MÁŠ pocit, že je u vás doma příliš mnoho pravidel? Už tě někdy napadlo, že bys tajně utekl z domu nebo rodičům zalhal ohledně toho, kde jsi byl? Možná máš podobné pocity jako jedna dospívající dívka, která o svých rodičích říká, že jsou přehnaně úzkostliví. Stěžuje si: „Ať mě nechají volně dýchat!“

Domácí pravidla, která ti určili rodiče nebo opatrovníci, jsou souhrnem toho, co musíš a co nesmíš. Tato pravidla se mohou týkat úkolů v domácnosti, doby, kdy musíš být večer doma, a také telefonování, sledování televize nebo používání počítače. Mohou se však vztahovat i na to, jak se chováš ve škole a jaké si vybíráš kamarády.

Mnoha mladým lidem se však dodržovat pravidla, která jim rodiče určili, často nedaří. Podle jednoho průzkumu mezi dospívajícími byly za porušení domácích pravidel potrestány téměř dvě třetiny z nich, což ukazuje, že právě za porušování pravidel bývají mladí lidé trestáni nejčastěji.

Většina jich však souhlasí s tím, že určitý řád je potřeba, aby nenastal totální chaos. Ale jestliže domácí pravidla jsou opravdu nutná, proč mladé lidi některá z nich tak rozčilují? A co můžeš udělat, jestliže máš pocit, že tě vaše domácí pravidla doslova dusí?

„Jak mám našim vysvětlit, že už nejsem malé dítě a že mě mají nechat dospět?“ ptá se Emily. Cítil ses někdy podobně? I tebe možná pravidla rozčilují, protože ti připadá, že se s tebou jedná jako s malým miminem. Tvoji rodiče to ale nejspíš vidí jinak. Pravděpodobně jsou přesvědčeni, že jejich pravidla tě chrání a pomáhají ti připravit se na odpovědnost, kterou budeš mít v dospělosti.

 Dokonce i když už máš určitou míru svobody, možná si říkáš, že pravidla u vás doma neodpovídají tomu, kolik ti je. A ještě horší to může být, když máš pocit, že k tvým sourozencům byli rodiče mnohem povolnější. Marcy říká: „Je mi sedmnáct a večer musím být doma brzo. Pokaždé, když něco udělám špatně, rodiče mi zakážou chodit ven. Ale když bráchovi bylo tolik co mně, vůbec se neřešilo, v kolik má být doma, a chodit ven mu nikdy nezatrhli.“ Když Matthew vzpomíná na své dospívání, o mladší sestře a sestřenicích říká: „Holkám by tehdy prošla snad i vražda!“

Možná by sis tedy přál se z autority rodičů vymanit. Ale opravdu by to bez stanovených omezení bylo lepší? Někteří tvoji vrstevníci asi mohou být venku, jak dlouho chtějí, nosit, co je napadne, a mohou si s kamarády vyrazit, kdykoli a kamkoli se jim zachce. Jejich rodiče možná mají moc práce, než aby se starali o to, co jejich děti dělají. Každopádně se ukázalo, že takový způsob výchovy nevede k dobrým výsledkům. (Přísloví 29:15) Láska ve světě kolem nás chybí proto, že je zde plno sebestředných lidí, z nichž mnozí vyrostli v rodinách, kde žádná pravidla neplatila. (2. Timoteovi 3:1–5)

V budoucnosti se na domácí pravidla asi budeš dívat jinak. Zamysli se nad jednou studií, která se týkala mladých žen, jejichž rodiče jim dávali pravidel jen málo a moc na ně nedohlíželi. To, že v jejich rodině chybělo ukázňování, zpětně nehodnotila pozitivně ani jedna z nich. Spíše se na to dívaly jako na nedostatek zájmu a rodičovské způsobilosti.

A tak nezáviď těm, kdo si mohou dělat, co chtějí, ale raději domácí pravidla považuj za důkaz toho, že tě rodiče milují a záleží jim na tobě. Když ti stanovují rozumné hranice, napodobují tím Jehovu Boha, který svému lidu řekl: „Způsobím, abys měl pochopení, a budu tě poučovat o cestě, po níž bys měl jít. Budu radit s okem upřeným na tebe.“ (Žalm 32:8)

Nyní si však možná říkáš, že už to se všemi těmi pravidly nevydržíš. Pokud to tak je, popřemýšlej o následujících podnětech, díky kterým tě situace doma nebude tak dráždit.

Ať už si přeješ mít větší svobodu, nebo jen lepší pocit z toho, kolik volnosti máš nyní, základem je dobrá komunikace. Možná si říkáš: ‚Ale já už jsem s našimi zkoušel mluvit, a k ničemu to nevedlo!‘ Zkus se tedy sám sebe zeptat: ‚Můžu udělat něco pro to, abych se naučil líp komunikovat?‘ Komunikace je velmi důležitá, protože ti pomůže buď (1) dosáhnout toho, co si přeješ, nebo (2) lépe pochopit, proč to mít nemůžeš. Vždyť jestliže chceš mít taková práva, jaká mají dospělí, dá se logicky očekávat, že by ses měl naučit komunikovat jako zralý člověk.

Nauč se ovládat své emoce. Bible říká: „Hlupák, ten vypouští celého svého ducha, ale kdo je moudrý, udržuje jej v klidu až do konce.“ (Přísloví 29:11) Dobrá komunikace neznamená, že si budeš jen stěžovat. To by vedlo spíš k tomu, že se ti dostane dalšího ukáznění. A tak zapomeň na kňourání, trucování a dětinské vztekání. Když ti rodiče něco nedovolí, možná bys nejradši prásknul dveřmi nebo dupal po bytě, ale pak by pravděpodobně přišla jen další omezení, a ne větší svoboda.

Snaž se rodiče pochopit. To pomáhá například Tracy, mladé křesťance, která žije jen s maminkou. Říká: „Zeptám se sama sebe: ‚Proč mi mamka ta pravidla dává?‘ Chce mi pomoct, aby ze mě byl lepší člověk.“ (Přísloví 3:1, 2) Když se pokusíš rodiče pochopit, bude pro tebe snazší jim vysvětlit, co si myslíš. Co když ti rodiče například nechtějí dovolit, abys šel na nějaké společenství? Místo aby ses s nimi dohadoval, můžeš se jich zeptat: ‚A co kdyby se mnou šel nějaký spolehlivý a rozumný kamarád?‘ Rodiče asi nevyhoví všem tvým přáním, ale pokud pochopíš, co se jim nezdá, je pravděpodobnější, že přijdeš na nějaké přijatelné řešení.

Dokaž rodičům, že ti mohou věřit. Získaná důvěra je jako peníze, které máš na bankovním kontě. Můžeš si vybrat jen tolik, kolik máš uloženo. Jestliže vybereš víc, budeš muset zaplatit penále, a když to uděláš opakovaně, banka může tvůj účet úplně zrušit. Mají-li ti rodiče něco povolit, je to jako vybírání z účtu — bude to možné jen tehdy, pokud sis už nastřádal jejich důvěru v to, že se umíš chovat zodpovědně.

Nečekej zázraky. Rodiče mají odpovědnost přiměřeně na tebe dohlížet. Proto se Bible zmiňuje o ‚přikázání tvého otce‘ a ‚zákoně tvé matky‘. (Přísloví 6:20) To však není důvod k obavám, že tě domácí pravidla zničí. Naopak, Jehova slibuje, že pokud se budeš svým rodičům podřizovat, z dlouhodobého hlediska ‚se ti povede dobře‘. (Efezanům 6:1–3)