořádná síla, která člověku poskytuje duševní energii, aby různé situace zvládl.“

[Obrázek]

„Duchovní smýšlení je velmi důležité.“ (Joseph)