Pozorujeme svět

Fenomén dopravní zácpy

Přemýšleli jste někdy, čím to je, že po silnici nejprve musíte nějaký čas jet pomalu v koloně a potom, aniž si všimnete jakéhokoli důvodu, se můžete rozjet a bez problémů pokračovat v jízdě? „Pozorování ukázala příčiny situací, kdy se vozidla pohybují velice pomalu, i když v cestě nejsou nehody ani nerovnosti vozovky,“ poznamenává časopis The Wall Street Journal. „Auta se chovají podobně jako molekuly v plynu.“ I když zpomalení trvá jen krátce, vznikne řetězová reakce, kvůli které musí zpomalit i auta daleko vzadu. „Podle jednoho odhadu tři čtvrtiny dopravních  zácp nemají viditelnou příčinu,“ uvádí časopis. „Příčina byla sice odstraněna už o několik hodin dříve, ale následky přetrvávají.“ Snaha vyhnout se dopravní zácpě změnou trasy se může setkat s úspěchem pouze tehdy, pokud ve městě není velký provoz. Jak ale v ulicích přibývá aut, protože se všichni řidiči snaží o totéž, „pravděpodobnost, že pojedete rychleji, je stejná jako ta, že v supermarketu najdete pokladnu, u které to jde rychleji než u těch ostatních,“ píše se v článku. „Trpěliví řidiči ve skutečnosti zvládnou situaci lépe než ti, kdo usilovně hledají nejlepší trasu.“

Rychlá závislost na nikotinu

„První šluknutí cigarety může stačit k tomu, aby se mladý člověk stal na tabáku závislým,“ uvádějí kanadské noviny National Post. Neobvyklá zjištění zvrátila obecný pohled na nikotinovou závislost. Dříve se zdálo, že závislost se získává postupně, a to až po několika letech silného kouření.“ Výzkumní pracovníci však šest let sledovali 1 200 mladistvých a zjistili, že „fyzická závislost je mnohem silnější než vliv vrstevníků. To platí i u těch, kdo kouřili pouze vzácně,“ píše se v novinách. Podle tohoto pozorování „se u mnoha mladých, kteří užívají tabák, objevují příznaky nikotinové závislosti mezi vykouřením první cigarety a každodenním kouřením“. Výzkumní pracovníci uvedli, že protikuřácké organizace by měly být schopny mladým pomáhat jednak v tom, aby odolali nátlaku a nezačali kouřit, a jednak, aby ti, kdo již kouří, nikotinovou závislost překonali.

Je prospěšné být úzkostlivě čistotný?

Horká sprcha nebo koupel na konci dne trvající dlouhou dobu — to je oblíbený zvyk mnoha lidí. Avšak „úzkostlivé mytí může mít za následek spoustu kožních problémů,“ varují australské noviny The Daily Telegraph. „Lidé se sprchují často a příliš dlouho a používají nesprávné přípravky.“ Dermatoložka dr. Megan Andrewsová vysvětluje: „Všem nám dělá dobře, když jsme dokonale čistí, ale taková přehnaná péče pokožku ve skutečnosti poškozuje... Lidé se sice cítí dobře, ale své pokožce ubližují.“ Jak to? Když má totiž člověk ve zvyku mýt se příliš často, jeho pokožka se „odmašťuje a narušuje se ochranná bariéra mikroorganismů. Největší tělesný orgán je pak náchylný ke vzniku prasklinek a jizviček,“ uvádějí noviny a dodávají, že v suchém zimním počasí „je potřeba zvláštní péče“. Doktorka Andrewsová doporučuje jenom jednu rychlou sprchu denně.

Rada s katastrofálními následky

Do 70. let 20. století obyvatelé většiny vesnic v Bangladéši a Západním Bengálsku [v Indii] používali buď mělké studny, nebo nosili vodu z rybníků či řek. Lidé běžně trpěli cholerou, úplavicí a dalšími nemocemi pocházejícími z vody,“ uvádí list The Guardian Weekly. „Potom ale OSN lidem doporučila vyvrtat hluboké ‚trubkové studny‘ do vodonosné vrstvy (vysoce pórovité a propustné horniny), aby tak získali čistou vodu bez patogenů.“ Vyvrtalo se téměř 20 milionů trubkových studní v Bangladéši, Vietnamu, Laosu, Barmě, Thajsku, Nepálu, Číně, Pákistánu, Kambodži a Západním Bengálsku v Indii. Avšak mnoho studní dosahovalo až k sedimentům, které jsou hluboko pod povrchem a obsahují arsenik. To mělo za následek otravu arsenikem v takovém rozsahu, že ji Světová zdravotnická organizace nazývá „největší masovou otravou populace v dějinách lidstva“. Za poslední dvě desetiletí pilo kontaminovanou vodu asi 150 milionů lidí. Jen v Bangladéši dosáhl počet vážných případů otravy arsenikem 15 000. Různé místní organizace, vládní orgány a OSN zvažují řešení, ale účinná strategie k nápravě této situace se teprve hledá.

Sebevraždy dětí — Varovné signály

„Osmdesát procent dětí, které spáchají sebevraždu nebo se o ni pokusí, to dá najevo několik dnů či měsíců předem, a to buď ústně nebo písemně,“ uvádějí noviny Milenio, které vycházejí v Mexico City. Hlavními příčinami, proč děti ztrácejí chuť žít, je týrání (fyzické, citové nebo slovní), sexuální zneužívání, rozpad rodiny a problémy ve škole. Podle José Luis Vázqueze, psychiatra v Mexickém ústavu sociálního zabezpečení, se v televizi, filmech, videohrách a knihách smrt stala tak běžnou záležitostí, že si děti vytvořily na hodnotu života špatný názor. Říká, že patnáct dětí ze sta ve věku mezi osmi a deseti lety napadla myšlenka na sebevraždu, a 5 procent z nich ji uskutečnilo a vzalo si život. Noviny doporučují věnovat pozornost tomu, když se děti zmiňují o sebevraždě. Nemělo by se to považovat pouze za vyhrožování nebo za pokus upoutat na sebe pozornost. List dodává: „Rodiče by měli svým dětem věnovat čas, hrát si s nimi, mluvit s nimi a vždy jim dávat najevo, že je milují.“

Hněv škodí vašemu zdraví

Podle Valentiny D’Ursové, učitelky psychologie na univerzitě v Padově v Itálii, „je hněv jevem, který se v naší společnosti projevuje čím dál tím více. Na náš organismus však má škodlivý vliv.“ Zvyšuje se tím napětí svalů, zrychluje se dýchání a činnost srdce, a tělo je tak vystaveno nadměrné zátěži. Zlost může také narušit schopnost přemýšlet a kontrolovat své jednání. „Zvykněme si tedy předvídat nepříjemné situace... Okamžitě, ale klidně řekněme ‚nesouhlasím‘ a bude se nám žít mnohem lépe,“ navrhuje Valentina D’Ursová.

Lékaři ve stresu

Kanadská lékařská asociace provedla v Kanadě průzkum mezi 2 251 lékaři. „Ukázalo se, že 45,7 procenta z nich bylo ve stadiu naprosté vyčerpanosti, která je popisována jako citová vyčerpanost, cynismus a pocit, že na svou práci nestačí,“ uvádějí noviny Vancouver Sun. Podle dr. Paula Farnana, koordinátora Podpůrného programu pro lékaře v Britské Kolumbii, existuje několik faktorů, které u mnoha lékařů přispívají ke stresu. Patří k nim například příliš náročný rozpis pohotovostních služeb a nadměrná administrativa. Pro lékaře také může být těžké najít za sebe náhradu, když si chtějí vzít dovolenou. Doktor Farnan povzbuzuje lékaře, kteří jsou ve stresu, aby našli vyrovnanost v životě tím, že budou trávit čas se svou rodinou a že se zapojí do činností, které přinášejí citové a duševní uspokojení.