Přejít k článku

Přejít na obsah

Barcelona — Galerie barev a slohů

Barcelona — Galerie barev a slohů

Barcelona — Galerie barev a slohů

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

ZKUSTE si představit, že se procházíte rozlehlou galerií. Je zde vystaveno mnoho uměleckých děl, která okamžitě upoutají vaši pozornost. Kamkoli se podíváte, všude je nekonečné množství úchvatných a neobvyklých tvarů, forem a barev. Tato nevšední umělecká sbírka však není uložena v žádném muzeu ani paláci. Touto ohromnou galerií je město Barcelona, a to především Quadrat d’Or * (Zlatá čtvrť). Vystavenými předměty nejsou malby a sochy, ale samotné budovy. Návštěvník má možnost shlédnout nepřebernou rozmanitost slohů a ozdobných prvků.

Barcelona leží ve Španělsku na severovýchodním pobřeží Středozemního moře asi 160 kilometrů jižně od francouzských hranic. Ze všech španělských měst má právě Barcelona nejevropštější atmosféru. Během minulého století se stala synonymem pro novou architekturu a umělecký sloh.

Během svých dějin byla Barcelona terčem nájezdů Římanů, Vizigótů, Maurů a Franků. Přesto se z ní v průběhu doby stalo významné obchodní centrum. Ve 14. století již byla nejdůležitějším výrobním střediskem Španělska a klíčovým středomořským přístavem. Právě z tohoto století pochází katedrála a gotické budovy, které mají významné místo v centru města. Velkolepost gotické architektury (1), jež se vyznačovala složitými a propracovanými stavebními technikami, svědčí o bohatství a blahobytu, kterým se Barcelona v tomto období těšila.

V 16. století ale Španělsko zaměřilo svou pozornost směrem na západ, protože obchod s koloniemi přinášel větší zisky. S nástupem průmyslové revoluce v 19. století se však Barcelona stala nejvýznamnějším textilním centrem Španělska a začala znovu prosperovat.

Nové město se probouzí k životu

Rozmach znamenal pro město bohatství, ale přinesl také problémy. Ve druhé polovině 19. století počet obyvatel Barcelony prudce vzrostl, ale město samotné se nerozšiřovalo. Bylo nezbytné nějak vyřešit problém přelidnění. Rozšířením města a urbanizací okolí Barcelony byl pověřen architekt Ildefons Cerdà.

Projekt městské části, který Cerdà vypracoval v roce 1859, byl nazván L’Eixample neboli rozmach, a tak se tato centrální městská čtvrť nazývá dodnes. Cerdův projekt měl vytvořit téměř dokonalou šachovnici čtvercových bloků a ulic lemovaných stromy. Měla tak vzniknout nová, monumentální a zdravější Barcelona.

Město začalo podle Cerdova projektu rychle vyrůstat. Každý blok budov má jinou architekturu, a tak se dnes návštěvníci mohou potěšit pohledem na různé architektonické prvky, které budovám skutečně dodávají na kráse. Součástí plánu byly i elegantní třídy a bulváry. Robert Hughes ve své knize Barcelona říká, že L’Eixample považuje za ‚jednu z nejzajímavějších městských čtvrtí Evropy, a to díky její architektuře‘.

Rozkvět Barcelony vedl k tomu, že se v ní v roce 1888 konala světová výstava. Blízko středu města stojí Arc de Triomf (2) (Vítězný oblouk), jenž byl postaven jako připomínka této významné události. Tento neobvyklý monument je současně dokladem příchodu nového uměleckého směru, díky kterému se Barcelona stala jedinečným městem.

Město je oživeno „novým uměním“

Na přelomu 19. a 20. století se v Evropě a ve Spojených státech objevil nový umělecký styl zvaný secese (Art Nouveau), který se mimo jiné vyznačoval používáním ornamentů, jež vycházely z přírodních motivů. * Barcelona měla peníze a také urbanistický plán, podle kterého bylo možné začít se stavbou nových budov, jež by zkrášlily město. Byli zde i novátorští architekti ochotní experimentovat. A tak secese dala městu jeho jedinečný vzhled. Jedním z hlavních představitelů tohoto nového uměleckého směru byl Antoni Gaudí (1852–1926), který v architektuře Barcelony zanechal nesmazatelné stopy.

Právě v Barceloně je možné vidět většinu z nejlepších Gaudího prací, z nichž některé byly prohlášeny za světové kulturní dědictví. Jedním příkladem je dům Casa Milà (3) neboli La Pedrera, který stojí na Passeig de Gràcia blízko centra města. V celém domě není ani jedna rovná stěna. Zvlněná fasáda vypadá, jako by byla vytesána z pískovce. Zábradlí balkonů je z tepaného železa a připomíná zkroucené listy a ostružiní. Obloukovité stropy a sloupy jsou všech tvarů, jaké si jen dovedete představit.

Jiným příkladem Gaudího geniality je dům Casa Batlló (4), který také stojí na Passeig de Gràcia. Majitelem domu byl bohatý průmyslník Josep Batlló i Casanovas. Gaudí dům pro něj přestavěl v letech 1904 až 1906. Vytvořil budovu, která je jako z jiného světa. Vlnitý profil střechy připomíná hřbet dinosaura, a střešní tašky vypadají jako rybí šupiny. Je těžké si to představit — dům musíte zkrátka vidět.

Asi nejvýznamnějším příkladem Gaudího originality je chrám Sagrada Familia (5), který již tento stavitel nedokončil. Čtyři věže na severní straně chrámu vypadají jako čtyři ohromné svíce, ze kterých kane vosk. Jsou mnohem vyšší než okolní budovy a staly se symbolem Barcelony.

Podobně úchvatným místem je Parc Güell (6) ležící na kopci v západní části města. Také architektem tohoto parku byl Gaudí. Zkroucené skulptury a sloupy, barevné mozaiky a neobvyklé stavby se zvláštními komíny kontrastují s krásnými zahradami, jež je obklopují. Další přehlídkou tvarů a barev je Palau de la Música Catalana (7) (Palác katalánské hudby), který projektoval Gaudího současník Domènech i Montaner.

Mezi horami a mořem

Zeměpisná poloha Barcelony a také její architektonické dědictví jí dodávají zvláštní atmosféru. Ze západu je město ohraničeno pohořím Sierra de Collserola a z východu Středozemním mořem. Právě díky své poloze se Barcelona stala vzkvétajícím španělským přístavem. Není tedy divu, že blízko přístavu stojí socha Kryštofa Kolumba (8), který ukazuje směrem k moři.

Okolní hory a moře mají svůj díl na tom, že město má příjemné podnebí, takže lidé zde tráví většinu času venku. Po celý rok jsou ulice od rána do noci plné lidí. Zahradní kavárny a restaurace jsou prakticky na každém rohu a lákají kolemjdoucí vůní čerstvé kávy nebo místních lahůdek. Na třídě La Rambla, jež je lemována stromy, najdete proslulou tržnici Boquería. Prodávají se zde snad všechny druhy ovoce, zeleniny a ryb, jaké existují.

Návštěva Barcelony by však nebyla úplná, kdybyste vynechali strmý pahorek Montjuïc, který leží nedaleko od pobřeží. Na pahorku jsou muzea a galerie a je odtud nádherný výhled na město a na Středozemní moře. Je zde také olympijský stadion a další budovy, které se používaly při Olympijských hrách v roce 1992. Letos v Barceloně proběhne mezinárodní sjezd svědků Jehovových, který se bude konat od 31. července do 3. srpna. Delegátů bude opravdu hodně, a proto se sejdou na velkém fotbalovém stadionu Camp Nou.

Stejně jako většina velkých měst, i Barcelona má své problémy, ale návštěvníkům se líbí její středomořská atmosféra. Ano, květinové stánky a kavárny na třídě La Rambla, úzké uličky a středověký šarm Gotické čtvrti (Barrio Gótico) nebo fascinující architektura — to vše přispívá k tomu, že Barcelona je nezapomenutelnou galerií barev a slohů.

[Poznámka pod čarou]

^ 3. odst. Tento název je v katalánštině, úředním jazyce Barcelony a celé oblasti Katalánie. Je to románský jazyk příbuzný španělštině a francouzštině. Většina lidí ve městě mluví jak španělsky, tak katalánsky.

^ 13. odst. Španělsky se tomuto uměleckému stylu říká modernismo.

[Mapa na straně 14]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Barcelona

Madrid

Sevilla

[Obrázek na straně 16]

Ventilační komíny domu Casa Milà

[Podpisek]

Godo-Foto

[Podpisek obrázku na straně 15]

Fotografie nahoře: Godo-Foto

[Podpisky obrázku na straně 17]

Sandra Baker/Index Stock Photography

Godo-Foto