Houby — Jednoduché, a přece nádherné

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V AUSTRÁLII

NAPADLO by vás sednout si do vany, kde by ve vodě plaval kus mrtvého zvířete? To se sotva dá označit za lákavou představu. Nicméně právě v takové situaci jste, pokud máte přírodní mycí houbu. Je to totiž vláknitá kostra živočicha.

„Houby jsou na nejstarší a nejnižší větvi živočišné říše,“ píše se na internetové stránce National Geographic News. To vede některé lidi ke spekulacím, že jakýsi druh prehistorické mořské houby byl evolučním předkem zvířat i lidí. Jeden televizní dokumentární pořad dokonce povýšil houbu na „zvířecí Evu“ — tedy na „předka, kterým to pro nás všechno začalo“.

Co dnes vědci o houbách vědí? Jsou to pouze primitivní živočichové, nebo je na nich patrné, že jsou důmyslně stvořeni?

Žádné srdce, žádný mozek, žádný problém

Houby sice vypadají jako rostliny, ale už Aristoteles a Plinius Starší je správně označili za živočichy. Vědci odhadují, že v jezerech a mořích po celém světě žije nejméně 15 000 druhů hub. Vyskytují se v neuvěřitelné škále tvarů a barev. Připomínají například štíhlé prsty, masivní sudy, rozprostřené koberce, elegantní vějíře, a dokonce i křehké křišťálové vázy. Některé houby jsou menší než zrnko rýže, ale jiné jsou větší než člověk. Odborníci se domnívají, že některé houby mohou být staré stovky let.

„Strukturou, způsobem života i růstem se liší od všech ostatních živočichů,“ uvádí Encyclopædia Britannica. V čem to spočívá? Na rozdíl od jiných tvorů houby nemají žádné vnitřní orgány. Jak ale mohou žít bez srdce, mozku nebo nervového systému? O životní funkce se starají drobné buňky uvnitř houby. Specializované buňky loví potravu, dopravují výživné látky nebo odstraňují odpad. Jiné buňky budují kostru nebo povrch houby. A určité buňky dokonce mohou svou funkci měnit podle toho, co je momentálně potřeba.

Houby jsou jedinečné ještě v dalších ohledech. Pokud houbu protlačíte sítem, buňky se znovu spojí dohromady a vytvoří původního živočicha. Pokud semelete dvě houby dohromady, jejich buňky se od sebe časem oddělí, takže znovu budete mít dvě původní houby. „Žádná rostlina ani živočich se tímto způsobem nedokáže vzkřísit,“ uvedla stránka National Geographic News.

Houby jsou pozoruhodně flexibilní i v otázce rozmnožování. Některé vytvářejí a vypouštějí jakési buněčné „vesmírné koráby“, díky nimž houba kolonizuje další oblasti. Když „vesmírný koráb“ někde přistane, buňky, které byly uvnitř jakoby ve stavu bezvědomí, se proberou, opustí svůj „koráb“ a začnou tvořit novou houbu. Jiné houby se rozmnožují pohlavně, přičemž každá houba mění podle potřeby své pohlaví ze samčího na samičí a naopak. Některé houby dokonce produkují vajíčka. „Čím pozorněji se díváme i na ten nejjednodušší organismus, tím více poznáváme, jak je složitý,“ napsal s obdivem biolog Paul Morris.

Mořské vysavače

Houby mají „mezi živočichy jedinečný zažívací systém,“ uvádí zoolog Allen Collins. Drobné otvůrky na povrchu houby vedou do bludiště chodbiček a komůrek, jimiž je houba protkána. Stěny tohoto labyrintu jsou vystlány mnoha miliony buněk, kterým se říká choanocyty. Každá z nich je vybavena bičíkem, a ten se pohybuje sem a tam. Vědecký korespondent Ben Harder vysvětluje: „Podobně jako veslaři  na římské galéře, vytvářejí i [tyto buňky] stálý proud vody, který protéká kolem jiných buněk, jež jsou určeny k tomu, aby zachycovaly a vstřebávaly částečky potravy unášené vodou.“ Každou hodinu houba nasaje takové množství vody, které odpovídá desetinásobku jejího objemu. Z vody odfiltruje výživné látky, jedovaté chemikálie a asi 90 procent bakterií. Houba dokonce dokáže regulovat množství nasávané vody, aby se přizpůsobila měnícím se vodním proudům, nebo ji umí také  vypumpovat, aby se zbavila nečistot, které se v jejím těle usadily. Doktor John Hooper k tomu říká: „Houby jsou . . . nejúčinnější mořské vysavače.“

Jelikož houbou neustále protéká voda obsahující potravu, je to ideální domov pro krevety, kraby i další drobné živočichy. V jedné houbě bylo nalezeno 17 128 takových nájemníků. Mnoho bakterií, řas a plísní si libuje v symbióze s houbami. Bakterie mohou tvořit až 50 procent hmotnosti houby v mokrém stavu.

Vědci zjistili, že houby i jejich nájemníci jsou slibným zdrojem nových a jedinečných léků. Někteří odborníci se domnívají, že takové léky se mohou osvědčit v boji proti AIDS, rakovině, malárii a dalším nemocem. Výzkumná pracovnice Shirley Pomponiová řekla o jedné takové látce získané z houby: „Příroda nabízí mnohem zajímavější molekuly, než jaké bychom dokázali vymyslet s pomocí počítačů.“

Krystalická rozmanitost

Na rozdíl od měkké houby mycí jsou mnohé druhy hub drsné nebo tvrdé. Obsahují totiž miliony drobných krystalů, kterým se říká jehlice neboli spikuly. Teprve pod mikroskopem je vidět jejich nepředstavitelná krása a rozmanitost. Jehlice jsou spojeny do různých útvarů a vytvářejí důmyslné kostry, ochranná brnění, a dokonce i provazce, které mohou být až tři metry dlouhé a centimetr silné. Jedna dravá houba loví svou kořist pomocí sítě, která pracuje na principu suchého zipu.

Houba pletená, známá také jako Venušin koš, žije hluboko v moři a z jehlic vytváří překrásný válec, který vypadá jako upletený ze skleněných vláken. Vlákna jsou z čistého křemíku a připomínají komerčně vyráběná vlákna optická. Jedna vědecká pracovnice prohlásila: „Tato přírodní optická vlákna jsou velmi pevná. Můžete na nich udělat uzel a pevně je utáhnout, a přesto, na rozdíl od komerčního výrobku, neprasknou.“ Jak je možné, že se v mořské vodě a za nízkých teplot takové vlákno vytvoří, zůstává pro vědce záhadou. „V tomto případě se stalo, že poměrně jednoduchý organismus má k dispozici řešení velmi složitého problému z oblasti integrované optiky a vývoje materiálů,“ říká Cherry Murrayová z Bellových laboratoří.

Náhoda, nebo záměr?

Doktor Hooper popisuje v jedné publikaci mnoho úžasných biologických rysů hub a pak uvádí: „Taková ‚obyčejná houba‘ je ve skutečnosti velmi složitý [živočich], kterému ani dnes plně nerozumíme.“ Je tedy rozumné položit si otázku, kde se tady tak složitý organismus vzal a proč. Je to výsledek pouhé náhody? Nebo jsou houby výmluvným svědectvím o inteligentním Stvořiteli?

Je pravda, že někteří lidé odmítají vzít v úvahu existenci Stvořitele, ale je mnoho těch, kdo souhlasí s názorem starověkého žalmisty, který napsal: „Jak mnohá jsou tvá díla, Jehovo! Všechna jsi je udělal v moudrosti. Země je plná tvých výtvorů . . ., živých tvorů, malých stejně jako velkých.“ (Žalm 104:24, 25)

[Nákres a obrázky na straně 23]

Typická struktura houby. Zvětšený pohled na buňky, které pumpují vodu

[Obrázek na straně 24]

Jehlice

[Obrázek na straně 24]

Venušin koš

[Podpisky obrázku na straně 23]

Mořský koník: Rudie H Kuiter; 3 vložené fotografie vpravo: Dr. John Hooper, Queensland Museum

[Podpisky obrázku na straně 24]

Nahoře: Eye of Science/Photo Researchers, Inc.; dole: Kim Taylor/Warren Photographic