Kniha proti knihám

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V ITÁLII

PROČ mají mnozí lidé předsudky vůči Bibli? V některých zemích souvisí odpověď na tuto otázku s historií jednoho lidského prostředku k potlačení „kacířství“. Byl to Index zakázaných knih (Index librorum prohibitorum). O co šlo?

Katolická církev přivítala vynález knihtisku s nadšením. Někteří duchovní jej označili za „božské umění“, a dokonce jej chválilo i několik papežů. Církevní hierarchie si však záhy uvědomila, že tento vynález lze použít k šíření názorů, které jsou v rozporu s katolicismem. Koncem 15. století proto byla v řadě evropských diecézí zavedena určitá omezení. Začalo se používat imprimatur (souhlas k tisku). A v roce 1515 vydal pátý lateránský koncil pokyny, jak provádět dozor nad tiskem. Přestupníci mohli být vyobcováni z církve. Přesto se ale po začátku reformace dostávaly do oběhu tištěné materiály a knihy, které církev pokládala za nebezpečné pro víru i pro morálku. Nicméně koncem 16. století vatikánské kruhy doufaly, že „po mnoho dalších let se již nebude nic tisknout“.

 Jeden italský jezuita se v roce 1951 vyjádřil, že církev chtěla zastavit „prudkou záplavu odporných, infikovaných knih“, a proto vypracovala seznam zakázané literatury, který měl být pro všechny katolíky závazný. V roce 1542 byla založena římská inkvizice. Jejím prvním veřejným krokem byl zjevně výnos omezující vydávání knih s náboženskou tématikou. Když se bývalý generální inkvizitor Gian Pietro Carafa stal v roce 1555 papežem Pavlem IV., okamžitě zřídil komisi, která měla vypracovat seznam zakázaných knih. První všeobecný Index zakázaných knih byl pak vytištěn v roce 1559.

Jaké knihy byly zakázány?

Index dělil knihy do tří skupin. V prvé byli zařazeni autoři, jejichž veškeré spisy, bez ohledu na námět, byly zakázány. Ve druhé skupině byli autoři, u nichž byly zakázány jen některé publikace. Třetí skupinu tvořil dlouhý seznam zakázaných děl anonymních autorů. Celý Index obsahoval 1 107 zakázaných děl a týkal se nejen autorů náboženské tématiky, ale i jiných typů literatury. Dodatek uváděl zakázaná vydání Bible, přičemž byly výslovně zapovězeny všechny překlady Bible do jazyka prostých lidí.

Předtím sice již existovaly místní zákazy, ale podle Giglioly Fragnitové, která na univerzitě v italské Parmě učí novodobé dějiny, „se toto opatření, jež se týkalo celého katolicismu, stalo prvním oficiálním vyjádřením církve proti tisku, čtení a vlastnění Svaté knihy v lidovém jazyce“. Proti Indexu se bouřili nejen knihkupci a vydavatelé, ale i vlády, kterým tisk přinášel prospěch. Z těchto a dalších důvodů bylo nařízeno vydání nového, revidovaného Indexu, který vyšel v roce 1564 po tridentském koncilu.

K tomuto účelu byla v roce 1571 ustavena zvláštní kongregace Indexu. O tom, jaké dílo bude zakázáno, rozhodovaly tehdy tři subjekty — kongregace Svatého oficia, kongregace Indexu a magistr svatého paláce neboli papežský teolog. Odpovědnosti těchto subjektů se překrývaly a navíc měly rozdílné názory na to, zda větší moc mají mít biskupové či místní inkvizitoři. Z těchto důvodů se třetí vydání Indexu zpozdilo. V březnu 1596 jej sice papež Klement VIII. zveřejnil, avšak na žádost Svatého oficia byl Index stažen z oběhu do té doby, než do něj bude zanesen absolutní zákaz čtení Bible v jazycích, kterými mluvili prostí lidé.

Index zakázaných knih dostal tímto vydáním víceméně definitivní podobu, která se přes průběžnou aktualizaci udržela několik staletí. Když mnozí protestanti uviděli na tomto seznamu svá díla, označili Index za „ideální vodítko k rozpoznání nejžádanějších knih“. Je však třeba podotknout, že protestantské názory na cenzuru knih byly časem úplně stejné jako názory katolíků.

Podle historika Antonia Rotondò měl Index katastrofální dopad na kulturu, která se tím v zemích, jako je například Itálie, dostala do „naprosté izolace“. Další historik, Guido Dall’Olio, říká, že Index byl „jednou ze základních příčin velké kulturní zaostalosti Itálie v porovnání s ostatními částmi Evropy“. Je ironií, že některé knihy se zachovaly právě proto, že byly uloženy na zvláštním místě, kterému se říkalo inferno. V mnoha církevních knihovnách tak bylo označováno místo, kde byla pod zámkem uchovávána zakázaná literatura.

Ve věku osvícenství však postupně začalo hrát stále větší roli veřejné mínění, což mělo za následek, že „nejrepresivnější  aparát, jaký kdy byl proti vydávání knih vytvořen“, zcela zanikl. Jeden italský vydavatel napsal v roce 1766, že „o hodnotě knih nerozhoduje římský zákaz. Rozhoduje o tom veřejnost.“ Index tedy ztrácel význam. Kongregace, která jej aktualizovala, byla v roce 1917 rozpuštěna. Od roku 1966 ani Index, „ani omezení, která ukládal, již nejsou považovány za církevní zákon“.

Bible v jazyce prostých lidí

Historie Indexu ukazuje, že ze všech „infikovaných knih“ jedna zvláště vyvolávala obavy církevních autorit — byla to Bible v jazyce prostých lidí. Odborník Jesús Martinez de Bujanda říká, že v 16. století bylo v Indexech uvedeno „přibližně 210 vydání celé Bible nebo Nového zákona“. V 16. století byli Italové známi jako horliví čtenáři Bible. Avšak Index, který přísně zakazoval čtení Písma v lidovém jazyce, později zásadně změnil vztah tohoto národa k Božímu slovu. Gigliola Fragnitová říká: „Svaté Písmo bylo zakázáno a staženo z oběhu jako zdroj kacířství, a v mysli Italů nakonec splynulo s díly kacířů.“ A dodává, že „katolickým obyvatelům jižní Evropy měl stačit k záchraně katechismus“ a že „naivním lidem byla dávána přednost před duchovně zralými věřícími“.

Teprve v roce 1757 papež Benedikt XIV. schválil čtení ‚Bible v lidových jazycích, a to v překladech povolených Apoštolským stolcem‘. Díky tomu bylo konečně možné připravit nový italský překlad Svatých písem založený na latinské Vulgátě. Avšak na první úplný překlad Bible z původních jazyků si museli italští katolíci počkat až do roku 1958.

Podle Giglioly Fragnitové dnes „Písmo všude rozšiřují“ obzvláště nekatolíci. K nejaktivnějším patří nepochybně svědkové Jehovovi, kteří již rozšířili více než čtyři miliony výtisků Svatého Písma — Překladu nového světa v italštině. V srdci a mysli statisíců lidí tak pomohli opět roznítit lásku k Božímu slovu. (Žalm 119:97) Chtěli byste se i vy lépe seznámit s touto neobyčejnou knihou?

[Obrázek na straně 20 a 21]

Stránky z Indexu zakázaných knih

[Podpisek]

Su concessione del Ministero per i Beni e le Attività Culturali

[Obrázek na straně 22]

Italská Bible z 16. století, kterou církev zakázala

[Obrázek na straně 22]

„Překlad nového světa“ probudil v mnoha lidech lásku k Božímu slovu