Proč lidé mají strach ze smrti?

„Nejstrašnější pak jest smrt; neboť jest koncem.“ Aristoteles

LIDÉ, kteří ji znali, ji pokládali za zbožnou ženu, která je o pravdivosti církevních nauk plně přesvědčena. Někteří ji dokonce označovali za „pilíř církve“. Při bohoslužbách jí bylo vštěpováno, že smrt ve skutečnosti neznamená konec, ale že je to přechod k posmrtnému životu. Když však tato žena cítila, že se její život blíží ke konci, zachvátil ji strach. Sužovaly ji pochybnosti, a proto se duchovní své církve zeptala, jak člověk pozná, který z těch mnoha názorů na to, co se děje po smrti, je pravdivý.

Prakticky každé náboženství a společenské uspořádání přijalo myšlenku, že lidé po smrti dále existují anebo se v nějaké formě na svět vrací. Která z těch mnoha náboženských nauk je ale pravdivá? Naproti tomu, jiní lidé jsou přesvědčeni, že žádný posmrtný život není. A co vy? Učili vás, že po smrti lidský život pokračuje? Věříte tomu? Máte ze smrti strach?

Strach z neexistence

Odborníci vytvořili termín „úzkost ze smrti“. Na toto téma bylo v posledních desetiletích napsáno mnoho knih a vědeckých pojednání. Většina lidí však o smrti raději nepřemýšlí. Nicméně to, že smrt je realitou, nás dříve či později donutí, abychom o ní přece jenom uvažovali. Lidský život je velmi křehký — každý den zemře v průměru více než 160 000 lidí. Smrt může potkat kohokoli, žádný člověk není výjimkou, a tato skutečnost mnohé lidi děsí.

Odborníci rozdělili úzkost ze smrti do různých kategorií. Jedná se například o strach z bolesti, strach z neznáma, strach ze ztráty někoho blízkého a strach z toho, jaký dopad bude mít smrt na pozůstalé.

Nejčastěji však lidé pociťují úzkost z toho, že přestanou existovat. Bez ohledu na to, jaké mají náboženské přesvědčení, mnohé z nich děsí představa, že smrt je absolutní konec života. A k tomuto strachu přispívá i věda. Díky ní lze totiž většinu tělesných funkcí vyjádřit vědeckými pojmy. A jelikož žádný biolog, fyzik ani chemik nenašel v lidském těle sebemenší doklady o existenci nehmotné podstaty, která by přežívala smrt hmotného těla, mnozí vědci vysvětlují smrt jako pouhý biologický proces.

 Není tedy divu, že je mnoho lidí, kteří jsou navenek pevně přesvědčeni o posmrtném životě, ale ve svém nitru se děsí toho, že po smrti přestanou existovat. Je zajímavé, že představa, která některým lidem nahání strach, tedy že smrt je definitivní konec, se objevuje také v tom, co zapsal starověký král Šalomoun.

Je „prach“ tím posledním, co nás čeká?

V knize Kazatel, kterou Šalomoun napsal před 3 000 lety, je uvedeno: „Živí totiž vědí, že zemrou, mrtví nevědí zhola nic a nečeká je žádná odměna, jejich památka je zapomenuta. Jak jejich láska, tak jejich nenávist i jejich horlení dávno zanikly.“ A dále se píše: „Všechno, co máš vykonat, konej podle svých sil, neboť není díla ani myšlenky ani poznání ani moudrosti v říši mrtvých, kam odejdeš.“ (Kazatel 9:5, 6, 10, Ekumenický překlad)

Šalomoun pod inspirací řekl, že „úděl synů lidských a úděl zvířat je stejný: Jedni jako druzí umírají, . . . člověk nemá žádnou přednost před zvířaty . . . Vše spěje k jednomu místu, všechno vzniklo z prachu a vše se v prach navrací.“ (Kazatel 3:19, 20, Ekumenický překlad)

Tato slova sice napsal král Šalomoun, ale byla inspirována Bohem a jsou součástí Božího psaného slova, Bible. Tyto a ještě mnoho dalších biblických textů nepodporují všeobecně rozšířený názor, že něco uvnitř nás přežívá smrt a existuje v jiné formě dále. (1. Mojžíšova 2:7; 3:19; Ezekiel 18:4) Co těmi slovy tedy Bůh myslel? To, že „prach“ neboli neexistence je definitivním koncem lidského života? Určitě ne!

Bible neučí, že něco v člověku přežívá jeho smrt, ale přesto těm, kdo zemřou, dává naprosto jasnou naději. V následujícím článku se dozvíte, proč se nemusíte obávat, že smrt je definitivním koncem života.

[Rámeček na straně 3]

NEPŘÍTEL, KTERÉMU NELZE UNIKNOUT

O smrti se mluví jako o nepříteli. A že je to skutečný nepřítel, vidíme všude kolem nás. Podle jednoho odhadu zemře každý rok asi 59 milionů lidí, což znamená v průměru dva lidé za jednu vteřinu. Jakými způsoby k tomu například dochází?

▪ Každých 102 vteřin se jeden člověk stane obětí války.

▪ Každých 61 vteřin je jeden člověk zavražděn.

▪ Každých 39 vteřin spáchá jeden člověk sebevraždu.

▪ Každých 26 vteřin zahyne jeden člověk při dopravní nehodě.

▪ Každé 3 vteřiny zemře jeden člověk v důsledku hladu.

▪ Každé 3 vteřiny zemře jedno dítě mladší pěti let.

[Rámeček na straně 4]

BEZVÝSLEDNÉ HLEDÁNÍ

Devátého listopadu 1949 zmizel v arizonských horách James Kidd, sedmdesátiletý horník, který pracoval v měděných dolech. Za několik let, když už byl oficiálně prohlášen za mrtvého, byla objevena jeho vlastnoručně psaná závěť a také bankovky a cenné papíry v celkové hodnotě statisíců dolarů. V závěti James Kidd uvedl, že celé jeho jmění má být použito výhradně na výzkum, jehož cílem je najít „nějaký vědecký důkaz, že při smrti člověka duše opouští tělo“.

Krátce nato o tyto peníze požádalo více než 100 výzkumných pracovníků a vědců, kteří se touto problematikou hodlali zabývat. Řadu měsíců probíhala soudní přelíčení a byly předloženy tisíce tvrzení o existenci neviditelné duše. Nakonec soudce přiřkl tyto peníze dvěma renomovaným výzkumným organizacím. Avšak „vědecký důkaz, že při smrti člověka duše opouští tělo“, se jim ani za více než půl století předložit nepodařilo.