Co říká Bible

Měli bychom při uctívání používat ikony?

KAŽDOROČNĚ, vždy 15. srpna probíhá na řeckém ostrově Tinos velká náboženská slavnost. Scházejí se zde tisíce lidí, aby uctívali Ježíšovu matku Marii a její ikonu, jež podle nich má zázračnou moc. * Encyklopedie řecké pravoslavné církve uvádí: „Věříme v Nejsvětější Bohorodičku, Matku našeho Pána, přistupujeme k ní s úctou a oddaností a žádáme ji o ochranu, záštitu a pomoc. Utíkáme se k divotvorným světcům — svatým mužům a ženám — kvůli tomu, čeho je nám třeba, duchovního i tělesného . . . S hlubokou oddaností líbáme a uctíváme jejich svaté ostatky a posvátné ikony.“

Mnoho dalších lidí, kteří se považují za křesťany, patří k denominacím, v nichž se používají podobné formy uctívání. Existuje ale pro používání ikon při uctívání nějaký podklad v Bibli?

První křesťané

Všimněme si, co se stalo kolem roku 50 n. l., když apoštol Pavel navštívil Atény — město, kde se na používání obrazů a soch při uctívání kladl velký důraz. Pavel Atéňanům vysvětlil, že Bůh „nebydlí v chrámech udělaných rukama ani mu neslouží lidské ruce, jako by něco potřeboval  . . . Vzhledem k tomu . . . bychom si [neměli] představovat, že Božská bytost je podobná zlatu nebo stříbru nebo kamenu, podobná něčemu vymodelovanému díky umění a vynalézavosti člověka.“ (Skutky 17:24, 25, 29)

V Křesťanských řeckých písmech neboli v Novém zákoně se často objevují výstrahy před používáním model. Například apoštol Jan křesťany vybízel: „Střežte se před modlami.“ (1. Jana 5:21) Pavel napsal Korinťanům: „V jaké shodě je Boží chrám s modlami?“ (2. Korinťanům 6:16) Mnozí křesťané v prvním století původně uctívali obrazy a sochy. Pavel to tesalonickým křesťanům připomínal slovy: „Obrátili [jste se] k Bohu od svých model, abyste sloužili jako otroci živému a pravému Bohu.“ (1. Tesaloničanům 1:9) Je jasné, že první křesťané pohlíželi na ikony stejně jako Jan a Pavel.

„Křesťané“ začínají používat ikony

V díle Encyclopædia Britannica je uvedeno, že „během prvních tří století trvání křesťanské církve . . . neexistovalo žádné křesťanské výtvarné umění, a církev jako taková jej zásadně odmítala. Například Kléméns Alexandrijský kritizoval (pohanské) náboženské umění, protože podněcovalo lidi k tomu, aby místo Stvořitele uctívali to, co bylo stvořeno.“

Jak tedy došlo k tomu, že se používání ikon stalo tak populárním? Encyklopedie Britannica pokračuje: „Přes velký odpor některých sborů asi v polovině 3. století začala křesťanská církev využívat výtvarné umění. V kostelech se obrazy objevily teprve začátkem 4. století za vlády Konstantina, když bylo křesťanství prohlášeno za státní náboženství celé Římské říše. Postupně se obrazy staly trvalým rysem křesťanského uctívání.“

Běžným zvykem mnoha pohanů, kteří se nyní začali hlásit ke křesťanství, bylo uctívání portrétů císaře. John Taylor ve své knize Icon Painting (Malování ikon) vysvětluje: „Tehdy existoval kult císaře a lidé se klaněli jeho vyobrazení na plátně nebo na dřevě, takže k uctívání ikon byl již jen krůček.“ Z pohanského uctívání těchto obrazů se stalo uctívání obrazů Ježíše, Marie, andělů a „svatých“. Takové obrazy se jako předmět uctívání objevily i v domovech milionů lidí.

Uctívání „duchem a pravdou“

Ježíš svým posluchačům řekl, že Boží služebníci musí uctívat svého Boha „duchem a pravdou“. (Jan 4:24) Jestliže tedy chce nějaký upřímný člověk zjistit pravdu o používání ikon při uctívání, měl by odpověď na tuto otázku hledat v Božím slově.

Bible například obsahuje Ježíšovo prohlášení: „Jsem cesta a pravda a život. Nikdo nepřichází k Otci, leda skrze mne.“ (Jan 14:6) Pavel prohlásil, že „je . . . jeden Bůh a jeden prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk Kristus Ježíš“ a že ‚Kristus za nás naléhavě prosí‘. (1. Timoteovi 2:5; Římanům 8:34) Tyto výroky pro nás získávají ještě hlubší význam, když se dočteme, že Ježíš je schopen „úplně zachránit ty, kdo se skrze něho přibližují k Bohu, protože je vždy živý, aby za ně naléhavě prosil“. (Hebrejcům 7:25) K Bohu bychom tedy měli přistupovat právě ve jménu Ježíše Krista. Nemůže jej nahradit nikdo jiný, a už vůbec ne nějaká neživá ikona. Každému, kdo hledá pravdu, může toto poznání z Božího slova pomoci, aby našel způsob, jak uctívat „Otce duchem a pravdou“, a zažil tak požehnání, která z tohoto jediného správného způsobu uctívání plynou. Ježíš totiž řekl, že „Otec . . . hledá takové lidi, aby ho uctívali“. (Jan 4:23)

[Poznámka pod čarou]

[Podpisek obrázku na straně 20]

Boris Subacic/AFP/Getty Images