Od našich čtenářů

Co se stalo s láskou? (březen 2006) Dnešní svět význam slova láska překrucuje a Satan chce tuto vlastnost úplně vymýtit. Myšlenky z těchto článků nám pomáhají, abychom lásku projevovali aktivně a nesobecky. Díky vám teď lépe chápu, jak máme podle Jehovy tuto působivou vlastnost zrcadlit.

Y. B., Spojené státy

Když se dvě moje velmi dobré kamarádky odstěhovaly, aby mohly sloužit v cizojazyčném sboru, cítila jsem se osamělá. Ale právě v době, kdy už mě pocity osamělosti přemáhaly, se mi dostal do rukou tento časopis. Děkuji vám za připomínku: „Abyste byli milováni, musíte sami milovat.“ Od nynějška se chci ‚rozšířit‘ a projevovat druhým vřelou lásku, abych mohla rozvíjet nová přátelství. (2. Korinťanům 6:12, 13)

M. T., Japonsko

Jak se vyrovnat s problémy stáří (únor 2006) Někdy mám pocit, že se na staré lidi zapomíná. Už 11 let se starám o svého invalidního manžela a občas se cítím osamělá. Články z tohoto čísla Probuďte se! jsem si opakovaně pročítala a také jsem je mnohokrát poslouchala na audiokazetě. Byly přesně tím, co jsem potřebovala. Moc vám děkuji.

S. T., Japonsko

Umělé náhrady končetin (únor 2006) Mnohokrát vám děkuji za článek o umělých náhradách končetin. Když jsem byla ve čtvrtém měsíci těhotenství, lékaři nám řekli, že naše dítě se narodí bez rukou a bez nohou, ale že až mu bude jeden rok, mohlo by mít protézy dolních končetin. Tento článek přišel přesně v měsíci, kdy Daryl dosáhl jednoho roku. Náš syn se teď učí stát a chodit. S manželem se těšíme na dobu, až Daryl bude „šplhat jako jelen“. (Izajáš 35:6)

Y. A., Francie

Stojí za to žít (22. října 2001) Probuďte se! z 22. října 2001 si čtu znovu a znovu, zvláště když se cítím sklíčená. Myšlenky z tohoto vydání jsou jako lék, jen s tím rozdílem, že nikdy neztratí účinnost. Uvedené rady a navržená řešení problémů jsou skutečně užitečné. Probuďte se! mi dodává sílu a jistotu, že se zajímáte o lidi, jako jsem já. Za připomínku, že „stojí za to žít“, jsem vám opravdu velmi vděčná.

P. T., Madagaskar

Kdo byli poutníci a puritáni? (únor 2006) Šokovalo mě, jak jste v tomto článku zkreslili fakta. Existuje zcela zásadní důvod, proč severoameričtí Indiáni Den díkůvzdání neslaví, a vy jste ho jednoduše přešli.

Jméno neuvedeno, Spojené státy

Odpověď redakce: Všimněte si prosím, že účelem tohoto článku nebylo rozebrat podrobnou historii Dne díkůvzdání. Několik encyklopedií, včetně díla „Encyclopædia Britannica“, uvádí, že na podzim roku 1621 poutníci tři dny slavili se svými indiánskými přáteli. Tato událost je popsána v dopise od Edwarda Winslowa z 11. prosince 1621. V následujících letech se však díkůvzdání slavilo i při jiných příležitostech, než byly žně. Neblaze proslulým se stalo „díkůvzdání“, které v roce 1637 vyhlásil John Winthrop, guvernér kolonie Massachusettské zátoky, poté, co byly vyvražděny stovky Indiánů kmene Pekotů. Chápeme tedy, že některé čtenáře oslavy Dne díkůvzdání pohoršují.