Pozorujeme svět

Nepočítejte ovečky

Časopis New Scientist uvádí, že chronická nespavost je celosvětový problém, který postihuje každého desátého člověka. Vědci odhadují, že jen ve Spojených státech přijde ekonomika ročně o 35 miliard dolarů v důsledku pracovní neschopnosti a nehod způsobených nespavostí. Co mohou lidé trpící nespavostí udělat, aby se jim podařilo usnout? Výzkumní pracovníci na Oxfordské univerzitě požádali skupinu těchto lidí, aby mysleli na něco příjemného a uklidňujícího, například na vodopád nebo na místo, kde rádi tráví dovolenou. Druhá skupina měla ‚počítat ovečky‘ a třetí si mohla přemýšlet, o čem chtěla. Lidem z druhé a třetí skupiny trvalo usínání o něco déle než obvykle, avšak lidé z první skupiny usnuli průměrně o 20 minut dříve než za normálních okolností. Allison Harveyová, která patřila k výzkumnému týmu, řekla, že takzvané počítání oveček nezabírá, protože „je natolik nezáživné, že nedokáže účinně zahnat chmury“.

 Pralesy ‚ždímají‘ vodu z oblak

Vlhké tropické deštné pralesy, které rostou ve výšce nad 900 metrů, mohou podle australských vědců dr. Paula Reddella a dr. Davida McJanneta zachytit „z oblaků až o 40 procent více vody než při dešťových srážkách“. Svazová organizace pro vědecký a průmyslový výzkum uvádí, že „pralesem neustále procházejí nízko položená oblaka a mlha, která se kondenzuje na stromech, odkud pak v podobě vody stéká či skapává na zem“. Tak se do tropických řek dostanou další miliony litrů vody. Nicméně „když jsou deštné pralesy vymýceny, množství vlhkosti, která se dostává do půdy, je značně nižší“.

Nerovnoměrná spotřeba

Z 86 procent zboží a služeb poskytovaných ve světě má dnes užitek pouhých 20 procent obyvatel planety, uvádí publikace The State of World Population 2001 (Stav světové populace 2001). Zpráva vydaná Populačním fondem OSN upozorňuje na „ohromnou propast ve spotřebě“ mezi obyvateli průmyslově vyspělých zemí a těmi, kdo žijí v rozvojových zemích. Například „dítě, které se dnes narodí ve vyspělé zemi, toho za svůj život spotřebuje více a způsobí větší znečištění životního prostředí než 30 až 50 dětí z rozvojových zemí. V současné době pětina lidstva, která žije v průmyslově vyspělých zemích, vyprodukuje přes polovinu množství oxidu uhličitého vypouštěného do atmosféry, kdežto na nejchudší pětinu připadají pouze 3 procenta,“ uvádí zpráva. Navíc, člověk v bohaté zemi potřebuje k uspokojení svých životních potřeb skoro čtyřikrát větší rozlohu moře a úrodné půdy než ten, kdo žije v rozvojové zemi.

Vynalézaví brouci

Výzkumní pracovníci nedávno zjistili, jak smrtníci z rodu Stenocara získávají pitnou vodu v poušti Namib v jihozápadní Africe. Aby přežili v poušti, kde ročně spadne v průměru asi 13 milimetrů srážek, brouci chytají pitnou vodu z husté mlhy, kterou vítr přivane do vnitrozemí od Atlantského oceánu. Jak to dělají? Podle časopisu Natural History „je zadeček brouka pokryt výstupky a prohlubněmi,“ které pod mikroskopem „připomínají krajinu posetou horami a údolími“. Výstupky přitahují vodu, kdežto voskem pokryté prohlubně vodu odpuzují. „Brouci zvednou zadeček proti větru, takže se vláha z mlhy zachytí na výstupcích. Když je vytvořená kapka dostatečně těžká, skutálí se k ústnímu ústrojí smrtníka,“ píše se v časopise.

Počáteční příznaky anorexie

Londýnský deník The Times uvádí, že „rodiče mohou u svých dětí odhalit počáteční příznaky anorexie nebo bulimie podle toho, jaké mají děti stravovací návyky“. Sdružení pro poruchy příjmu potravy (EDA) vydalo příručku, která rodičům a pečovatelům pomáhá rozpoznat tyto poruchy, dříve než se plně rozvinou. Mezi první varovné příznaky může patřit nutkavé krájení jídla na malé kousky nebo až pětiminutové pauzy mezi jednotlivými sousty. Někteří lidé trpící poruchami příjmu potravy se uchylují k různým trikům. Například nosí velmi volné oblečení, aby měli kam ukrýt nesnědené jídlo. Mohou také vyžadovat, aby byly schovány fotografie, na kterých vypadají zdravě a mají normální váhu. Příručka rodičům dále radí, aby tyto příznaky nepřehlíželi a aby poctivě zhodnotili to, čeho si všimli.

Jed z teploměrů

„Množství rtuti z jediného teploměru může kontaminovat jezero o rozloze téměř 4,5 hektaru. Z rozbitých teploměrů se ve Spojených státech každoročně dostane do odpadních vod asi 17 tun rtuti,“ uvádí časopis National Geographic. Rtuť vstřebají ryby a později také lidé, kteří tyto ryby jedí. Tento kov může u lidí způsobit neurologické poruchy. Rtuťové teploměry jsou už v mnoha městech zakázány. To platí i o Bostonu, kde některé obchody vymění tyto teploměry za digitální teploměry nebo jiné méně nebezpečné přístroje.

Cvičte s citem

Francouzský časopis L’Express uvádí, že „je užitečné věnovat se vytrvalostním aktivitám (běhu, cyklistice nebo plavání) třikrát týdně po dobu 30 minut až hodiny“. Jestliže se však chcete vyhnout vážným zdravotním problémům, cvičení by nemělo být extrémní. Nadměrná zátěž při sportu může být příčinou opotřebování kloubů, narušení chrupavek, vyhřeznutí plotének, ale i námahových zlomenin, vysokého krevního tlaku, zažívacích problémů, předčasného řídnutí kostí, a dokonce infarktu. „Ve Francii je každoročně fyzická zátěž příčinou náhlého úmrtí 1 500 sportovců ve vynikající kondici,“ uvádí L’Express. Doktor Stéphane Cascua, specialista v oboru sportovní medicíny v pařížské nemocnici Pitié-Salpêtrière, dává mnoha ‚svátečním sportovcům‘, kteří pak skončí v nemocnici, tuto radu: Cvičte pravidelně, ale tak, abyste své srdce a oběhový systém zatížili jen zhruba na 75 procent.

Lanýži, stromy a klokánci

Vzácní vačnatci, klokánci krysí, mají pravděpodobně svůj podíl na existenci některých mimořádně působivých eukalyptových lesů v Austrálii, uvádí sydneyský časopis The Bulletin. Klokánci žijí ve stínu mohutných lesů v Gippslandu ve státě Victoria. Nejméně 90 procent stravy tohoto vačnatce tvoří lanýž, houba, která roste pod zemí a v této oblasti se přirozeně vyskytuje. Tato houba žije v symbióze s okolními stromy tak, že vytváří kolem jejich kořenů obal a v půdě se rozrůstá v hustou síť vláken, které shromažďují vodu a živiny. Stromy houbě na oplátku dodávají cukry, jež vznikají při fotosyntéze. Jakou úlohu v tom mají klokánci? Tato zvířátka sežerou silně aromatické lanýže a prostřednictvím svých exkrementů potom nestrávené houbové výtrusy rozšíří po lese. A tak se lanýžům, stromům i klokánkům společně dobře daří.

Nebezpečí hlučných moří

„Rostou obavy, že oceán se stal pro velryby, delfíny a další mořské savce příliš bzučícím a hučícím místem plným zmatku,“ píše se v londýnském listu The Independent. Výzkumní pracovníci, kteří vyšetřovali příčinu smrti šesti velryb a delfína uvízlých na pobřeží Baham, zjistili, že zvířata zemřela na následky silného krvácení do mozku pravděpodobně způsobeného sonarovými vlnami z nedalekých válečných lodí. Ke stresu mořských savců, na které nepříznivě působí větší škála zvuků než na člověka, také přispívá námořní doprava, stavební činnost, motorové čluny a vodní skútry. „Když se velryby a delfíni potopí, vzduch z plic se jim vtlačí do dutin v jejich těle,“ vysvětluje článek. „Těmito vzduchovými bublinami mohou být zvukové vlny zesíleny až 25krát, což může mít za následek ... těžké poškození tkáně při mnohem nižší hladině hluku a ve větších vzdálenostech, než jsme se domnívali.“ Hluk v oceánu také „snižuje dosah komunikace, a je tudíž příčinou toho, že velryby a delfíni musí vydávat silnější zvuky,“ konstatuje výzkumný pracovník Doug Nowacek. „Mohlo by jim to bránit, aby se setkávali a pářili. A pokud neslyší, nedokážou se orientovat.“