Monteverde — Rezervace skrytá v mracích

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KOSTARICE

Teplé pasáty, které vanou od Karibiku, narážejí na hradbu hor tyčících se až do výšky 1 700 metrů. Jakmile se stoupající vzduch dostane až do této výšky, ochladí se a vlhkost, která je v něm obsažena, kondenzuje, čímž vznikají těžké, černé mraky. Na úbočí hor se potom začne snášet déšť nebo se jejich vrcholky zahalí do mlžného oparu. Díky těmto podmínkám vznikl mlžný prales, jedinečné místo plné přírodních krás.

PÍŠE se rok 1951. Čtyřiačtyřicet členů náboženské skupiny známé jako kvakeři opouští svůj domov v americkém státě Alabama a vydávají se hledat místo, kde by mohli vytvořit pokojnou náboženskou komunitu. Na své pouti se dostávají až do Střední Ameriky, konkrétně do hor na severozápadě Kostariky, jejichž vrcholky se ztrácejí v mlze. Je to oblast odříznutá od okolního světa, půda je zde úrodná a poměrně levná.

Zušlechtit toto území tak, aby se na něm dalo žít a hospodařit, však stálo značné úsilí. Marvin Rockwell, jeden z původních osadníků, vzpomíná: „Do hor vedla jedna jediná stezka a ta byla sjízdná jen s volským potahem. Museli jsme tedy popadnout krumpáče a lopaty, a stezku upravit tak, aby po ní mohly jezdit i naše džípy.“ S pomocí místních obyvatel se však kvakerům nakonec podařilo vybudovat si svůj nový domov skrytý v mracích. Příhodně ho nazvali Monteverde, což znamená „Zelená hora“.

Noví osadníci udělali dvě rozhodnutí, která měla dalekosáhlý dopad. Uvědomovali si, že by jejich zemědělská komunita měla být soběstačná, a tak přemýšleli  o tom, jaký produkt by přestál dlouhou cestu z hor až na trh. Nakonec se rozhodli, že začnou vyrábět sýr. Začátky byly poměrně skromné, ale produkce postupně stoupala, a to až na současných 4 000 kilogramů sýra denně. Kromě toho se zde vyrábí i další mléčné produkty, jako je kysaná smetana, smetanový sýr a zmrzlina.

Osadníci se také rozhodli, že 541 hektarů zalesněných horských úbočí, která se zvedala nad jejich domovy, nechají v původní podobě. Toto povodí sloužilo jako zdroj vody pro jejich malou hydroelektrárnu, a tak považovali za moudré celou oblast chránit. Úžasná rozmanitost místní fauny a flóry však zanedlouho upoutala zájem vědců, a to zvláště potom, co zde byla objevena ropucha zlatá. (Viz připojený rámeček.) V 60. letech minulého století byla z iniciativy skupiny vědců a místních obyvatel vytvořena přírodní rezervace Mlžný prales Monteverde, jejíž součástí se zanedlouho stalo i zmiňované povodí. Od té doby se rezervace dále rozšiřovala a v současnosti se rozkládá na 10 500 hektarech.

Mlžný prales Monteverde patří k nejnavštěvovanějším místům v Kostarice. Každý rok se sem po strmých, klikatých a rozbahněných cestách vydává až 50 000 turistů. Pozorovatelé ptactva a přírodovědci sem houfně přijíždějí, aby mohli sledovat tisíce druhů ptáků, zvířat a rostlin, které v rezervaci a okolních oblastech mají svůj domov.

Rostlinstvo

Základem místního ekosystému je přibližně 500 druhů stromů. Stromy rostoucí na horských hřebenech houževnatě odolávají nelítostným náporům větru, třebaže jsou jeho působením zakrnělé a pokroucené. Kmeny stromů, které nejsou vystaveny větru, pokrývá hustý koberec popínavých rostlin a keřů. Jak vlastně tyto rostliny, kterým se říká epifyty, přežívají, když nejsou zakořeněné v půdě? V turistickém průvodci je napsáno: „Díky velmi vlhkému prostředí mají epifyty dostatek vody i bez rozsáhlého kořenového  systému. Množství vegetace navíc zachytí dostatek zetlelých listů, které z korun stromů smývá dešťová voda a které rostlinám slouží jako zdroj živin.“

Široké paletě zelených odstínů dodává živosti 300 druhů orchidejí. Většinu zbývajícího prostoru si pro sebe vyhradily kapradiny, jichž tu roste asi 200 druhů a z nichž některé jsou až 12 metrů vysoké a 150 let staré.

Čím to je, že na tak malém území je tak velká rozmanitost? Jedním z důvodů je to, že rezervace sahá od Tichého oceánu až ke Karibskému moři. Následkem toho, že v různých nadmořských výškách jsou velké rozdíly ve vlhkosti a teplotě, vzniklo zde šest odlišných biotopů, které jsou domovem pro nepřeberné množství živočichů a rostlin.

Ptáci a další živočichové

Monteverde je rájem pro pozorovatele ptactva. V roce 1996 se zjišťovalo, kolik druhů ptáků žije na území o průměru 25 kilometrů, k němuž patřily i některé části Monteverde. Za pouhých 24 hodin zde bylo spatřeno 369 druhů! Mezi zdejší opeřence patří droboučcí kolibříci, ale také kvesalové s lesklým peřím. Právě oni jsou pro mnohé návštěvníky hlavním lákadlem — patří totiž k nejzajímavěji zbarveným tropickým ptákům. V Monteverde jich hnízdí přibližně sto párů, ale není lehké je spatřit, protože jejich zelené peří dokonale splývá se zelení pralesa. Těžko ale přehlédnete kolibříky, kteří přilétají ke krmítkům u místních obchodů a restaurací. Křídly třepetají tak rychle, že to ani nedokážeme postřehnout, přelétají od květin ke krmítkům a zase nazpátek a vystavují tak na odiv fialovou, smaragdovou a tyrkysovou barvu svého peří.

V Monteverde žije i sto druhů savců. Kniha Costa Rica Handbook (Průvodce Kostarikou) uvádí: „Je to jedno z mála míst, kde žijí pohromadě jaguáři, oceloti, pumy, kočky margay a jaguarundi.“ Samotářsky žijící velké kočky se však lidem vyhýbají. „Pumu tady vidíme tak jednou za šest měsíců,“ řekl redaktorovi Probuďte se! Rafael Bolaños, správce rezervace. „A jaguára zahlédneme možná jednou za tři roky.“ Pravděpodobněji se zde návštěvníci setkají s některým ze 120 druhů obojživelníků a plazů.

Jaká budoucnost čeká rezervaci Monteverde? Někteří lidé se zasazují o to, aby se chráněné území rozšířilo. V nedávné době se k Monteverde připojila rezervace Santa Elena a také rezervace El Bosque Eterno de los Niños (Věčný deštný prales v dětských rukou), čímž se chráněné území více než zdvojnásobilo. (Viz níže uvedený rámeček.) Všechna tato opatření by měla přispět k tomu, že rezervace skrytá v mracích bude i nadále překypovat životem.

[Rámeček a obrázek na straně 17]

Ropucha zlatá mizí ze světa

První exempláře ropuchy zlaté, která je ve skutečnosti křiklavě oranžová, objevil v lesích Monteverde v 60. letech minulého století biolog Jay Savage. Zdá se, že Monteverde je jediným místem, kde se tato ropucha vyskytovala. „V roce 1985 bylo na jednom místě pozorováno asi tisíc ropuch zlatých,“ říká Rafael Bolaños, správce rezervace Monteverde. „Během pouhých dvou let se však jejich počet ztenčil na zlomek původního množství.“ Dnes je ropucha zlatá považována za vyhynulý druh.

Doktor Alan Pounds, který zkoumal příčiny vymírání 20 druhů žab a ropuch v mlžném pralese Monteverde, řekl, že „vymizení mnoha populací obojživelníků, včetně endemicky se vyskytující ropuchy zlaté, bylo způsobeno propastnými rozdíly v množství srážek“.

[Podpisek]

© 2003 Richard Sage

[Rámeček na straně 18]

Věčný deštný prales v dětských rukou

V jedné malé základní škole na švédském venkově se devítiletí žáci zeptali, jak by mohli přispět k záchraně deštného pralesa. S pomocí své učitelky vybrali nějaké peníze, za které bylo v roce 1988 zakoupeno šest hektarů ohroženého deštného pralesa. Tak se zrodila rezervace Věčný deštný prales v dětských rukou. Zpráva o tomto projektu se rychle rozšířila a k této iniciativě se připojily děti ze 44 zemí. Vybraly dostatek peněz na to, aby se mohlo chráněné území rozšířit o další tisíce hektarů. Tato rezervace teď ze tří stran hraničí s mlžným pralesem Monteverde.

[Mapa na straně 16]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Monteverde

[Obrázek na straně 16]

Epifyty

[Obrázek na straně 16]

Kapradiny

[Obrázek na straně 16 a 17]

Orchidej

[Obrázek na straně 18]

Kolibřík

[Podpisek]

THE HUMMINGBIRD SOCIETY/Newark Delaware USA

[Obrázek na straně 18]

Kvesal

[Podpisek]

© Anthony Mercieca/SuperStock

[Obrázek na straně 18]

Listovnice červenooká

[Podpisek obrázku na straně 17]

Obrázek na pozadí a orchidej: © Michael and Patricia Fogden