Uspokojit touhu po informacích

„VŠICHNI Atéňané a cizinci, kteří se tam zdržovali, opravdu netrávili svůj volný čas ničím jiným, než že něco vyprávěli nebo naslouchali něčemu novému,“ napsal před téměř 2 000 lety historik Lukáš. (Skutky 17:21) Sto let předtím římská vláda pochopila, že lid se zajímá o to, co se děje, a proto se rozhodla vyvěšovat na významných místech Acta Diurna neboli denní zprávy.

V sedmém století začali v Číně vydávat první tištěné noviny na světě, které se jmenovaly Dibao (Pao). V Evropě, kde v té době byla většina lidí negramotných, rozšiřovali zprávy o válkách, neštěstích, zločinech a jiných událostech potulní vypravěči. Později se takové novinky objevovaly na ručně psaných listech zdobených dřevotiskem a prodávaly se na tržištích.

O důležitých událostech začaly časem informovat ve své korespondenci různé obchodní společnosti. Později byl takovým aktuálním zprávám vyhrazen samostatný list zvaný nova (novinky), který mohl kolovat mezi lidmi.

Na scéně se objevují noviny

Počátkem sedmnáctého století začaly pravidelně vycházet dvoje německé noviny. Jedny se od roku 1605 tiskly ve Štrasburku a jmenovaly se Relation (zpravodaj). Druhé vycházely od roku 1609 ve Wolfenbüttelu a nesly titul Avisa Relation oder Zeitung (věstník). Prvním evropským deníkem byly Einkommende Zeitungen (Přicházející zprávy), které začaly vycházet v roce 1650 v Lipsku.

Tento deník byl tištěn na čtyřech stránkách kapesního formátu. Zprávy v něm byly uvedeny  jedna za druhou a nebyl v tom žádný systém. Jednotlivý výtisk byl poměrně levný, ale roční předplatné představovalo měsíční mzdu dobře placeného zaměstnance. Poptávka po denním tisku však rychle rostla. Jen v Německu v roce 1700 pravidelně vycházelo 50 až 60 různých novin, které se dostávaly ke statisícům čtenářů.

K informačním zdrojům zpočátku patřily dopisy, jiné noviny i pouhé klepy, jež novináři zaslechli na veřejnosti, nebo také poštmistři, kteří dostávali poštou nejrůznější zprávy a předávali je dál. Konkurence však sílila, a tak se vydavatelé snažili zlepšit jak kvantitu, tak i kvalitu zpráv. Začali zaměstnávat první redaktory. A jelikož si málokterý vydavatel mohl dovolit rozsáhlou síť informačních zdrojů a novinářů, touha po novinkách vedla ke vzniku zpravodajských agentur. Agentury shromažďovaly informace a předávaly je vydavatelům, kteří si tuto službu předplatili.

Neocenitelné vynálezy

Denní tisk by nemohl existovat bez důležitých vynálezů, především bez Gutenbergova knihtisku. Později přišly další vynálezy, které umožnily, aby tisk novin byl praktický a finančně dostupný. Například v šedesátých letech 19. století se objevily kotoučové rotačky, díky nimž bylo možné tisknout na roli papíru, a ne na jednotlivé archy. Krátce potom se začaly používat sázecí stroje, na kterých se z kovových matric odlévaly a sestavovaly stránky pro tisk. Ve druhé polovině 20. století přišla počítačová fotosazba a nahradila nákladnou ruční sazbu.

Mezitím i samotné zprávy cestovaly mnohem rychleji. Ve čtyřicátých letech 19. století se totiž začal běžně používat telegraf, v sedmdesátých letech téhož století psací stroj a přibližně ve stejnou dobu také telefon. A v nedávné době se samozřejmostí žurnalistiky stal počítač, e-mail a fax. To jsou už vynálezy, jejichž příchod pamatují miliony z nás. V průběhu doby se také reportéři dokázali dostat na místo nějaké důležité události čím dál tím rychleji, a to vlakem, autem a letadlem. A díky rychlému transportu je dnes možné distribuovat větší množství novin než kdy dříve.

Co se do novin dostane?

Svět se stává velkou vesnicí, a tak na mnoha místech rozhodně není obtížné shromáždit dostatek novinek. Redaktoři listu Frankfurter Allgemeine Zeitung však říkají: „Problém spočívá spíše v tom, co z nekonečného proudu zpráv vybrat.“ Zpravodajské agentury zaplavují vydavatele německých novin 2 000 zprávami denně. K tomu je ještě potřeba připočítat informace ze zpravodajských vysílání, od reportérů, korespondentů a dalších zdrojů.

Dvě třetiny z toho jsou oznámení — tisková prohlášení a zprávy o nejrůznějších chystaných událostech, jako jsou koncerty, sportovní akce a konference. Redaktoři musí dobře znát své zákazníky, aby věděli, jaký druh místních informací si budou chtít přečíst, například údaje o sklizni, výročích a oslavách.

Oblíbenými rubrikami novin jsou také sportovní zprávy, krátké komiksy, kreslené vtipy s politickou tématikou a redakční články. Zajímavé i zábavné mohou být hlavní články, zprávy ze zahraničí a rozhovory s významnými osobnostmi a odborníky.

 Denní tisk v krizi

„Německý denní tisk prochází největší finanční krizí v dějinách,“ napsaly noviny Die Zeit v roce 2002. Švýcarská tisková unie uvedla, že v roce 2004 se u nich prodalo nejméně novin za posledních 10 let. Proč poptávka po denním tisku klesá?

Jedním z důvodů klesající poptávky je celosvětový hospodářský útlum. Ten se projevil snížením nákladů na reklamu, která je u mnoha novin zdrojem dvou třetin příjmů. V letech 2000 až 2004 americký deník Wall Street Journal přišel o 43 procent reklamních příjmů. Vrátí se reklama zpět na stránky novin, až se ekonomika vzpamatuje? Značná část reklamy a inzerátů, které se týkají nemovitostí, zaměstnání a aut, se s konečnou platností přesunula na internet. Denní tisk má v dnešní době konkurenci v podobě elektronických médií, jako je rozhlas, televize a internet.

Poptávka po zprávách je však stále živá. Axel Zerdick, profesor mediální ekonomiky, řekl v rozhovoru pro jistý frankfurtský list: „Krize není tak zlá, jak si většina novinářů myslí.“ Redaktorka místní rubriky jednoho německého deníku vyjádřila podobný názor: „Regionální [tisk] jde pořád na odbyt.“

Z hlediska důkladného rozboru událostí a schopnosti vyvolat veřejnou diskusi jsou noviny zřejmě nepřekonatelné. Přesto jako čtenáři stojíme před závažnými otázkami. Můžeme důvěřovat tomu, jak nám tisk různé události předkládá? A jak mít co největší užitek z novin, které čteme?

[Rámeček a obrázek na straně 6]

ŽURNALISTIKA — NÁROČNÉ POVOLÁNÍ

Někdo možná novinářům závidí. „Když se jeho jméno objeví v tisku, novinář si může připadat slavný,“ prohlásil zkušený francouzský žurnalista. Má to však i druhou stranu mince — někdo vás předběhne a článek o námětu, na kterém jste pracovali, vydá jako první; požádali jste někoho o interview, ale byli jste odmítnuti, nebo hodiny čekáte na událost, ke které nikdy nedojde.

Jedna polská novinářka upozornila na další úskalí této práce: „Nikdy nevíme, kdy budeme mít volno a kdy budeme muset pracovat. Náš soukromý život tím někdy trpí a vysoké pracovní tempo může negativně zasahovat do rodinného života.“ A muž, který pracoval jako novinář v bývalém Sovětském svazu, poukázal na to, co je zřejmě důvodem největší frustrace: „Tvrdě jsem pracoval, a nakonec to stejně nevydali.“

Sportovní redaktorka největších nizozemských novin zase upozornila na nebezpečí, které s sebou práce novinářů přináší: „Lidé mi často říkají, že jsem ignorantka. Někteří se rozčilují nebo jsou znechuceni, a protože ve sportu někdy city převládnou nad rozumem, jsou i takoví, kteří vyhrožují, že mě zabijí.“ Co tedy novináře podněcuje, aby v práci pokračovali?

Pro některé, ale rozhodně ne pro všechny, to samozřejmě může být výplatní páska. Jeden novinář, který pracuje pro jistý francouzský list, řekl, že miluje psaní. Mexický žurnalista zase uvedl: „Přinejmenším předáte lidem něco, co stojí za to vědět.“ A v Japonsku šéfredaktor druhého největšího deníku na světě prohlásil: „Mám radost z pocitu, že jsem někomu pomohl a že spravedlnosti bylo učiněno zadost.“

Noviny však nejsou výsledkem práce pouze novinářů. V závislosti na tom, o jak velké vydavatelství se jedná, se na přípravě novin podílejí také redaktoři, editoři, korektoři, archiváři a mnozí další. Pilně pracují téměř v anonymitě a velkým dílem přispívají k tomu, že ráno máte noviny ve schránce.

[Obrázky na straně 4]

Jedny z prvních německých novin a moderní novinový stánek

[Podpisek]

Německé noviny: Bibliothek für Kunst-und Antiquitäten-Sammler, Vol. 21, Flugblatt und Zeitung, 1922