Jak pomáhat mladým, aby nepadli do pasti

TENTO svět, jeho životní styl a trendy odjakživa podléhaly neustálým změnám. A moderní technika je dnes z velké části příčinou toho, že takové změny jsou stále viditelnější. To, co bylo včera „in“, je dneska úplně „out“ a to, co je dneska moderní, bude zítra už zastaralé. Tyto rychlé změny zvlášť silně působí na mladé lidi.

Sociální revoluce

V posledních letech došlo v oblasti vývoje moderních technologií k revoluci, která má na mladé hluboký dopad. V mnoha zemích se například mobilní telefony a počítače staly neodmyslitelnou součástí životního stylu dospívajících. Díky takzvaným internetovým sociálním sítím (social networking sites) se před lidmi otevřely dříve zcela netušené možnosti. Jedna 19letá dívka z Austrálie říká: „V reálném životě možná nemáte skoro žádné přátele, ale na síti jich najednou máte stovky.“

Asi málokdo by dnes popíral, že mobilní telefony a internet skýtají člověku bezpočet výhod. Pro mnohé lidi se však tyto prostředky staly posedlostí. Univerzitní profesor Donald Roberts poznamenal, že někteří studenti „nevydrží bez mobilu ani těch pár minut přestávky mezi druhou a třetí vyučovací hodinou“. Dodal: „Zdá se mi, že když nemají v ruce mobil, jsou z toho celí nesví — je na nich vidět takový ten postoj: ‚Já se z toho ticha snad zblázním!‘“

Někteří mladí si svou závislost dokonce sami přiznávají. Šestnáctiletá Stephanie říká: „Jsem totálně závislá na instant messaging a na mobilu, protože právě skrze ně udržuju kontakt s přáteli. Když přijdu domů, okamžitě se připojím na net a jsem online . . . někdy až do tří do rána.“ Stephaniin měsíční účet za telefon se pohybuje někde mezi 100 a 500 dolary. Dodává: „Dneska už rodičům dlužím přes 2 000 dolarů za nadlimitní minuty. Ale mobil musím mít pořád u sebe a už jsem si na to tak zvykla, že bez něj nedokážu normálně žít.“

Problém však nemusí spočívat jen v penězích. Antropoložka Elinor Ochsová při jednom průzkumu kvality rodinného života zjistila, že když pracující rodič přijde domů, jeho manželský partner a děti bývají tak zabraní do své činnosti, že ve dvou ze tří případů ani nepozdraví! Prostě jen dál zírají do svých elektronických vynálezů. Antropoložka říká: „Také jsme byli svědky toho, jak těžké je pro rodiče proniknout do světa svého potomka.“ Podle jejích slov se během studie ukázalo, že když rodiče viděli, jak jsou děti pohlcené svými aktivitami, stáhli se zpět a na nějaké sbližování rezignovali.

 Jsou sociální sítě na internetu opravdu neškodné?

Mnoho rodičů a pedagogů je znepokojeno tím, kolik času mladí lidé tráví na takzvaných internetových sociálních sítích neboli sociálních webech. Jsou to internetové portály, na kterých si mohou přihlášení uživatelé zřídit svou vlastní webovou stránku a vystavit na ní své fotografie, videa nebo elektronické deníky, kterým se říká blogy.

Kouzlo takových stránek tkví v tom, že přihlášení uživatelé na nich mohou udržovat kontakt s přáteli. Další lákavou vidinou je to, že zřízení vlastní webové stránky dává mladému člověku prostor vyjádřit svou vlastní identitu neboli „prezentovat se“. Je pochopitelné, že taková možnost je pro mladé lidi přitažlivá, protože v dospívání člověk poznává sám sebe a chce vyjádřit své názory před ostatními, a to tak, aby na ně zapůsobil.

Je s tím však spojen jeden problém — někteří jedinci se totiž na své webové stránce prezentují podle toho, kým by chtěli být, a ne podle toho, kým doopravdy jsou. Jeden 15letý mladík říká: „V naší třídě je kluk, který o sobě tvrdí, že je mu 21 a že žije v Las Vegas.“ Oba mládenci však od tohoto města bydlí asi 1 600 kilometrů daleko.

Takové podvádění je zcela běžné. Jedna 18letá dívka z Austrálie se svěřila: „Na netu si můžete dělat, co chcete. Můžete se stát někým úplně jiným, protože ve skutečnosti vás nikdo nezná. Cítíte se tam sebejistí. Můžete si o sobě navymýšlet nejrůznější věci, jen abyste vypadali zajímavěji. Můžete si tam vystavit svoje fotky, na nichž máte oblečení, které byste na sebe jinak nikdy nevzali, a dělat na nich to, co byste v reálném životě nikdy neudělali. Můžete tam psát věci, které byste v osobním kontaktu nikdy nevypustili z úst. Máte pocit, že se vám nemůže nic stát, protože jste v anonymitě. Nikdo tam totiž neví, kdo doopravdy jste.“

Podobně jako to platí o jakémkoli jiném komunikačním prostředku, i internetové sociální sítě se sice dají dobře využít, ale také zneužít. Rodiče, víte, co vaše děti na internetu dělají? Dbáte na to, aby využívaly svůj čas moudře? * (Efezanům 5:15, 16) Internet dnes navíc zneužívají mnozí lidé s nekalými úmysly, což pro mladé lidi představuje řadu závažných nebezpečí. Jakých?

Stinná stránka online služeb

Anonymita internetu je rájem pro sexuální predátory, kteří baží po dětech. Mladí se mohou nevědomky chytit do pasti, pokud na internetu někomu sdělí své osobní informace nebo se dají přemluvit k tomu, aby se sešli s člověkem, s kterým si dopisují. Někteří lidé namítají, že „daleko větší nebezpečí zneužití nebo  násilí hrozí dětem doma nebo na hřišti,“ uvádí se v knize Parenting 911 (Linka 158 pro rodiče). „Přesto si mnozí rodiče uvědomují, že sexuální provokatéři by se skrze monitor počítače mohli nějak podloudně vetřít do jejich domova a pohrávat si s nevinností jejich dětí.“

Internet bývá zneužíván ještě dalšími způsoby. Někteří mladí se zapojili do takzvané „kybernetické šikany“, při níž se internet využívá k takovým věcem, jako je vytrvalé zesměšňování, přehlížení, urážky, obtěžování a vyhrožování. Některé webové stránky byly zřízeny čistě za účelem někoho ponižovat, zatímco takové komunikační kanály jako e-maily, chat roomy a podobné prostředky se zneužívají k šíření pomluv. Ředitelka jedné skupiny zabývající se bezpečností online komunikace tvrdí, že přímou nebo nepřímou obětí kybernetické šikany bylo až 80 procent dětí ve věku od 10 do 14 let.

Šikana sice není ničím novým, ale pomluvy, tlachání a osočování se dnes po síti mohou šířit v daleko větším rozsahu a navíc neuvěřitelnou rychlostí. Často se dějí ještě ohavnější věci. Někteří mladí prostřednictvím mobilních telefonů se zabudovaným fotoaparátem pořídili například ve školních šatnách nebo sprchách obscénní a zahanbující snímky či videosekvence. Tyto obrázky pak vystavili na internetu a rozeslali je každému, kdo si o ně řekl.

Vzrůstající znepokojení veřejnosti

Výše popsané druhy chování vedly Ministerstvo spravedlnosti a ochrany veřejnosti v New Jersey v USA k tomu, že rozeslalo všem rodičům a opatrovníkům dopis, v němž je naléhavě žádalo, aby „pomohli reagovat na stále palčivější problém nevhodného používání internetu dětmi, a to jak ve škole, tak mimo ni“. Dopis obsahoval naléhavou výzvu k obezřetnosti při umísťování osobních informací a fotografií na síť. Stránky, na kterých lidé zveřejňují taková citlivá data, jsou magnetem pro bezzásadové jedince jak z řad mladých, tak dospělých. V dopise stálo: „Jako rodiče byste měli mít na zřeteli, že naše hluboké znepokojení kvůli těmto věcem vychází z mnoha reálných zkušeností a že významnou roli při ochraně svých dětí můžete sehrát právě vy. Zjistěte si tedy víc informací o tom, jak vaše dítě internet používá, a dál se o to zajímejte.“

Přesto někteří rodiče vědí překvapivě málo o tom, co jejich děti na internetu dělají. Jedna matka, která pečlivě dohlíží na online komunikaci své 16leté dcery, říká: „Kdyby rodiče věděli, jaké informace jejich děti na internetu zveřejňují a o čem tam spolu debatují, byli by z toho totálně zděšeni a hanbou by se propadli.“ Podle jedné odbornice na bezpečnost internetu někteří mladí lidé vystavují na síti fotografie, které jsou sexuálně velmi vyzývavé.

Negativní dopad

Jsou všechny tyto alarmující výroky pouhou paranoiou přespříliš úzkostlivých dospělých, kteří už zapomněli, co to znamená být v pubertě? Statistiky ukazují něco zcela jiného. Zamyslete se nad následujícími údaji: V některých oblastech téměř třetina chlapců a dívek ve věku od 15 do 17 let již měla pohlavní styk. Více než polovina dospívajících mezi 13 a 19 lety uvedla, že si už vyzkoušeli orální sex.

 Přispěla k takovým statistikám, které by měly vést k vystřízlivění, moderní technika? Bezpochyby ano. Časopis New York Times Magazine uvádí: „Mobilní telefony a internet nabízejí dospívajícím dříve nemyslitelnou míru soukromí, a tak ‚rozdat si to‘ s kdekým je pro ně daleko snazší.“ * Když si tedy někdo chce domluvit tajnou schůzku s někým opačného pohlaví, skutečně mu stačí jen párkrát ťuknout do klávesnice. V jednom průzkumu více než čtyři pětiny dívek připustily, že když jsou online, nejsou tak opatrné, jak by měly být.

Někteří lidé hledající na internetu někoho k „občasným schůzkám“ nebo někoho, s kým by se mohli vyspat, často „najdou“ víc, než původně hledali. Jennifer Welchová z policejního ředitelství ve městě Novato v Kalifornii říká: ‚Stále častěji se setkáváme se sexuálně motivovanými útoky.‘ Tato žena uvádí, že mnohé oběti nejprve kontaktovaly své budoucí agresory přes internet a pak souhlasily s osobním setkáním.

Mějte se na pozoru před ‚moudrostí světa‘

Novinové a časopisové rubriky, v nichž mladí dostávají rady, jak řešit různé problémy, zaujímají k sexu obvykle liberální postoj. Ačkoli se v takových rubrikách někdy uznává, že sexuální abstinence a mravní čistota mohou být prospěšné, hlavním cílem je vybízet mladé k „bezpečnému“ sexu, a ne k tomu, aby sex neměli. Uvažuje se tam způsobem: ‚Stejně jim v tom nemůžeme zabránit, tak je aspoň naučme chovat se odpovědně.‘

V jednom článku uveřejněném na jisté seriózní webové stránce pro náctileté se rozebírala otázka, jestli mít, nebo nemít pohlavní styky. Rozbor tohoto námětu se zúžil v podstatě na tři hlediska: 1. riziko nechtěného těhotenství; 2. riziko nakažení se pohlavně přenášenou chorobou; a 3. nutnost zvážit, zda obě strany jsou na takový zážitek citově připravené. Na stránce bylo uvedeno: „Nakonec se ale stejně musíte rozhodnout sami.“ O tom, že by mladý člověk měl daný námět prodiskutovat se svými rodiči, byla v článku jen letmá zmínka. A už vůbec se v něm neřešilo, zda je předmanželský sex správný, nebo ne.

Pokud jste rodiči, jistě si přejete, aby se vaše děti v životě řídily hodnotnějšími zásadami než těmi, které jsou založeny na proměnlivé a pošetilé ‚moudrosti světa‘. (1. Korinťanům 1:20) Jak jim můžete pomáhat, aby zdárně propluly obdobím dospívání a vyhnuly se nebezpečím, jež byla popsána v tomto článku? Nejlepší odpovědí asi nebude prostě vytáhnout napájecí šňůru počítače ze zásuvky nebo svému dítěti jednoduše zabavit mobil. Povrchní řešení zřídkakdy zapůsobí na srdce. (Přísloví 4:23) Pamatujte také, že takové vymoženosti jako mobilní telefon a internet používají vaše děti možná proto, aby uspokojily určité své potřeby, které můžete vy jakožto rodiče uspokojit daleko lépe. Jaké potřeby to například jsou?

[Poznámky pod čarou]

[Praporek na straně 4]

„Když přijdu domů, okamžitě se připojím na net a jsem online . . . někdy až do tří do rána.“

[Praporek na straně 5]

„Na netu si můžete dělat, co chcete. Můžete se stát někým úplně jiným, protože ve skutečnosti vás nikdo nezná.“

[Praporek na straně 7]

„Kdyby rodiče věděli, jaké informace jejich děti na internetu zveřejňují a o čem tam spolu debatují, byli by z toho totálně zděšeni a hanbou by se propadli.“

[Rámeček a obrázek na straně 6]

Komunikace na sociální síti — Příběh jedné dívky

„Webovou stránku naší školy jsem začala navštěvovat proto, abych mohla být v kontaktu se svými spolužáky i učiteli. Ze začátku jsem tomu věnovala hodinu týdně. Zakrátko jsem se ale připojovala každý den. Cítila jsem takovou závislost, že když jsem na internetu nebyla, pořád jsem na to musela myslet. Nedokázala jsem se soustředit na nic jiného. Začala jsem zanedbávat školu, na křesťanských shromážděních jsem vůbec nedávala pozor, a dokonce jsem přehlížela své skutečné přátele. Moji rodiče si nakonec uvědomili, co se děje, a v používání internetu mi stanovili pevné hranice. Bylo to pro mě těžké a dohánělo mě to k šílenství. Ale teď jsem ráda, že to takhle dopadlo, a už jsem si zvykla. Zažít takovou závislost bych už nikdy nechtěla!“ (Bianca)