Oblíbené vídeňské obří kolo

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V RAKOUSKU

V POPŘEDÍ se rozprostírá malebné město Vídeň a v dálce vystupují svahy Vídeňského lesa. Scéna je připravena tak dokonale, že téměř slyšíte, jak se vzduchem linou rytmické melodie Straussových valčíků. Jeden mladý muž si toto prostředí vybral záměrně, protože se chystá požádat svou milovanou o ruku, ale nyní se snaží utišit své bušící srdce. Jsou vysoko, šedesát metrů nad zemí. Jak to? Tento mladý muž není první a rozhodně nebude ani poslední, kdo se při této zvláštní příležitosti vypravil na Riesenrad, na oblíbené vídeňské obří kolo.

Obří kolo, které stojí ve velkém vídeňském parku nazývaném Prater, je význačný orientační bod a město ho s láskou opatruje již více než 100 let. ‚Vídeň znáte teprve tehdy, jestliže jste ji viděli z obřího kola,‘ oznamuje vývěska u vstupu na tuto atrakci. Avšak to, že toto kolo vůbec existuje, a dokonce déle než kterékoli jiné Ferrisovo obří kolo, se neobešlo bez potíží. Jak tento ocelový kolos vznikl? Jak přečkal různá bouřlivá období?

První Ferrisovo kolo

Chceme-li sledovat historii obřího kola, musíme se vrátit do 19. století a do období průmyslové revoluce. V té době se ocel stala nejčastěji používaným materiálem pro průmyslové stavby. V různých hlavních městech na světě  se objevily odvážně řešené skeletové konstrukce z oceli — například Křišťálový palác v Londýně zhotovený z oceli a skla, zimní zahrada ve Vídni a Eiffelova věž v Paříži. Touto architekturou se však nejvíce vyznačovalo Chicago, a právě tam u příležitosti světové výstavy v roce 1893 postavil americký inženýr George Ferris své první obří kolo.

Ferrisovo senzační kolo mělo průměr 76 metrů a neslo 36 gondol, z nichž každá mohla pojmout 40 lidí. Ti se mohli 20 minut těšit z velkolepé vyhlídky na Chicago a jeho okolí. Pro mnoho návštěvníků výstavy to byla rozhodně ta nejpozoruhodnější atrakce. Chicagské Ferrisovo kolo však nakonec ztratilo přitažlivost novinky, bylo dvakrát přemístěno a pak v roce 1906 rozdrceno na šrot. Nicméně nápad postavit obří kolo již začal podněcovat představivost konstruktérů i jinde.

Obří kolo se dostává do Vídně

Nadšení, které vyvolalo chicagské obří kolo, zřejmě zažehlo jiskru v mysli inženýra Waltera Basseta, britského námořního důstojníka ve výslužbě. V roce 1894 začal konstruovat veliké kolo v areálu Earl’s Court v Londýně, a později postavil další kola v Blackpoolu v Anglii a v Paříži. Mezitím Gabor Steiner, provozovatel vídeňského zábavního parku, hledal nové atrakce pro Vídeň. Zástupce Waltera Basseta jednou Steinerovi navrhl, aby se stali partnery a společně ve Vídni postavili obří kolo. Tito muži se spolu rychle dohodli a pro novou senzaci z Anglie se našlo vhodné místo. Ale jak získají stavební povolení?

Když Steiner předložil své konstrukční plány městské správě, úředník se podíval nejdříve na plány, zpátky na Steinera a pak znovu na plány. Potom zavrtěl hlavou a zeptal se: „Skutečně si myslíte, pane řediteli, že dokážete najít někoho, kdo vám dovolí postavit tohle monstrum a převezme za to odpovědnost?“ Steiner se doprošoval: „Ale takováhle kola už stojí v Londýně a v Blackpoolu a fungují bez problémů!“ Úředníka to však nepřesvědčilo. Odpověděl: „Angličané si mohou dělat, co se jim zlíbí, ale já nepůjdu s kůží na trh.“ Steinera to nicméně neodradilo, vytrval a povolení ke stavbě nakonec dostal.

Stavba obří ocelové konstrukce byla sama o sobě senzační událostí. Na staveništi se denně shromažďovali zvědaví diváci a vzájemně si sdělovali postřehy o průběhu stavby. Za pouhých osm měsíců byla stavba dokončena. Dne 21. června 1897 do ní naposledy několikrát uhodila kladivem manželka anglického velvyslance u vídeňského dvora, Lady Horace Rumboldová. O několik dní později se obří kolo dalo do pohybu. Steiner později vyprávěl: „Všichni lidé byli nadšeni a hrnuli se do pokladen pro vstupenku.“

Pohnutý osud obřího kola

Z vrcholku obřího kola se na hlavní město rakousko-uherské říše velmi rád díval arcivévoda František Ferdinand, korunní princ této říše. Když byl v červnu 1914 úkladně  zavražděn, což bylo předehrou k první světové válce, mělo to vliv i na obří kolo. Nejenže přišlo o svého slavného návštěvníka, ale když se z něj stala armádní pozorovatelna, bylo navíc pro veřejnost uzavřeno. Provoz obřího kola byl obnoven v květnu 1915. Rakousko však tehdy trpělo nedostatkem železa, a obří kolo, které stálo všem na očích, jen čekalo na to, až ho někdo rozmontuje. V roce 1919 bylo kolo prodáno jednomu pražskému obchodníkovi, který ho měl během tří měsíců demontovat. Demontáž této složité stavby by však byla mnohem dražší než hodnota získaného železa. A tak tento již proslulý orientační bod jen o vlásek unikl osudovému ortelu a mohl dál poskytovat zábavu vděčným návštěvníkům.

Po válce a rozpadu rakousko-uherské monarchie nastaly ve Vídni značné změny. Ve třicátých letech se zhoršila hospodářská situace, a politická situace začala být povážlivá. Steiner, kdysi slavný muž, si kvůli svému židovskému původu musel zachránit život útěkem. Přesto v letech 1939 a 1940 obří kolo povozilo rekordní počet návštěvníků. Zdálo se, že druhá světová válka, která mezitím vypukla, žene lidi k horečnému vyhledávání příjemných prožitků. V září 1944 se však městem šířila děsivá zpráva — obří kolo je v plamenech! Ze zkratu na sousední horské dráze vznikl požár, který se rozšířil i na obří kolo a tam zničil šest gondol. K tomu nejhoršímu však mělo teprve dojít.

V dubnu 1945, v posledních dnech druhé světové války, obří kolo znovu vzplanulo. Tentokrát shořelo všech 30 gondol a také ovládací zařízení. Jediné, co z kola zbylo, byla železná rámová konstrukce sežehnutá ohněm. Ani to však neznamenalo zánik kola. Zatímco bloky domů po válce ležely v troskách, obří kolo tam vzdorovitě stálo dál — ačkoli z něj zbyla pouze skeletová konstrukce z oceli. Opět se zjistilo, že demontáž by byla příliš drahá. Byla nějaká jiná možnost?

Ovšem! Kolo bylo znovu opraveno, ačkoli z bezpečnostních důvodů tam byla znovu umístěna jen každá druhá gondola. Od května 1947 až dodnes stále vykonává své vyhlídkové jízdy a pomalu vozí své nadšené návštěvníky nahoru a dolů. Díky filmům, jako byl The Third Man (Třetí muž), ve kterém zazníval nezapomenutelný hudební motiv hraný na citeru, se toto obří kolo stalo známým také daleko od Vídně.

Ze všech těch kol, která byla postavena v Chicagu, Londýně, Blackpoolu a Paříži, se stal železný šrot, ale vídeňské kolo přetrvalo. Zůstává svědkem toho, že si poválečná generace prosadila, aby bylo znovu postaveno, a stalo se symbolem Vídně. Kdybyste někdy do tohoto města zavítali, určitě si obří kolo nenechte ujít. Možná, že tam také zahlédnete nějakého postaršího pána, který bude vyprávět svým vnoučatům, jak se vysoko nahoře na obřím kole snažil utišit své bušící srdce, když babička souhlasila, že se za něj provdá.

[Rámeček a obrázek na straně 19]

RIESENRAD (OBŘÍ KOLO)

Postaveno: v roce 1897

Výška: 64,75 metru

Průměr kola: 60,96 metru

Hmotnost kola: 245 tun

Hmotnost celé železné konstrukce: 430 tun

Rychlost otáčení: 2,7 kilometru za hodinu

[Podpisek]

Zdroj: The Vienna Giant Ferris Wheel (Vídeňské Ferrisovo obří kolo) od Helmuta Jahna a Petera Petritsche, 1989, strana 39

[Obrázek na straně 21]

Pohled z obřího kola na severovýchodní část Vídně