Toledo — pestrá mozaika středověkých kultur

OD NAŠEHO DOPISOVATELE VE ŠPANĚLSKU

UPROSTŘED Iberského poloostrova leží žulový pahorek, který ze tří stran obtéká řeka Tajo. V průběhu staletí vytvořila hluboké koryto, které chrání svahy pahorku. Na tomto strategickém místě vzniklo Toledo, jež se stalo symbolem Španělska a jeho kultury.

Když dnes turista prochází úzkými, klikatými uličkami historické části Toleda, připadá si, jako by se ocitl ve středověku. Městské brány, hrady a mosty si uchovávají svůj středověký půvab a jsou tichými svědky minulosti, kdy bylo Toledo jedním z nejvýznamnějších evropských měst.

Toledo však není typickým evropským městem. Dokonce i železniční stanice svou architekturou připomíná Orient. Když si pozorněji prohlédneme památky a řemeslné výrobky v Toledu, uvidíme, že se v nich odráží umění několika civilizací, které zde v průběhu staletí vzkvétaly. Asi před 700 lety, tedy v době své největší slávy, bylo město opravdovou mozaikou středověkých kultur.

 Rozmanité kultury

Ještě před tím, než do Španělska přišli Římané, postavili Keltové a Iberové na tomto výhodně položeném pahorku své město. Římané ho přejmenovali na Toletum (z latinského tollitum, což znamená „vyvýšený“) a udělali z něj hlavní město provincie. Římský historik Livius popsal Toledo jako „malé město, které je nedobytné díky své poloze“. Když po pádu Římské říše obsadili Španělsko  Vizigóti, vybrali si Toledo za své hlavní město. V šestém století zde král Rekkared potlačil ariánství a připravil tak cestu k tomu, aby se Španělsko mohlo stát centrem ortodoxního katolicismu a Toledo sídlem předního arcibiskupa.

Náboženské klima v Toledu se změnilo poté, co se město stalo částí muslimského kalifátu. Z tohoto období, které trvalo od 8. do 11. století, pocházejí úzké uličky starého města. Díky toleranci muslimů se mohla v Toledu vedle sebe rozvíjet křesťanská, židovská i maurská kultura. V roce 1085 dobyl město katolický král Alfonso VI. I když se změnila vládní moc, tyto kultury spolu i nadále existovaly po několik dalších staletí.

Mnoho nejúchvatnějších toledských památek pochází právě z tohoto středověkého období. Katoličtí panovníci povýšili Toledo na své hlavní město, židovští obyvatelé přispěli k jeho rozvoji svou řemeslnou zručností i obchodním duchem a muslimští umělci jej obohatili svým talentem v architektuře. Učenci všech tří vyznání společně pracovali v překladatelské škole. V průběhu 12. a 13. století přeložili velmi mnoho starověkých děl do latiny a španělštiny. Obrovské množství vědomostí, které nashromáždila arabská civilizace, bylo díky těmto překladatelům zpřístupněno západnímu světu.

Náboženská tolerance skončila ve 14. století, kdy tisíce Židů přišly o život při náboženských pogromech. V době, kdy Kolumbus objevil Ameriku, španělská inkvizice zřídila v Toledu soud a muslimové i Židé museli buď změnit své náboženství, nebo odejít ze země.

Svědkové zašlé slávy

Dnes je v centru Toleda více než sto památek. Toto historické bohatství vedlo Organizaci OSN pro výchovu, vědu a kulturu k tomu, že město zařadila na Seznam světového kulturního dědictví. K nejimpozantnějším středověkým stavbám patří dva mosty, které spojují oba břehy řeky Tajo. Po jednom mostě se návštěvníci dostanou do města z východu a po druhém ze západu. Málokdo si nechá ujít návštěvu mohutné brány Puerta Nueva de Bisagra, která střeží vstup do opevněného starého města.

Panorámu města zdobí dvě stavby. Na východě je to mohutná čtvercová pevnost Alcázar. V průběhu staletí byla sídlem římského místodržitele, palácem vizigótských monarchů, arabskou pevností a rezidencí španělských králů. V současné době je tam vojenské muzeum a rozsáhlá knihovna. Toledo je však především náboženským městem, a proto je jeho dominantou obrovská gotická katedrála. (Viz rámeček na straně 17.)

Katedrála a další kostely se pyšní malbami slavného umělce, který v Toledu žil. Je známý jako El Greco, což znamená „Řek“. Jeho pravé jméno bylo Doménikos Theotokópoulos. Bydlel ve staré židovské čtvrti, kde je dnes muzeum s řadou jeho obrazů.

Nejpůsobivější pohled na Toledo se naskýtá z pahorků na jih od města. Jeho půvab si však návštěvník nejlépe vychutná, když se bude procházet úzkými uličkami. Možná se tam ztratí, ale záhy bude okouzlen malebnými průchody, historickými budovami, zdobenými balkony a obchůdky se zajímavými suvenýry.

I když bychom zde mohli zapomenout na čas, musíme se už s Toledem rozloučit. Nejlepší místo, kde to můžeme udělat, je na jižním břehu řeky Tajo. Jak se den chýlí ke konci, zapadající slunce vrhá zlatavou zář na město, jehož památky jsou připomínkou jeho slavné minulosti.

[Rámeček a obrázky na straně 17]

TŘI KULTURY V TOLEDU

Ve středověku bylo Toledo rozděleno na tři městské části — katolickou, židovskou a muslimskou. Každá z nich měla své vlastní zákony a zvyky. Některé náboženské stavby dnes patří k nejnavštěvovanějším památkám.

➤ Cihlová mešita z 10. století známá jako Cristo de la Luz je krásným příkladem stavitelského umění muslimských řemeslníků. Najdeme ji v části města, která se nazývá Medina, kde dříve bydleli zámožní muslimové.

➤ Ve městě se dochovaly dvě středověké synagogy svědčící o početné židovské komunitě, která svého času tvořila až jednu třetinu obyvatel města. Později tyto synagogy sloužily jako katolické kostely. Nejstarší je Santa María la Blanca, jejíž vnitřek je podobně jako v mešitě zdoben mnoha sloupy. V prostornější synagoze El Tránsito (uprostřed) je dnes muzeum sefardské židovské kultury.

➤ Stavba největší španělské gotické katedrály začala ve 13. století a dokončena byla o více než 200 let později.

 [Rámeček a obrázky na straně 18]

MEČE A MARCIPÁN

Toledští kováři vyrábějí meče již více než dva tisíce let. Když se řekne Toledo, mnoha lidem se proto vybaví kvalitní ocel. S meči vykovanými u řeky Tajo bojovali už vojáci Hannibalovy armády i římští legionáři. O staletí později začali muslimští řemeslníci používat damaskování, kterým zdobili toledské meče a zbroj. Příkladem toho je replika meče na obrázku vlevo. (Viz článek „Zdobení oceli zlatem“ v Probuďte se! z 22. ledna 2005.) Ve většině obchodů se suvenýry najdete velký výběr mečů a samozřejmě i brnění. Meče jsou však určeny pro sběratele, takže je neuvidíte na bitevním poli, ale nanejvýš ve filmu.

Tradici má v Toledu i výroba marcipánu. Začalo se s ní potom, co město dobyli Arabové. Už předtím však ve Španělsku byly rozsáhlé mandloňové sady. Chyběl ale cukr, druhá nezbytná součást marcipánu. Během padesáti let po muslimské invazi již byly v jižním Španělsku velké plantáže cukrové třtiny. Počátkem 11. století se marcipán stal toledskou specialitou a od té doby je pochoutkou až dodnes. Marcipán se dnes v Toledu prodává ve specializovaných obchodech a často má podobu figurek. Návštěva Toleda se proto neobejde bez toho, že byste ochutnali tuto vynikající pochoutku.

[Podpisek]

Agustín Sancho

[Mapa na straně 16]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

PORTUGALSKO

ŠPANĚLSKO

Madrid

Toledo

[Obrázek na straně 18]

Most San Martin