Užitek pro společnost

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

PO STALETÍ španělská města přidělovala určité pozemky jako místa pro uctívání. Správa města se domnívala, že náboženská víra je pro jejich komunitu prospěšná. Vzhledem k tomu, že státním náboženstvím byl katolicismus, dostávala tento městský pozemek téměř výlučně katolická církev. Avšak doba se mění.

V roce 1980 španělský zákon zaručující náboženskou svobodu stanovil, že „žádné vyznání by nemělo být státním náboženstvím“. Díky tomu někteří představitelé města veřejně uznali dílo, které provádějí svědkové Jehovovi. Jako doklad toho darovali svědkům pozemek na stavbu sálu Království.

Různé městské správní úřady vyjádřily názor, že „vzhledem ke vzdělávacímu charakteru díla [svědků]“, ale také „vzhledem k sociálnímu i obecnímu užitku, který z toho plyne“, si svědkové takový dar zasluhují. Jiní představitelé mluvili o tom, „jak je důležité, že ve městě žijí svědkové Jehovovi“, a o „nevýdělečné povaze jejich práce“.

Mnohé sály Království byly postaveny za 48 hodin pomocí zvláštního stavebního postupu, který používají týmy dobrovolníků z řad svědků. Starosta města La Línea v jihozápadním Španělsku se o tom vyjádřil takto: „Velmi na mě zapůsobila obětavost dobrovolníků a domnívám se, že si zaslouží naši podporu. V dnešním rozděleném světě potřebujeme více takového ducha.“ Nový sál Království označil za „pomník ducha spolupráce“.

Tohoto ducha si všímali i lidé v okolí. Marian, která žije v blízkosti dvojsálu Království v severošpanělském městě Vitoria, se o stavbě tohoto sálu vyjádřila: „Kdyby každý projevoval takovou lásku, neměli bychom problémy, s nimiž se nyní potýkáme.“ Když místní architekt viděl, jak stavba roste, prohlásil: „Chtěl bych být svědkem Jehovovým, abych mohl prožívat takovou radost.“

Úřady ve městě Zaragoza v severovýchodním Španělsku věnovaly svědkům pozemek o velikosti 600 metrů čtverečních. Místní noviny popsaly stavbu jako „mraveniště svědků Jehovových, kde společně pracují stovky mravenečků“. Lidé v okolí reagovali příznivě. Jedna žena řekla: „Kvůli farářům jsem víru ztratila, ale vy jste mi ji vrátili.“

Svědkové jsou vděčni lidem v okolí i místním úřadům za pomoc, kterou jim při stavbě jejich místa uctívání poskytli. Jsou rozhodnuti používat své sály Království k tomu nejlepšímu vzdělávacímu dílu pro společnost — ke kázání a vyučování Slova Božího.

[Obrázek na straně 31]

La Línea, Cádiz, Španělsko