Co říká Bible

Projevuje Bůh některým národům větší přízeň než jiným?

MNOZÍ lidé věří, že Bůh projevuje jejich národu větší přízeň než národům jiným. Když se jich ale zeptáte proč, jakou odpověď dostanete? Někteří snad poukáží na to, čeho jejich země v průběhu dějin dosáhla — například vojenských vítězství či ekonomického růstu. Možná vyzdvihnou úspěšné programy zaměřené na pomoc hladovějícím či sociálně znevýhodněným občanům nebo to, jak je v jejich vlasti prosazována spravedlnost a ochrana lidských práv. Dalším důvodem, proč si někteří lidé myslí, že Bůh jejich zemi žehná, je to, že je v ní spoustu přírodních krás.

Taková národní hrdost se projevuje ve všech zemích. Avšak podporuje Bible názor, že Bůh vyvyšuje nějaký národ nad jiné?

Důležitá Boží vlastnost

Odpověď na tuto otázku je zřejmá, když porozumíme jedné důležité Boží vlastnosti, která je v Bibli opakovaně zdůrazňována. Bůh je nestranný. Například ve Skutcích 10:34 je jasně řečeno: „Bůh není stranický.“ Bible také uvádí, že Bůh „s nikým nezachází stranicky“ a že u „Jehovy, našeho Boha, není žádná nespravedlnost ani stranickost“. (5. Mojžíšova 10:17; 2. Paralipomenon 19:7) Bůh nenávidí stranickost a považuje ji za totéž co nespravedlnost.

Možná vás ale napadne: ‚Cožpak Bůh neupřednostňoval Izrael před ostatními národy? Není to snad příklad jeho stranickosti?‘ Je pravda, že ve starověku Bůh vyčlenil izraelský národ a že při některých konfliktech s jinými národy Izraelity chránil. Kromě toho Bible o Bohu prohlašuje: „Říká své slovo Jákobovi, své předpisy a svá soudcovská rozhodnutí Izraeli. Tak neučinil žádnému jinému národu.“ (Žalm 147:19, 20) Skutečně však ze způsobu, jak Bůh jednal s Izraelity, vyplývá, že je stranický? V žádném případě. Je to patrné z následujících tří důvodů.

Za prvé, to, že Bůh vybral Izraelity, mělo přinést užitek všem národům. S Abrahamem, předkem Izraelitů, Bůh uzavřel smlouvu, v níž bylo řečeno: „Prostřednictvím tvého semene si budou určitě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:17, 18) Ano, důvodem, proč Bůh vyvolil Izraelity, bylo to, aby z nich vzešlo ‚semeno‘, jehož prostřednictvím mělo přijít velké požehnání ne pro jeden národ, ale pro lidi ze ‚všech národů země‘.

Za druhé, Bůh nikdy neomezoval svá požehnání výlučně na Izraelity. Nestranně dával příležitost i lidem z jiných národů, aby se připojili k Izraelitům a uctívali jej. (2. Paralipomenon 6:32, 33) Mnozí toto pozvání využili a díky tomu získali Boží požehnání. Jedním z dobře známých příkladů je Moabka Rut. (Rut 1:3, 16)

Za třetí, tento zvláštní vztah mezi Bohem a doslovným izraelským národem byl dočasný. V roce 29 n. l. vzešlo z Izraele předpověděné ‚semeno‘ v osobě Mesiáše, Ježíše Krista. (Galaťanům 3:16) Jeho krajané jej však jako Mesiáše nepřijali. Ježíš jim proto řekl: „Pohleďte, váš dům je vám zanechán.“ (Matouš 23:38) Od té doby Bůh nejednal s žádným konkrétním národem ani neměl nic společného s konflikty, které národy mezi sebou vedly. Naopak se nestranně postaral o to, aby požehnání bylo dostupné  celému lidstvu. Uvažujte o těchto příkladech.

Boží dary dostupné všem

Největším darem, který Bůh lidem dal, je výkupní oběť Ježíše Krista. (Římanům 6:23) Je to prostředek k tomu, abychom mohli být osvobozeni ze zajetí hříchu a smrti a abychom mohli získat věčný život. Tento dar je určen lidem „z každého kmene a jazyka a lidu a národa“. (Zjevení 5:9) Ano, Bůh si přeje, aby každý, kdo v Ježíše „projevuje víru, . . . měl věčný život“. (Jan 3:16)

Velkým požehnáním pro ty, kdo naslouchají, je také dobrá zpráva o Božím Království. (Zjevení 14:6, 7) Přináší naději do budoucnosti a poskytuje moudré rady, díky kterým je možné žít šťastněji už dnes. Jehova nestranně zajistil, aby se ‚tato dobrá zpráva o království kázala po celé obydlené zemi na svědectví všem národům‘. (Matouš 24:14; 28:19, 20; Skutky 16:10) Tato dobrá zpráva je zapsaná v Bibli, která je celá nebo z části dostupná ve více než 2 300 jazycích. Jelikož Jehova je milujícím Otcem, postaral se o to, aby se „výroky věčného života“ dostaly prakticky ke každému člověku na zemi. (Jan 6:68; Jozue 1:8)

Tyto i další Boží dary může získat každý bez ohledu na to, z jakého je národa, rasy nebo jazykové skupiny. Boží požehnání nezávisí na tom, kde se člověk narodil, ani na tom, jaký má etnický původ.

Kdo má Boží přízeň?

Co tedy musíme udělat, abychom měli Boží přízeň? Apoštol Petr na to odpovídá slovy: „V každém národu je mu přijatelný ten, kdo se ho bojí a působí spravedlnost.“ (Skutky 10:34, 35) Pasivní zájem o Boha tedy zjevně nestačí. Je potřeba vypěstovat si k Bohu upřímnou lásku a také bázeň před tím, abychom se mu neznelíbili. Současně musíme ‚působit spravedlnost‘ neboli aktivně dělat to, co je v Božích očích správné.

Můžeme si to znázornit na následujícím příkladu. V mnoha zemích jsou státní školy, kde může každý člověk získat vzdělání. Užitek z tohoto opatření však mají pouze ti, kdo do takové školy chodí a pilně se učí. Podobně je i Boží přízeň dostupná všem, ale pokud ji máme skutečně získat, je potřeba, abychom vynaložili úsilí. K tomu patří to, že pravidelně čteme Bibli, projevujeme víru v Kristovu výkupní oběť a žijeme v souladu s Božími zásadami. Pokud budeme skutečně ‚hledat Jehovu‘, získáme jeho schválení. (Žalm 105:3, 4; Přísloví 2:2–9)

[Obrázek na straně 15]

Bůh se postaral o to, aby se „výroky věčného života“ dostaly k lidem ze všech národů