Jak v dítěti podněcovat lásku k učení

„Nauč dítě, jak žít, a bude si to pamatovat celý život.“ PŘÍSLOVÍ 22:6, TODAY’S ENGLISH VERSION

POKOUŠELI jste se někdy dítě přimět, aby usnulo, když se kolem něj děje něco zajímavého? I když je unavené, přetažené a pláče, bude se ze všech sil snažit neusnout, aby mu nic neuniklo. Jeho „potřeba pochopit svět a zařadit se v něm je stejně hluboká a silná jako potřeba jíst, odpočívat nebo spát. A někdy může být i silnější,“ píše John Holt.

Pro dítě však není snadné uchovat si tuto touhu po celý život, tedy včetně období školní docházky. Neexistuje sice žádný jednoznačný návod, ale je řada osvědčených metod, které mohou rodiče, učitelé i děti uplatnit. Avšak daleko důležitější než jakákoli metoda je láska.

Nejvíc děti podněcuje láska

Děti velmi touží po lásce rodičů. Dává jim pocit jistoty a jsou ochotnější komunikovat, klást otázky a zkoumat. Láska podněcuje rodiče, aby se svými dětmi pravidelně mluvili a aby jim leželo na srdci jejich vzdělání. Podle knihy Eager to Learn—Helping Children Become Motivated  and Love Learning (Dychtivost po poznání — Jak dětem pomoci získat motivaci a lásku k učení) totiž z výzkumu vyplývá, že „základní vliv na motivaci dětí učit se mají rodiče“. Výsledky takového vlivu ještě umocňuje to, když rodiče spolupracují s učiteli. „Žádná síla nedokáže tak účinně podnítit dítě k učení, jako když rodič spolupracuje s učitelem,“ uvádí tato kniha.

Rodiče také mají vliv na schopnost svých dětí učit se. V jednom dlouhodobém průzkumu mezi 43 rodinami, který je popsán v knize Inside the Brain (Uvnitř mozku), výzkumní pracovníci „zjistili, že děti, s nimiž se během [prvních tří let života] mluvilo nejvíce, mají výrazně vyšší IQ než děti, s nimiž rodiče příliš mnoho nemluvili“. Kniha dodává, že „ti rodiče, kteří s dětmi mluví nejvíce, je obvykle chválí za jejich výsledky, odpovídají na jejich dotazy, místo příkazů jim dávají poučení a používají širokou slovní zásobu a různá slovní spojení“. Rodiče, mluvíte s dětmi pravidelně a konstruktivně?

Láska je laskavá a chápavá

Děti mají různé schopnosti a vlohy. Rodiče se pochopitelně snaží, aby jejich lásku k dětem tyto odlišnosti neovlivnily. V dnešním světě jsou však lidé často hodnoceni podle schopností. Kniha Thinking and Learning Skills (Schopnost přemýšlet a učit se) uvádí, že některé děti proto „pokládají za zkoušku své osobní hodnoty to, čeho dosáhly při vzájemném soupeření“. Tyto děti jsou však „snadno ohroženy neúspěchem“, a navíc takový názor v nich může vyvolávat nepřiměřenou úzkost a stres. Časopis India Today uvedl, že za posledních 25 let počet sebevražd dospívajících v Indii stoupl trojnásobně. Za klíčový faktor je pokládána úzkost způsobená tlakem, aby student  dosahoval dobrých výsledků ve škole, a také nedostatek podpory ze strany rodiny.

K citové újmě může u dítěte dojít i tehdy, když dostane nálepku, že je „hloupé“. Takové necitelné poznámky jej od učení spíše odradí. Rodiče by měli být vždy k dítěti laskaví a podporovat jeho přirozenou touhu učit se — ale jeho vlastním tempem a beze strachu z ponižování. (1. Korinťanům 13:4) Pokud má dítě problémy s učením, milující rodiče se mu snaží pomoci. Nikdy v dítěti nevyvolávají pocit, že je hloupé nebo bezcenné. Je pravda, že to vyžaduje velkou trpělivost a takt, ale stojí to za to. Jak mohou rodiče takovou lásku rozvíjet? Důležitým prvním krokem je duchovní smýšlení.

Vyrovnanost plynoucí z duchovního smýšlení

Duchovní smýšlení založené na Bibli je velmi cenné z řady důvodů. Jedním z nich je to, že nám pomáhá zaujmout ke světskému vzdělání vyrovnaný postoj — i když je důležité, není na prvním místě. Například matematiku lze využít v mnoha praktických ohledech, ale nepomůže nám stát se mravnými a zásadovými lidmi.

Bible nás také vybízí, abychom světskému studiu věnovali rozumné množství času, když říká: „Dělání mnoha knih není konec, a mnoho se jim oddávat je únavné pro tělo.“ (Kazatel 12:12) Je pravda, že děti musí mít dobré základní vzdělání, ale neměly by tím trávit všechen svůj čas. Potřebují se věnovat i jiným zdravým činnostem, a to zvláště těm, které jsou duchovní povahy, protože ty tříbí jejich nitro.

Dalším projevem duchovního smýšlení založeného na Bibli je pokora a skromnost. (Micheáš 6:8) Pokorní a skromní lidé uznávají svá omezení a nepropadnou silné ctižádosti a bezohledné soutěživosti, jež jsou patrné v mnoha vzdělávacích institucích. Tyto nezdravé rysy „vytvářejí předpoklady pro depresi,“ říká list India Today. Mladí i letití udělají lépe, když se řídí touto inspirovanou radou z Bible: „Nestaňme se samolibými, nevyvolávejme mezi sebou soutěživost a jeden druhému nezáviďme.“ Nebo také: „Ať každý prokáže, jaké je jeho vlastní dílo, a pak bude mít příčinu k jásání vzhledem k sobě samému, a ne ve srovnání s někým jiným.“ (Galaťanům 5:26; 6:4)

Jak tyto rady mohou rodiče využít při výchově svých dětí? Jedním ze způsobů je povzbuzovat každé dítě k tomu, aby si stanovilo osobní cíle a pak sledovalo svůj pokrok. Například když váš syn měl nedávno test z matematiky nebo diktát, vybídněte jej, aby výsledek srovnal s tím, čeho dosáhl dříve. Potom jej v přiměřené míře pochvalte nebo povzbuďte. Tímto způsobem můžete dítěti pomoci, aby si dávalo dosažitelné cíle, sledovalo svůj pokrok a pracovalo na tom, co může zlepšit, aniž byste je srovnávali s jinými dětmi.

V dnešní době však i někteří schopní studenti mají ve škole horší prospěch, protože nechtějí, aby se jim ostatní posmívali. Někteří mladí zastávají názor, že „být dobrým studentem, to prostě ‚neletí‘“. Může být v tomto směru pomocí duchovní smýšlení? Určitě. Všimněte si, co je řečeno v Kolosanům 3:23: „Ať děláte cokoli, vložte do toho celé své srdce, jako by to nebylo pro lidi, ale pro Pána.“ (Kolosanům 3:23, The New English Bible) Existuje snad vznešenější pohnutka k usilovné práci, než že potěšíme Boha? Takový ušlechtilý názor dává člověku sílu odolávat nezdravému vlivu vrstevníků.

Podněcujte v dětech lásku ke čtení

Základem dobrého vzdělání — jak světského, tak duchovního — je umět dobře číst a psát. Lásku k psanému slovu mohou rodiče pěstovat v dítěti tak, že mu od útlého mládí čtou. Daphne, která pracuje jako korektorka, je vděčná za to, že jí rodiče v dětství pravidelně četli. „Vypěstovali ve mně lásku k psanému slovu,“ říká. „Díky tomu jsem uměla číst, než jsem šla do školy. Rodiče mě také naučili, jak mohu v literatuře najít odpovědi na své otázky. Mám z toho užitek až dodnes.“

Spisovatel Holt, kterého jsme již citovali, však upozorňuje, že předčítání dětem „není nějaký magický prostředek“. K této myšlence  dodává: „Pokud čtení není zábavné jak pro rodiče, tak pro dítě, pak to nadělá víc škody než užitku. . . . Jestliže předčítání rodiče nebaví, pak se to nelíbí ani . . . dětem, které předčítání nahlas mají v oblibě.“ Holt proto doporučuje, aby si rodiče vybrali takové knihy, které se líbí i jim, protože děti je budou chtít předčítat mnohokrát. Miliony rodičů s oblibou čtou svým dětem knihy Co se dozvídáme od Velkého učitele a Moje kniha biblických příběhů. Obě vydali svědkové Jehovovi. Tyto publikace jsou připraveny speciálně pro děti, jsou bohatě ilustrované, podněcují k přemýšlení a vštěpují jim Boží zásady.

Timoteus byl křesťan, který žil v prvním století. Velmi mu prospělo to, že jeho maminka i babička se aktivně zajímaly o jeho vzdělání, a to zvláště v duchovním ohledu. (2. Timoteovi 1:5; 3:15) Z Timotea vyrostl mimořádně zodpovědný a spolehlivý člověk, což jsou vlastnosti, které světským vzděláním nelze získat. (Filipanům 2:19, 20; 1. Timoteovi 4:12–15) Díky láskyplné péči duchovně zaměřených rodičů jsou i v dnešních sborech svědků Jehovových po celém světě znamenití mladí „Timoteové“, a to jak muži, tak ženy.

Učte s nadšením

Učitel, který chce druhým vštípit lásku k učení, musí mít „jedním slovem řečeno — nadšení,“ uvádí se v knize Eager to Learn. „Již ze samotné přítomnosti nadšeného učitele je studentům zřejmé, že jej výuka těší, protože je to patrné na zaujetí, s jakým látku podává.“

Ve skutečnosti však ne každý rodič nebo učitel překypuje nadšením. Rozumní studenti se tedy snaží motivovat sami a pokládají učení za svou vlastní odpovědnost.  V uvedené knize se píše: „Vždyť nikdo nebude u našich dětí stát po zbytek jejich života, aby jim pomáhal studovat, kvalitně pracovat, přemýšlet a usilovat o vynikající dovednosti.“

Je z toho opět patrné, že rozhodující vliv nemá škola, ale hodnoty, kterým se děti učí doma. Rodiče, dokážete se pro učení nadchnout? Jsou u vás doma vhodné podmínky pro kvalitní učení, tedy takové, které klade důraz na duchovní hodnoty? (Efezanům 6:4) Pamatujte, že vaším příkladem a poučováním se bude vaše dítě řídit ještě dlouho potom, co opustí školu i domov. (Viz rámeček „Rodiny, ve kterých se děti rády učí“ na straně 7.)

Uvědomte si, že lidé se učí různými způsoby

Neexistují dva lidé se stejným myšlením, a proto každý člověk má svůj vlastní způsob, jak se učí. To, co je účinné u jednoho člověka, nemusí fungovat u druhého. Doktor Mel Levine ve své knize A Mind at a Time (Individuální přístup) uvádí: „Jestliže jednáte se všemi dětmi stejně, pak s nimi vlastně zacházíte rozdílně. Každé dítě potřebuje něco jiného, a má právo to dostat.“

Někteří lidé například chápou a pamatují si myšlenky snadněji než obrázky a schémata. Jiní dávají přednost  psanému slovu, další mluvenému, a pro některé je ideální kombinace obou. „Nejlépe si něco zapamatujete, když to změníte, když tu informaci nějakým způsobem přetvoříte,“ říká doktor Levine. „Jestliže se jedná o vizuální vjem, udělejte z něj vjem verbální, v případě vjemu verbálního si vytvořte jeho schéma nebo obrázek.“ Díky tomuto přístupu pak studium přináší nejen více uspokojení, ale je také příjemnější.

Abyste zjistili, jaká metoda je ve vašem případě ta nejlepší, budete to zřejmě muset vyzkoušet. Hans, který slouží jako celodobý křesťanský služebník, vedl biblické studium se starším mužem Georgem, který má jen základní vzdělání. George nedovedl některé věci pochopit a zapamatovat si je. Hans se tedy snažil znázornit klíčové body jednoduchými náčrtky. „Pro George to znamenalo velký zvrat,“ řekl Hans. „Začal totiž chápat a pamatovat si myšlenky tak dobře, že tím byl sám překvapen. Když jsem přišel na to, jak jeho mysl funguje, ukázalo se, že je daleko bystřejší, než jsem si původně myslel. Brzy vzrostla i jeho sebedůvěra a začal se na naše studium mnohem víc těšit.“

Na učení není nikdy příliš pozdě

„Schopnosti mozku jsou dány tím, do jaké míry jej člověk používá,“ píše se v knize Inside the Brain. „Jednoznačně je to tak, že bez používání mozek chátrá, protože má potřebu učit se novým věcem.“ V knize se také uvádí: „Vědci dokázali, že stejně jako cvičení udržuje lidi v dobré tělesné kondici až do sedmdesáti nebo osmdesáti let, může i duševní trénink přispět k dobré duševní kondici stárnoucího mozku. Dlouho se předpokládalo, že stárnutí vede k nevratnému úpadku duševních schopností. Podle nových výzkumů však k tomu dojde proto, že to daný člověk očekává. Obvykle je to důsledek nedostatečného používání mozku. Navíc se zjistilo, že ve stáří nedochází k tomu, že by denně zaniklo mnoho nervových buněk, jak se dříve předpokládalo.“ Prudký pokles duševních schopností je obvykle projevem nějaké choroby, například kardiovaskulární nemoci.

 Je sice pravda, že v pozdějších letech života může k určitému poklesu duševní výkonnosti dojít, ale nemusí to být závažné. Podle vědců aktivní mozek odolává úpadku — a přispívá k tomu i to, když dotyčný člověk má dobrý režim tělesného pohybu. „Čím více se člověk učí, tím lepší jsou jeho schopnosti učit se. Ti, kdo se učí stále, mají lepší výsledky,“ říká kniha Elderlearning—New Frontier in an Aging Society (Učení ve stáří — Nové pole působnosti pro stárnoucí společnost).

Tuto skutečnost prokázala dvacet let trvající studie, která byla provedena v Austrálii mezi lidmi ve věku 60 až 98 let. Mnozí účastníci studie vykazovali zhoršení v testech inteligence jen asi jedno procento za rok. Nicméně „u některých, včetně devadesátiletých, k žádnému zhoršení nedošlo,“ uvádí zpráva. „Jednalo se většinou o lidi, kteří se účastnili systematických experimentů zabývajících se učením, konkrétně studiem cizích jazyků a hraním na hudební nástroj.“

Georgeovi, o kterém jsme se zmiňovali, bylo přes sedmdesát let, když začal studovat Boží slovo. Podobně Virginia, které je nyní přes osmdesát, i její manžel Robert, který již zemřel, začali studovat Bibli v pokročilém věku. Virginia říká: „Ačkoli byl Robert prakticky slepý, měl v sále Království krátké biblické proslovy podle osnovy, kterou se naučil nazpaměť. Pokud jde o mě, nerada jsem četla, ale nyní mě to velmi těší. Dneska ráno jsem například přečetla celé číslo Probuďte se!“

George, Robert a Virginia jsou jen tři z mnoha letitých lidí, kteří se nepoddali stereotypům a začali svou mysl dobře využívat. Z výzkumu vyplývá, že 70 nebo 80 let učení je pro mozek jako náprstek vody v obrovském sudu — je to naprosto zanedbatelné. Čím to, že mozek má takové obrovské možnosti?

[Rámeček a obrázek na straně 4 a 5]

Internet a televize — užitečné, nebo škodlivé?

„Internet má své výhody i nevýhody,“ uvádí kniha Mind at a Time (Individuální přístup). Naučit se, jak najít informace, může být užitečné. Kniha však říká, že někteří studenti jen „informace stahují, aniž by jim v podstatě rozuměli nebo je nějak propojili s tím, co znají. Je tedy určité nebezpečí, že vznikne nový druh pasivního učení nebo že se tím studenti pouze naučí kopírovat druhé.“

Podle výzkumných pracovníků nadměrné sledování televize otupuje představivost a nijak nerozvíjí morální stránku osobnosti. Navíc vede k tomu, že člověk nerozvíjí schopnost řešit problémy a naslouchat. „Stejně jako cigarety, i televizní přijímač by měl být opatřen varováním, že je zdraví škodlivý,“ uvádí kniha Eager to Learn.

Děti ze všeho nejvíce potřebují „kontakt s jazykem (čtení a konverzaci), lásku a spoustu vřelých doteků,“ uvádí další publikace.

 [Rámeček a obrázky na straně 7]

Rodiny, ve kterých se děti rády učí

K tomu, aby se děti rády učily, mohou přispět následující návyky a vlastnosti:

▪ Láskyplnou formou jsou dětem často předkládány rozumně vysoké nároky

▪ V rodině panuje názor, že klíčem k úspěchu je usilovná práce

▪ Aktivní způsob života

▪ Každý týden děti doma tráví řadu hodin učením a jinými činnostmi, k nimž patří úkoly do školy, čtení pro zábavu, koníčky, rodinné akce a vedení k domácím pracím

▪ Rodina je pokládána za jednotku, kde se všichni vzájemně podporují a společně řeší problémy

▪ Jasné rozdělení povinností v rodině a jejich důsledné vyžadování

▪ Častý kontakt rodičů s učiteli

▪ Důraz na duchovní růst

[Obrázek]

Rodiče, podněcujete v dětech radost ze čtení?

[Podpisek]

Na základě knihy Eager to Learn—Helping Children Become Motivated and Love Learning.

[Rámeček a obrázky na straně 8 a 9]

Jak učení zlepšit a zpříjemnit

Zajímejte se o danou věc Když vás něco opravdu zaujme, snáze se to naučíte. Jistá kniha uvádí následující postřeh: „Výzkumní pracovníci jednoznačně prokázali, že když se děti učí proto, že je to baví, pak je jejich studium hlubší, bohatší a výsledek je dlouhodobější. Děti jsou rovněž vytrvalejší, kreativnější a troufnou si na náročné úkoly.“ (Motivated Minds—Raising Children to Love Learning)

Propojujte naučené s praktickým životem Spisovatel a pedagog Richard L. Weaver II. píše: „Stejně jako elektrický proud rozsvítí žárovku, také přímá vazba mezi praktickým životem a tím, co se dítě učí ve škole, zažehne touhu po poznání.“

Snažte se věcem porozumět Když se člověk snaží něco pochopit, stimuluje při tom nejen své myšlenkové schopnosti, ale i paměť. Mechanické učení má samozřejmě také své místo, ale nedokáže nahradit pochopení věci. „Se vším, co získáš, získej porozumění,“ je uvedeno v knize Přísloví 4:7.

Soustřeďte se „Jádrem učení je soustředění,“ vysvětluje jedna kniha. (Teaching Your Child Concentration) „[Soustředění] je tak důležité, že je označováno za nezbytný předpoklad pro inteligenci, a dokonce je někdy s inteligencí ztotožňováno.“ Soustředění se lze naučit. Začněte kratšími úseky studia a postupně je prodlužujte.

Vyjádřete myšlenku vlastními slovy „Nejschopnější studenti jsou ti, kteří umí nejlépe převyprávět látku,“ říká dr. Mel Levine ve své knize. (A Mind at a Time) Při parafrázování je informace rozdělena do menších částí, které je snazší si zapamatovat. Tento princip využívají lidé, kteří si umí dobře dělat poznámky, protože si nezaznamenávají slovo od slova.

Vytvářejte si asociace Peter Russell ve své knize přirovnává paměť k háčkům, které jsou navěšeny na předchozích vzpomínkách. (The Brain Book) Snáze si něco vybavíte, když si nové informace spojíte s tím, co už znáte. Čím více asociací vytvoříte, tím lépe si informaci vybavíte.

Používejte představivost Živé obrazy jsou trvalé. Používejte tedy představivost. Tuto metodu využívají odborníci na mnemotechniku. Jako pomůcku k zapamatování si často vytvářejí přehnané nebo humorné představy.

Opakujte si informace Za 24 hodin můžeme zapomenout až 80 procent toho, co jsme se naučili. Jestliže si látku krátce zopakujeme na konci studia, a znovu druhý den, za měsíc a ještě za šest měsíců, naše paměť se tím výrazně zlepší a budeme si pamatovat skoro 100 procent studované látky.

[Obrázky na straně 8]

Rodiče a učitelé by měli při výuce dětí spolupracovat

[Obrázky na straně 10]

Věk není překážkou v učení