Máte poruchu barevného vidění?
Máte poruchu barevného vidění?
„Vždycky když se obléknu, manželka se ujistí, že to, co mám na sobě, spolu barevně ladí,“ říká Rodney. „U snídaně mi musí vybírat ovoce, protože já nepoznám, zda je zralé. V práci někdy přesně nevím, kam na obrazovce počítače kliknout, protože ikony jsou často odlišeny barevně. Jako řidič nevidím rozdíl mezi červeným a zeleným světlem na semaforu, a proto sleduji, zda světlo, které svítí, je nahoře nebo dole. Problémem ale může být, když jsou světla vodorovně.“
RODNEY má poruchu barevného vidění, které se říká barvoslepost. Zdědil genetickou vadu, jež se projevuje poruchou sítnice, což je vnitřní světločivá výstelka oka. Podobný problém jako on má mezi lidmi evropského původu přibližně jeden muž z 12 a jedna žena z 200. * Většina těchto lidí, stejně jako Rodney, vidí nejen černou a bílou, ale i další barvy. Avšak některé barvy vnímají jinak než ti, kdo mají normální zrak.
V sítnici lidského oka jsou obvykle tři druhy světločivých buněk, které mají tvar čípků. Každý druh je nastaven na vlnovou délku jedné ze základních barev světla, totiž modré, zelené nebo červené. Když světlo určité vlnové délky aktivuje odpovídající druh čípků, ty vyšlou signál do mozku a díky tomu člověk vnímá barvy. * Avšak při poruše barvocitu jsou čípky na jednu či více barev méně citlivé nebo vnímají vlnové délky nesprávně, a tudíž vysílají nesprávný signál. Většina lidí s touto poruchou obtížně rozlišuje žlutou, zelenou, oranžovou, červenou a hnědou. Kvůli tomuto defektu například nevidí zelenou plíseň na hnědém chlebu či na žlutém sýru anebo nerozeznají, zda je žena modrooká blondýnka či zelenooká zrzka. V případě, že je nedostatečná citlivost čípků na červenou barvu, člověk vidí červenou růži jako černou. A někteří lidé, i když je jich velmi málo, vůbec nerozpoznají modrou barvu.
Poruchy barvocitu u dětí
Poruchy barevného vidění jsou obvykle zděděné a člověk je má už od narození. Děti se podvědomě naučí tuto poruchu kompenzovat. Ačkoli například nevidí rozdíl mezi určitými odstíny barev, mohou se řídit rozdíly v kontrastu a jasu, a podle těchto odchylek určit barvu. Předměty mohou rozlišovat také podle struktury a typu povrchu. Mnozí mladí lidé si v dětství vůbec neuvědomovali, že tuto poruchu mají.
Ve škole, a to zvláště v prvních letech, jsou často používány barevně odlišené pomůcky. V případě dítěte, které má narušený barvocit, se rodiče i učitelé mohou mylně domnívat, že má poruchu učení. Jedna učitelka dokonce potrestala pětiletého chlapečka za to, že nakreslil růžové mraky, zelené lidi a stromy s hnědými listy. Dítě s poruchou barvocitu to tak ale opravdu vidí. Je tedy zcela na místě, že některé školní instituce doporučují, aby zkouška barvocitu byla běžně prováděna již u malých dětí.
Porucha barevného vidění se sice nedá žádným způsobem léčit, ale na druhou stranu nezvyšuje dispozici k jiným vadám zraku ani se s věkem nezhoršuje. * Přesto může být pro člověka značně skličující. Pod vládou Božího Království však bohabojní lidé zažijí, jak Ježíš Kristus odstraní každou stopu nedokonalosti. Pak lidé, kteří měli nějakou vadu zraku, uvidí Jehovovo dílo v celé jeho nádheře. (Izajáš 35:5; Matouš 15:30, 31; Zjevení 21:3, 4)
[Poznámky pod čarou]
^ 3. odst. Porucha barvocitu se může vyskytnout u všech ras, ale u lidí bílé rasy je nejčastější.
^ 4. odst. Rozlišovat barvy dokáže i mnoho zvířat. Jejich barvocit se však od lidského liší. Například psi mají v sítnici jen dva druhy čípků — jedny pro modrou barvu a druhé pro odstíny mezi červenou a zelenou. Naproti tomu někteří ptáci mají čtyři druhy čípků a na rozdíl od člověka dokážou vnímat i ultrafialové světlo.
^ 8. odst. Porucha barvocitu může být někdy způsobena nemocí. Pokud si všimnete, že v dospělosti u vás došlo ke změně vnímání barev, bylo by dobré navštívit očního lékaře.
[Rámeček a nákresy na straně 18]
JAK LZE ZJISTIT PORUCHU BARVOCITU
V testech, které mají odhalit druh a rozsah poruchy barvocitu, se obvykle používají obrazce složené z teček různých barevných odstínů. Běžně používaný Ishiharův test se skládá až z 38 různých obrazců. Například, když se na jeden z obrazců, které jsou nalevo, dívá za denního světla člověk s normálním zrakem, vidí 42 a 74, kdežto člověk, který má poruchu barvocitu v červené a zelené oblasti spektra, což je nejčastější vada, nevidí nahoře žádné číslo a dole vidí 21. *
Pokud se na základě testů prokáže určitá vada, oční lékař možná doporučí další vyšetření, aby se zjistilo, zda je to vada vrozená nebo zda má jiné příčiny.
[Poznámka pod čarou]
^ 15. odst. Tyto obrazce jsou použity pouze jako názorný příklad. Diagnostické testy by měl provádět odborník.
[Podpisek]
Test barvocitu na straně 18: Otištěno se svolením Pseudoisochromatic Plate Ishihara Compatible (PIPIC) Color Vision Test 24 Plate Edition od dr. Terrace L. Waggonera/www.colorvisiontesting.com
[Rámeček na straně 19]
PROČ HLAVNĚ MUŽI?
Dědičná porucha barvocitu je přenášena chromozomem X. Ženy mají dva chromozomy X, kdežto muži mají jeden chromozom X a jeden Y. Pokud chromozom X, který přenáší zrakovou vadu, zdědí žena, normální gen v druhém chromozomu X pravděpodobně vadu vykompenzuje, takže se neprojeví. Pokud však chromozom X, který vadu přenáší, zdědí muž, není k dispozici druhý chromozom X, který by poruchu kompenzoval.
[Nákres a obrázky na straně 18]
(Úplný, upravený text — viz publikaci)
JAK VIDÍME BARVY
Světlo z předmětů prochází rohovkou a čočkou a dostane se na sítnici
Rohovka
Čočka
Sítnice
Obraz je sice převrácený, ale v mozku potom dojde ke korekci
ZRAKOVÝ NERV přenáší vizuální impulzy do mozku
SÍTNICE obsahuje čípky a tyčinky. Tyto buňky společně vytvářejí celé spektrum vidění
Tyčinky
Čípky
ČÍPKY jsou citlivé na červené, zelené nebo modré světlo
Červená
Zelená
Modrá
[Obrázky]
Normální zrakový vjem
Porucha barevného vidění