„Doktor Livingstone, nemýlím-li se“

Od našeho dopisovatele v Tanzanii

„Pod mangovníkem, který na tomto místě rostl, se 10. listopadu 1871 Henry M. Stanley setkal s Davidem Livingstonem.“ Pamětní deska u Livingstonova památníku v Udžidži u jezera Tanganika v Tanzanii

UŽ VÍCE než sto let uplynulo od okamžiku, kdy Stanley pronesl památnou větu: „Doktor Livingstone, nemýlím-li se.“ Význam tohoto setkání si však mimo Tanzanii uvědomuje asi málokdo.

Návštěva v Livingstonově muzeu v Tanzanii tedy může být velmi poučná. Náš průvodce pan Mbingo nás vřele přivítal. „Na místě, kde nyní stojí památník, kdysi rostl mohutný mangovník, pod nímž se Stanley setkal s Livingstonem,“ vysvětluje pan Mbingo. Nyní zde rostou dva obrovské mangovníky. Pan Mbingo pokračuje: „Ve dvacátých letech bylo zřejmé, že původní mangovník odumírá. Snahy o záchranu byly marné. A tak blízko památníku byly zasazeny dva naroubované mangovníky.“

Kdo to byl Livingstone?

Sedíme pod jedním z mangovníků a pan Mbingo začíná vyprávět. David Livingstone se narodil roku 1813 ve skotském městečku Blantyre. „Vyrůstal v chudobě, a přesto se mu podařilo vystudovat, protože při svých studiích pracoval. Stal se lékařem a také misionářem.“ Dozvídáme se, že Londýnská misionářská společnost poslala Livingstona do Afriky, kde strávil 30 let a stal se uznávaným cestovatelem a misionářem.

Náš průvodce vypráví dál: „Doktor Livingstone navštívil Afriku třikrát. Poprvé přijel do Jižní Afriky v roce 1841. O čtyři roky později se oženil s Mary Moffatovou, dcerou misionáře Roberta Moffata, s nímž Livingstone cestoval.“ Livingstone a Mary spolu měli čtyři děti. Touha po objevitelských výpravách mu však bránila plně se věnovat rodině. Mary ho na mnoha cestách doprovázela, ale v roce 1862 během jedné takové výpravy zemřela na malárii.

Dílo The New Encyclopædia Britannica uvádí: „Livingstone věřil, že křesťanství, obchod a civilizace je trojice, která otevře Afriku. Byl rozhodnut nést je na sever od hranic Jižní Afriky a dále do srdce tohoto kontinentu. V roce 1853 pronesl slavný výrok, z něhož je jasně patrný jeho životní cíl: ‚Otevřu cestu do vnitrozemí, nebo zahynu.‘“ Livingstonovy cesty tedy nebyly čistě evangelizační. S rozhodností také bojoval za zrušení otroctví. Stal se zaníceným cestovatelem a jeho snem bylo objevit prameny Nilu.

 Livingstone však zjistil, že uskutečnit všechny tyto plány je nad jeho síly a že potřebuje pomoc. V roce 1857 řekl skupině mladých mužů na univerzitě v Cambridge: „Vím, že v té zemi, která se nyní otevřela, za několik let zemřu. Nedovolte, aby se znovu zavřela. Vracím se do Afriky, abych se pokusil otevřít cestu obchodu a křesťanství. Budete pokračovat v díle, které jsem započal? Nechávám to na vás.“

Livingstone nicméně procestoval celou střední Afriku. Mimo jiné objevil obrovské vodopády na řece Zambezi, které na počest královny Viktorie pojmenoval Viktoriiny vodopády. Později o nich řekl, že to bylo ‚to nejkrásnější, co kdy v Africe viděl‘.

Hledání

„Na svou poslední cestu,“ vypráví průvodce, „se Livingstone vydal v roce 1866. Mezi členy jeho výpravy však došlo k neshodám. Někteří z nich ho opustili a vrátili se na Zanzibar, kde začali šířit zprávy o tom, že Livingstone zemřel. On však pokračoval dál. V Udžidži na východním pobřeží jezera Tanganika zřídil základnu pro svou expedici.

Livingstone však po tři roky neposlal do Evropy žádnou zprávu. Vznikl tedy dojem, že je skutečně po smrti. Vydavatel listu New York Herald proto poslal jednoho reportéra, který se jmenoval Henry Morton Stanley, aby Livingstona našel — živého nebo mrtvého. Livingstone se samozřejmě neztratil. Docházely mu však zásoby a byl vážně nemocen. V listopadu 1871 jeden z Livingstonových sluhů přiběhl do jeho domu a volal: ‚Mzungu anakuja! Mzungu anakuja!‘“ Což ve svahilštině znamená: „Přichází bílý muž!“

Stanley hledal Livingstona už osm měsíců. Do Afriky cestoval přes Indii a 6. ledna 1871 dorazil na ostrov Zanzibar. Dne 21. března téhož roku vyrazil z města Bagamoyo na východním pobřeží Afriky. Měl s sebou šest tun zásob a šlo s ním 200 najatých mužů. Cesta nezmapovaným územím byla 1 500 kilometrů dlouhá a mimořádně nebezpečná. Kvůli silným dešťům se rozvodnily řeky. Stanley a jeho muži byli vyčerpáni a trpěli malárií i jinými nemocemi. Řeky byly plné krokodýlů a Stanley s hrůzou sledoval, jak krokodýl stáhl pod vodu jednoho z posledních mezků, kteří výpravě ještě zbyli. Při jiné příležitosti se sám Stanley málem stal kořistí těchto plazů.  Přesto byl pevně rozhodnut dosáhnout svého cíle. Kupředu ho hnaly i zprávy, že v oblasti vesnice Udžidži žije nějaký velmi starý běloch.

Když se Stanley blížil k Udžidži, připravil se na setkání. V knize nazvané Stanley, kterou napsal Richard Hall, je uvedeno: „Stanley byl vyhublý a unavený, ale domníval se, že až bude vcházet do městečka, měl by vypadat důstojněji než [dřívější cestovatelé]. Měl to koneckonců být historický okamžik, v němž měl on sám hrát hlavní roli, a navíc také celou událost zaznamenat. Každý člen výpravy si oblékl ty nejlepší šaty, jaké mu ještě zbyly. Stanley si kolem své tropické přilby omotal novou stuhu, oblékl si čistý oděv z bílého flanelu a nechal si důkladně vyleštit boty.“

Stanley popsal, co se stalo potom: „Výprava se konečně zastavila . . . Byla tam skupina nejctihodnějších Arabů. Když jsem k nim přišel blíž, spatřil jsem mezi nimi starého bělocha. . . . Smekli jsme a já jsem řekl: ‚Doktor Livingstone, nemýlím-li se.‘ A on odpověděl: ‚Ano.‘“

Další události

Stanley původně plánoval, že se zdrží jen tak dlouho, aby mohl s Livingstonem vést interview a všechno zapsat. Livingstone a Stanley se však brzy spřátelili. Průvodce říká: „Stanley zůstal s Livingstonem několik týdnů a společně prozkoumali jezero Tanganika. Stanley se snažil Livingstona přesvědčit, aby se vrátil do Evropy, ale on byl rozhodnut zůstat a najít prameny Nilu. A tak se 14. března 1872 oba muži s dojetím rozloučili. Stanley se vydal zpět k pobřeží, kde pak nakoupil zásoby a poslal je Livingstonovi. Potom zamířil do Evropy.“

Co se stalo s Livingstonem? Náš průvodce své vyprávění končí slovy: „V srpnu roku 1872 se znovu vydal hledat prameny Nilu. Nejprve šel na jih do Zambie. Vyčerpání a nemoc si však vyžádaly svou daň. Dne 1. května 1873 Livingstone zemřel. Sluhové . . . nabalzamovali jeho tělo, ale srdce a vnitřnosti pohřbili v africké půdě. Livingstonovy ostatky pak nesli asi 2 000 kilometrů do města Bagamoyo, kde je předali misionářům. Loď pak převezla nabalzamované tělo na Zanzibar a odtamtud do Británie. Do Londýna se Livingstonovo tělo dostalo 15. dubna 1874 a o tři dny později bylo pohřbeno ve Westminsterském opatství. Než byly Livingstonovy ostatky dopraveny na místo svého posledního odpočinku, trvalo to téměř rok.“

Stanley se vrátil do Afriky a pokračoval tam, kde Livingstone skončil. Vedl expedice, které prozkoumaly oblasti kolem Viktoriina jezera, okolí jezera Tanganika a také tok řeky Kongo.

Odvaha a odhodlanost mužů, jako byli Livingstone a Stanley, si jistě zaslouží obdiv. V encyklopedii Britannica je o Livingstonovi řečeno: „Jeho objevy — zeměpisné, technické, lékařské a společenské — přinesly komplexní soubor poznatků, které jsou stále předmětem zkoumání.“ Na oba muže se dnes vzpomíná jako na cestovatele. Málokdo si uvědomuje, že Livingstone byl vlastně kazatel a Stanley reportér. Jejich činnost však napomohla tomu, aby se o desetiletí později otevřely dveře k rozsáhlému šíření biblického poznání.

Misionáři svědků Jehovových díky tomu mohli pomoci statisícům Afričanů, aby poznali biblickou pravdu. V Udžidži, kde se Stanley setkal s Livingstonem, jsou svědkové a jejich biblická vzdělávací činnost tak známi, že když se objeví u dveří, místní obyvatelé často říkají něco jako: „Svědkové Jehovovi, nemýlím-li se.“

[Mapa na straně 23]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Viktoriino jezero

Livingstonovy výpravy

Kapské Město

Port Elizabeth

Kuruman

jezero Ngami

Linyanti

Luanda

Viktoriiny vodopády

Quelimane

Mozambik

Mikindani

Zanzibar

Čitambo

jezero Tanganika

Nyangwe

Udžidži, kde se oba muži setkali

Stanleyho výprava za Livingstonem v roce 1871

Zanzibar

Bagamoyo

Udžidži, kde se oba muži setkali

[Podpisek]

Mapa: Mountain High Maps® Copyright © 1997 Digital Wisdom, Inc.

[Obrázek na straně 22 a 23]

David Livingstone

[Podpisek]

Livingstone: Z knihy Missionary Travels and Researches in South Africa, 1858

[Obrázek na straně 22 a 23]

Henry M. Stanley

[Obrázek na straně 23]

Viktoriiny vodopády

[Obrázek na straně 24]

Svědek Jehovův v Udžidži mluví o biblické pravdě