Pozorujeme svět

Strach z neznámých lidí

„Více než 80 procent řidiček raději stráví noc v porouchaném voze, než by přijaly pomoc od cizího člověka,“ píší londýnské noviny The Independent. Průzkum, který mezi 2 000 řidiči provedla organizace Direct Line Rescue, odhalil, že v případě poruchy auta odmítne nabízenou pomoc 83 procent žen a 47 procent mužů. Většina motoristů by rovněž nezastavila řidiči, který o pomoc žádá. Zejména ženy se obávají o svou bezpečnost, protože porucha by mohla být fingovaná. Mluvčí Nick Cole prohlásil: „Je to smutná obžaloba naší doby, když pro mnoho řidičů je přijatelnější, aby sami proseděli celou noc v autě, než aby zažívali strach ze setkání s neznámým člověkem.“

 Bezvěrci vedou věřící

Farářky anglikánské církve jsou „ohledně ústředních křesťanských nauk ... všeobecně mnohem skeptičtější než jejich mužské protějšky,“ napsaly londýnské noviny The Times. Průzkum, který zahrnoval téměř 2 000 duchovních anglikánské církve, odhalil, že „osm z deseti farářů věří, že Ježíš zemřel za hříchy světa“, zatímco u farářek je to pouze 6 z 10. A ve vzkříšení Ježíše Krista věří 7 farářů z 10, ale pouze polovina farářek. Robbie Low, mluvčí organizace Cost of Conscience, která průzkum provedla, řekl: „Uvnitř anglikánské církve zjevně působí dvě církve — církev věřících a bezvěrců, a to je skandál. Stále častěji je autorita svěřována lidem, kteří věří čím dál méně. Je neomluvitelné, jestliže věřící jsou stále častěji vedeni lidmi, kteří nevěří.“

Bohatí a zdraví, ale pesimističtí

Noviny The Toronto Star píší, že Kanaďané jsou stále pesimističtí, pokud jde o budoucnost, ačkoli podle jedné zprávy byl rok 2001 „již třetím rokem v řadě, kdy se ekonomické a sociální podmínky zlepšovaly“. Výzkumní pracovníci z Kanadské rady pro sociální rozvoj zjistili, že „Kanaďané se cítí méně finančně zajištěni, více se bojí o práci, méně důvěřují systému sociálního zabezpečení a mají větší strach ze zločinnosti“. K příčinám obav patří „nárůst mezd sotva odpovídající inflaci, větší zadluženost jednotlivců, ... dlouhý pořadník na některé formy lékařské péče, rostoucí ceny léků, více zranění při dopravních nehodách a neopodstatněný strach z přibývání násilných trestných činů“. Autoři zprávy konstatují: „Pokud bychom bezpečí posuzovali podle toho, jak se cítíme, zdá se, že naše společnost jde špatným směrem.“

Úmrtnost klesá

Agentura Associated Press uvedla, že ve Spojených státech „se díky kvalitnější první pomoci za posledních 40 let snížila úmrtnost mezi oběťmi přepadení“. Výzkumní pracovníci zjistili, že mezi roky 1960 a 1999 se ve Spojených státech počet úmrtí na následky přepadení snížil téměř o 70 procent, ačkoli počet přepadení se v tomto období zvýšil skoro šestkrát. Studie také ukázala, že v roce 1960 byla úmrtnost při násilných zločinech 5,6 procenta, kdežto v roce 1999 klesla na pouhých 1,7 procenta. Výzkumní pracovníci to připisují pokrokům ve zdravotnictví, k nimž patří „zavedení tísňových linek, rychlé poskytnutí první pomoci a rychlá doprava zraněných, lépe vyškolený personál záchranné služby a také větší počet nemocnic a traumatologických oddělení,“ uvádí zpráva. Profesor Anthony Harris z Massachusettské univerzity v Amherstu řekl: „Lidé, kteří by před 20 lety skončili v márnici, jsou v současnosti ošetřeni a propuštěni, a to často během několika málo dní.“

Dálkové ovladače a skleníkové plyny

Podle novin The Sydney Morning Herald má Austrálie vzhledem k počtu obyvatel nejvyšší emise skleníkových plynů. Hlavní příčinou tohoto problému je to, že „Australané jsou posedlí dálkovým ovládáním“. Co mají dálkové ovladače společného s emisemi skleníkových plynů? Má-li dálkové ovládání fungovat, musí televize, videorekordéry a jiné elektrické spotřebiče být v pohotovostním režimu. Málokdy jsou tedy vypnuty úplně. Elektrárny kvůli tomu každý rok vypustí do atmosféry dalších pět milionů tun oxidu uhličitého. Jinými slovy, při výrobě energie, která je zapotřebí k udržování elektrospotřebičů v pohotovostním režimu, se zde uvolní stejné množství skleníkových plynů jako z jednoho milionu aut. O tom, kolik to stojí australské spotřebitele, noviny uvedly: „V roce 2000 spotřebovaly přístroje v úsporném režimu celkem 11,6 procenta elektrické energie použité v domácnostech, což představovalo 500 milionů dolarů navíc.“

„Titanový věk“?

Titan je lehký a pevný kov, který je velmi odolný proti korozi. Vědci ho poprvé izolovali v roce 1910. Díky své odolnosti je tento kov ideální pro letecký průmysl a zdravotnictví. V lidském těle zřídkakdy vyvolá zánět, a proto se z titanu vyrábějí umělé kosti. Představitel korporace Japan Titanium Society řekl: „Titan je téměř stoprocentně odolný proti korozi, takže (titanový výrobek) nepotřebuje prakticky žádnou údržbu, a kov je možné použít opakovaně. Z ekologického hlediska bude titan nejžádanějším kovem 21. století.“ Hlavní nevýhodou titanu je to, že je desetkrát dražší než nerezavějící ocel. Avšak vzhledem k tomu, že se používá ve velké míře, lze předpokládat, že jeho cena půjde dolů. Podle japonského listu Daily Yomiuri „se v historii výroby kovů pozornost přesunula od mědi k oceli a od oceli k hliníku. Nyní to vypadá, že 21. století bude věkem titanu.“

Špatná průprava do manželství

Newyorské noviny Daily News píší, že více než 40 procent dvojic, které spolu žijí před uzavřením sňatku, se rozvede dříve, než oslaví desáté výročí svatby. Z údajů, které shromáždilo Národní centrum pro zdravotnickou statistiku také vyplývá, že u párů, které spolu dříve žily a nyní jsou v manželství déle než deset let, je dvakrát větší pravděpodobnost, že se nakonec rozvedou. „Pokud uvažují o uzavření sňatku dva lidé, kteří nepokládají za správné mít předmanželské pohlavní styky, pravděpodobně se pak nerozvedou,“ říká Matthew Bramlett, hlavní autor zprávy. Lidé, kteří spolu žijí před uzavřením manželství, „budou zřejmě mnohem méně ochotni snášet problémy, které v jejich vztahu vzniknou,“ tvrdí Alice Stephensová, pracovnice manželské poradny.

Církev na výběr

„Říkávalo se: jednou metodista provždy metodista. Už to ale neplatí,“ píší noviny The Sacramento Bee. Podle Dextera McNamary, ředitele Interfaith Service Bureau v Sacramentu, jsou „dnes pro lidi pouta k církvi méně důležitá... Lidé jsou mnohem ochotnější vyzkoušet různé církve.“ Při hledání církve se věřící často zajímají o takové věci, jako je hudba, způsob uctívání, délka bohoslužeb, programy pro mladé, kolik lidí se schází a jak je to daleko od domova. „Stal se z toho jakýsi supermarket,“ říká Allan Carlson, ředitel Howard Center on Family, Religion and Society. „V roce 1950 bylo 85 procent dospělých členy téže církve jako jejich rodiče,“ nyní však „mají spoustu dalších možností.“