Zázrak v podobě instinktivní moudrosti

„Migrace je pravděpodobně jedním z nejúžasnějších jevů v přírodě.“ (COLLINS ATLAS OF BIRD MIGRATION — COLLINSŮV ATLAS MIGRACE PTÁKŮ)

DEVÁTÉHO prosince 1967 si pilot jednoho dopravního letadla všiml hejna asi 30 labutí zpěvných, které směřovaly k pobřeží Irska. Jeho úžas vzbudilo to, že labutě letěly v nadmořské výšce 8 200 metrů. Proč byly tak vysoko, kde je teplota vzduchu zhruba minus 40 stupňů Celsia? Jednak se tím vyhnuly neustálým sněhovým bouřím, které zuří v nižších nadmořských výškách, a navíc využily vzdušného proudění, díky němuž se pohybovaly rychlostí asi 200 kilometrů za hodinu. Odhaduje se, že tito ptáci urazili trasu z Islandu do Irska dlouhou 1 300 kilometrů za pouhých sedm hodin.

Světovým rekordmanem v migraci je však rybák dlouhoocasý. Ten vyvádí mladé za severním polárním kruhem, ale zimu tráví v Antarktidě. Za jediný rok tento malý mořský pták urazí 40 000 až 50 000 kilometrů — což se rovná obletu celé zeměkoule!

Čáp bílý zase vyvádí mladé v severní Evropě, ale přezimovává v Jižní Africe, přičemž cestou tam a zpět urazí celkem 24 000 kilometrů. Tisíce těchto ptáků létají na jaře a na podzim přes Izrael a dodržují přitom časový harmonogram, který byl známý už v biblických dobách. (Jeremjáš 8:7)

Kde se ta instinktivní moudrost ve všech těchto tvorech bere? Asi před 3 500 lety položil Bůh spravedlivému Jobovi následující otázku: „Je to díky tvému porozumění, že se vznáší sokol, roztahuje křídla k jižnímu větru? Anebo je to na tvé nařízení, že vzlétá vzhůru orel a staví si hnízdo ve výšce?“ Job ve své odpovědi právem chválil Boha za to, jaké úžasné schopnosti dal ptákům i dalším tvorům. (Job 39:26, 27; 42:2)

Něco vyššího než instinkt

Korunou Božího stvoření je člověk. Ten se však neřídí především instinktem. My lidé máme svobodnou vůli, svědomí a schopnost milovat. (1. Mojžíšova 1:27; 1. Jana 4:8) Díky všem těmto darům můžeme dělat správná a morální rozhodnutí, v nichž se leckdy zrcadlí mimořádná láska a obětavost.

Postoje a chování nějakého člověka jsou samozřejmě do značné míry určeny tím, v jakém morálním a náboženském prostředí vyrůstal. V důsledku toho mají různí lidé různé názory na to, co je správné a co nesprávné, co je přijatelné a co naopak nepřípustné. Tyto rozdíly zase mohou vést k nedorozuměním, nesnášenlivosti, a dokonce nenávisti, zvlášť když při tom hrají významnou roli takové činitele jako kulturní prostředí, nacionalismus a náboženství.

Oč lépe by svět vypadal, kdyby se celá lidská rodina řídila jednou soustavou mravních a duchovních měřítek, stejně jako se řídí jedním souborem fyzikálních zákonů platných v celém vesmíru. Má však vůbec někdo schopnosti a poznání potřebné k tomu, aby takovou obecně platnou soustavu měřítek stanovil? A pokud ano, skutečně to udělá, nebo to dokonce už udělal? O těchto otázkách se pojednává v následujících článcích.