Pomoc pro týrané ženy

JAK lze pomoci ženám, které jsou obětí násilí? Především je třeba pochopit, co prožívají. Muž jim neubližuje pouze tělesně. Obvykle dochází také ke slovním pohrůžkám a zastrašování, které v ženě vyvolávají pocit bezcennosti a bezmoci.

Uvažujme o Roxaně, jejíž příběh byl popsán v úvodním článku. Její manžel někdy používá slova jako zbraně. „Nazývá mě ponižujícími výrazy,“ svěřuje se Roxana. „Říká mi: ‚Ani sis nedodělala školu. Jak by ses beze mě dokázala postarat o děti? Jsi líná, neschopná matka. Myslíš si, že úřady by ti děti nechaly, kdybys ode mě odešla?‘“

Roxanin manžel ji ovládá také tím, že jí dává málo peněz. Nedovoluje jí používat auto a během dne jí volá, aby zkontroloval, co dělá. Když dá Roxana najevo svůj názor, manžel dostane záchvat vzteku. Naučila se tudíž vůbec svůj názor neříkat.

Je vidět, že týrání manželského partnera je složitý problém. Máme-li být oporou, musíme soucitně naslouchat. Pamatujte, že pro týranou ženu je obvykle velmi těžké mluvit o tom, co prožívá. Vaším cílem by mělo být dodat takové ženě sílu, aby se podle svých možností dokázala se situací vyrovnat.

Některé týrané ženy se možná musí obrátit o pomoc na úřady. V kritických okamžicích, jako je například zásah policie, si někdy násilník může uvědomit závažnost svého jednání. Je však pravda, že když krize pomine, vyprchá často i motivace ke změně.

Měla by týraná manželka od manžela odejít? Bible nebere manželskou rozluku na  lehkou váhu. Současně však týranou manželku nenutí, aby zůstala s mužem, který ohrožuje její zdraví a možná i samotný život. Křesťanský apoštol Pavel napsal: „Kdyby skutečně odešla, ať zůstane nevdaná nebo ať se opět smíří se svým manželem.“ (1. Korinťanům 7:10–16) Bible nezakazuje rozluku v případě extrémních okolností, takže je na osobním rozhodnutí ženy, co udělá. (Galaťanům 6:5) Nikdo by neměl týranou manželku přemlouvat, aby manžela opustila, ale ani by na ni nikdo neměl naléhat, aby zůstala s mužem, který týráním ohrožuje její zdraví, život a duchovní smýšlení.

Mají násilníci nějakou naději?

Týrání manželského partnera je nestoudným porušením biblických zásad. V Efezanům 4:29, 31 čteme: „Ať z vašich úst nevychází žádné zkažené slovo... Ať je od vás odňata všechna zlomyslná hořkost a hněv a zloba a jekot a utrhačná řeč spolu s veškerou špatností.“

Žádný manžel, který o sobě tvrdí, že je následovníkem Krista, a přitom týrá svou manželku, nemůže říci, že ji opravdu miluje. Pokud by se svou manželkou jednal špatně, jakou cenu by měly všechny jeho dobré skutky? „Rváč“ nesplňuje požadavky na to, aby měl v křesťanském sboru zvláštní výsady. (1. Timoteovi 3:3; 1. Korinťanům 13:1–3) Každý, kdo o sobě tvrdí, že je křesťanem, ale kdo opakovaně a bez známek pokání propadá výbuchům hněvu, může být z křesťanského sboru vyloučen. (Galaťanům 5:19–21; 2. Jana 9, 10)

Mohou násilníci změnit své chování? Někteří to dokázali. Takový člověk se však obvykle změní pouze tehdy, jestliže (1) připustí, že jeho jednání je nepatřičné, (2) chce změnit svůj způsob života a (3) vyhledá pomoc. Svědkové Jehovovi zjistili, že mocným podnětem k tomu, aby se člověk změnil, může být Bible. Mnozí zájemci, s nimiž svědkové Bibli studovali, si vypěstovali silnou touhu líbit se Bohu. Tito noví zájemci se o Jehovovi Bohu dověděli, že „každého, kdo miluje násilí, jeho duše jistě nenávidí“. (Žalm 11:5) Má-li násilník své chování změnit, vyžaduje to samozřejmě více než jen nikoho neuhodit. Znamená to, že si také musí osvojit úplně nový postoj ke své manželce.

Když muž získává poznání o Bohu, učí se pohlížet na svou manželku ne jako na služku, ale jako na „pomocnici“, ne jako na někoho podřadného, ale jako na toho, kdo má být ‚ctěn‘. (1. Mojžíšova 2:18; 1. Petra 3:7) Učí se také, že má být soucitný a že musí vyslechnout názor své manželky. (1. Mojžíšova 21:12; Kazatel 4:1) Program biblického studia, který svědkové Jehovovi nabízejí, již pomohl mnoha dvojicím. V křesťanské rodině není místo pro despoty, tyrany nebo surovce. (Efezanům 5:25, 28, 29)

„Slovo Boha je živé a vykonává moc.“ (Hebrejcům 4:12) Moudrost obsažená v Bibli může dvojicím pomoci analyzovat problémy, s nimiž se potýkají, a dát jim odvahu, aby je řešily. Nejen to, Bible obsahuje jistou a utěšující naději na svět bez násilí, až bude Jehovův nebeský král vládnout nad celým poslušným lidstvem. Bible říká: „On ... osvobodí chudého, volajícího o pomoc, také ztrápeného a každého, kdo nemá pomocníka. Z útlaku a z násilí vyplatí jejich duši.“ (Žalm 72:12, 14)

[Praporek na straně 12]

V křesťanské rodině není místo pro despoty, tyrany nebo surovce

 [Rámeček na straně 8]

Oprava zkreslených názorů

• Týrané ženy si za manželovo jednání mohou samy.

Mnozí násilníci popírají odpovědnost za své činy a tvrdí, že manželka je provokuje. Dokonce i někteří rodinní přátelé mohou přijmout myšlenku, že s manželkou je obtížné vyjít, a že tedy není divu, když manžel tu a tam ztratí sebeovládání. To ale znamená, že obviňují oběť a ospravedlňují útočníka. Týrané manželky ve skutečnosti často vyvíjejí mimořádné úsilí, aby svého manžela uklidnily. Navíc bití partnera není ospravedlnitelné za žádných okolností. Kniha The Batterer—A Psychological Profile (Psychologický profil násilníka) uvádí: „Muži, které soud posílá na léčení kvůli útokům na manželku, jsou na násilí závislí. Používají jej k tomu, aby si ulevili od hněvu a deprese, aby zvládli konflikty a řešili je a aby snížili své napětí. ... Často nedokážou uznat svou vinu ani brát tento problém vážně.“

• To, že muž bije svou ženu, způsobuje alkohol.

Je sice pravda, že někteří muži mají větší sklon k násilí, když se napijí. Je ale rozumné obviňovat alkohol? „Skutečnost, že násilník je opilý, mu dává možnost, aby vinu za své jednání svedl na něco jiného než na sebe,“ píše K. J. Wilsonová ve své knize When Violence Begins at Home (Když násilí začne doma). Autorka pokračuje: „Zdá se, že naše společnost má pro domácí násilí větší pochopení, když je způsobeno člověkem, který je opilý. Týraná manželka se na partnera nemusí dívat jako na násilníka, ale může jej pokládat za silného pijana nebo alkoholika.“ Wilsonová poukazuje na to, že tento způsob uvažování může dávat ženě falešnou naději, že „stačí, aby muž přestal pít, a násilí zmizí“.

V současné době mnozí výzkumní pracovníci pokládají pití a násilí za dva odlišné problémy. Vždyť většina mužů, kteří zneužívají návykové látky, své partnerky nebije. Autoři knihy When Men Batter Women (Když muži bijí ženy) uvádějí: „V zásadě se bití opakuje proto, že dává možnost týranou ženu ovládat, zastrašovat a zotročovat. ... Součástí životního stylu násilníka sice je alkohol a zneužívání drog, ale bylo by chybné usuzovat, že násilí je způsobeno zneužíváním návykových látek.“

• Násilník používá násilí vůči všem.

Takový člověk často dokáže být pro jiné lidi skvělým přítelem. Může to být člověk dvou tváří, něco jako doktor Jekyll a pan Hyde. Proto může rodinným přátelům připadat vyprávění o jeho násilnostech neuvěřitelné. Přesto je pravda, že muž, který bije svou manželku, využívá brutalitu k tomu, aby si svou manželku podrobil.

• Ženám takové špatné zacházení nevadí.

Tato myšlenka pravděpodobně vychází z toho, že lidé nechápou bezvýchodnost situace ženy, která nemá kam utéct. Týraná manželka má možná přátele, kteří by ji k sobě vzali na jeden nebo dva týdny, ale co bude dělat potom? Najít si zaměstnání, platit nájem a přitom se starat o děti je pro ni skličující vyhlídka. A zákon jí možná nedovoluje, aby odešla s dětmi. Některé ženy se pokusily odejít, ale manžel je vyslídil a donutil k návratu, a to buď násilím, nebo osobním šarmem. Přátelé, kteří to nedokážou pochopit, se možná nesprávně domnívají, že takové ženy nemají proti špatnému zacházení žádné výhrady.