Kořeny předsudků

PŘEDSUDKY mohou mít řadu příčin. Avšak dvěma doloženými faktory jsou (1) potřeba najít nějakého obětního beránka a (2) zášť kvůli nespravedlnosti, která se stala kdysi v minulosti.

V předchozím článku byla zmínka o tom, že když dojde k nějaké pohromě, lidé často hledají, na koho by to mohli svést. Jestliže význačné osobnosti opakují obvinění proti nějaké menšině, a dělají to dostatečně často, veřejnost toto tvrzení přijme a vytvoří si předsudek. Běžně se například stává, že když v západních zemích dojde k hospodářskému poklesu, často jsou z nezaměstnanosti obviňováni dělníci z řad přistěhovalců, přestože obvykle vykonávají práci, kterou by většina místních lidí nedělala.

Ne všechny předsudky však vycházejí z potřeby mít nějakého obětního beránka. Také mohou mít kořeny v minulosti. „Není žádnou nadsázkou říci, že v důsledku trhu s otroky došlo k rozumovému zdůvodnění rasismu a pohrdavému postoji k černochům,“ uvádí zpráva UNESCO Against Racism. Hanebné obchodování s lidmi se obchodníci s otroky snažili ospravedlnit tím, že Afričany prohlásili za podřadné. Tento neopodstatněný předsudek, který se později rozšířil i na další kolonizované národy, přetrvává dodnes.

V průběhu dějin docházelo k útlaku a nespravedlnostem na celém světě. Pro předsudky jsou takové události živnou půdou až dodnes. Nepřátelství mezi katolíky a protestanty v Irsku má počátek v 16. století, kdy angličtí panovníci katolíky pronásledovali a posílali do vyhnanství. Zvěrstva páchaná takzvanými křesťany během křížových výprav dosud vyvolávají silné negativní emoce u muslimů na Středním východě. Nepřátelství mezi Srby a Chorvaty na Balkáně bylo prohloubeno masakry civilistů během druhé světové války. Z těchto příkladů je patrné, že nepřátelstvím, jež má kořeny v minulosti, se mohou předsudky posilovat.

Zdroj nesprávných názorů

Batole nepociťuje žádnou zaujatost. Výzkumní pracovníci zjistili, že děti často nemají žádné zábrany hrát si s dítětem jiné rasy. Zdá se, že rozdíly je přitahují. Avšak ve věku deseti nebo jedenácti let již dítě může zavrhovat lidi z jiného kmene, rasy nebo náboženství. Během formativních let si osvojí soubor názorů, které pak může mít celý život.

Jak člověk tyto názory získá? Negativní postoje, ať už jsou vyjádřené slovy nebo jednáním, dítě přejímá nejprve od rodičů a pak od přátel nebo učitelů. Později jej mohou ovlivňovat lidé v jeho okolí, noviny, rozhlas a televize. Ačkoli o lidech, které nesnáší, dítě pravděpodobně ví jen velmi málo nebo neví nic, když dosáhne dospělosti, je přesvědčeno, že tito lidé jsou podřadní a nedůvěryhodní. Dokonce je může i nenávidět.

 Díky rozmachu cestování a obchodování dochází k tomu, že v mnoha zemích jsou kontakty mezi různými kulturami a etnickými skupinami stále častější. Ale člověk, který si vytvořil silné předsudky, na nich obvykle lpí. Vidí svět černobíle, a proto u tisíců nebo dokonce milionů lidí automaticky předpokládá stejné špatné rysy. Každý negativní zážitek — i kdyby se týkal jen jediné osoby z dané skupiny — slouží k posílení jeho zaujatosti. Pozitivní zkušenosti naproti tomu pokládá za pouhé výjimky z obecného pravidla.

Jak se předsudků zbavit

Skoro každý člověk předsudky odsuzuje, ale jen málokdo jimi není spoután. Mnozí ze silně zaujatých lidí totiž budou tvrdit, že žádné předsudky ve skutečnosti nemají. Jiní říkají, že na tom nezáleží, pokud člověk své předsudky nedává najevo. Ve skutečnosti na tom ale záleží, protože předsudky lidem ubližují a rozdělují je. Nevědomost vede k předsudkům, a ty často vedou k nenávisti. Spisovatel Charles Caleb Colton (asi 1780–1832) napsal: „Nenávidíme někoho proto, že ho neznáme; a nemůžeme ho poznat proto, že ho nenávidíme.“ Jestliže se však předsudkům lze naučit, pak se jim také lze odnaučit. Ale jak?

[Rámeček na straně 7]

Náboženství — Podporuje snášenlivost, nebo zaujatost?

Gordon W. Allport ve své knize The Nature of Prejudice uvádí, že „v průměru členové církve mají více předsudků než ti, kdo k žádné církvi nepatří“. Tento závěr není nijak překvapující, protože náboženství byla často příčinou předsudků, a ne jejich řešením. Duchovenstvo například celá staletí podněcovalo k antisemitismu. Podle díla A History of Christianity (Dějiny křesťanství) Hitler jednou poznamenal: „Co se týče Židů, já pouze pokračuji ve stejné strategii, jakou katolická církev provádí již 1 500 let.“

Během krutostí, k nimž došlo na Balkáně, nedokázaly nauky pravoslavné ani katolické církve přimět věřící, aby svým bližním, kteří vyznávají jiné náboženství, projevovali snášenlivost a úctu.

Podobné to bylo ve Rwandě, kde členové církve vraždili své spoluvěřící. List National Catholic Reporter poukázal na to, že boje zahrnovaly „skutečnou a opravdovou genocidu, za kterou jsou, bohužel, odpovědní i katolíci“.

Katolická církev sama přiznala, že v minulosti projevovala nesnášenlivost. V roce 2000 papež Jan Pavel II. na veřejné mši v Římě žádal o odpuštění za „selhání v minulosti“. Během tohoto obřadu se konkrétně zmínil o „náboženské nesnášenlivosti a nespravedlnosti vůči Židům, ženám, domorodcům, přistěhovalcům, chudým a nenarozeným“.

[Obrázek na straně 6]

Nahoře: Uprchlický tábor v Bosně a Hercegovině, 20. října 1995

Dva bosenští Srbové čekající na konec občanské války

[Podpisek]

Foto Scott Peterson/Liaison

[Obrázek na straně 7]

Učí se nenávisti

Dítě může snadno převzít negativní postoje od svých rodičů, z televize i odjinud