Kdo nám může ukázat cestu k Bohu?
Kdo nám může ukázat cestu k Bohu?
JEŽÍŠ jasně ukázal, že některé způsoby uctívání Bůh neschvaluje. Mluvil o ‚falešných prorocích‘ a přirovnal je ke stromu, který nese bezcenné ovoce, a je proto „podťat a vhozen do ohně“. Také řekl: „Ne každý, kdo mi říká: ‚Pane, Pane‘, vstoupí do nebeského království.“ (Matouš 7:15–22)
O některých z těch, kdo budou tvrdit, že ho následují, Ježíš dokonce řekl: „Vyznám [jim]: Nikdy jsem vás neznal! Jděte ode mne, vy, kdo se dopouštíte nezákonnosti.“ (Matouš 7:23) Na náboženské vůdce ve své době Ježíš také uplatnil to, co Bůh řekl o odpadlickém Izraeli: „Je marné, že mě stále uctívají, protože jako nauky vyučují lidské příkazy.“ (Marek 7:6, 7)
Je tedy zřejmé, že Bůh ani jeho Syn neschvalují každý způsob uctívání. Z toho vyplývá, že ne každé náboženství může být to pravé. Znamená to tedy, že pravdu učí jen jedno z nich? Nemohlo by to být tak, že Bůh sice některá náboženství zavrhuje, ale přijatelných je mu jich více? A nemohla by existovat ještě další možnost, totiž ta, že by Bůh schvaloval nebo zavrhoval jednotlivce, bez ohledu na to, jakého jsou vyznání a co jejich náboženství vyučuje?
Apoštola Pavla Bůh inspiroval k tomu, aby napsal: „Vybízím vás, bratři, prostřednictvím jména našeho Pána Ježíše Krista, abyste 1. Korinťanům 1:10) Bible křesťany také vybízí: „Budete téže mysli a budete mít touž lásku, budete v duši spolu spojeni a budete chovat v mysli tu jednu myšlenku.“ (Filipanům 2:2)
všichni mluvili souhlasně a nebylo mezi vámi rozdělení, ale abyste byli vhodně sjednoceni stejnou myslí a stejným myšlenkovým postupem.“ (Je zřejmé, že taková jednota může existovat pouze v rámci jednoho náboženství. Bible to dokládá slovy, že je „jeden Pán, jedna víra, jeden křest“. (Efezanům 4:4, 5)
Co vyplývá z biblické zprávy
To, že výše uvedený závěr má v Bibli pevný základ, je dobře vidět z celého obsahu této knihy. Když ji prozkoumáte, zjistíte, že Bůh vždy schvaloval jen jeden náboženský systém, v rámci kterého jednal se svým lidem. Na počátku lidských dějin používal jako svoje zástupce hlavy rodin. K nejznámějším z těchto patriarchů patřili Noe, Abram (Abraham), Izák a Jákob. (1. Mojžíšova 8:18–20; 12:1–3; 26:1–4; 28:10–15)
Potomci Jákoba se stali otroky v Egyptě. Byli tam krutě utlačováni, ale přesto jejich počet časem dosáhl několika milionů. Bůh je pak z tohoto zajetí osvobodil a zázračně je převedl přes Rudé moře. Přijal je za svůj lid a prostřednictvím Mojžíše jim předal zákony. Stali se Božím vyvoleným národem, starověkým Izraelem. (2. Mojžíšova 14:21–28; 19:1–6; 20:1–17)
Stojí za zmínku, že způsob uctívání obvyklý v národech, s nimiž Izrael sousedil, Bůh neschvaloval. A nejen to — když Izraelité jeho zákony neposlouchali a náboženské praktiky těchto národů přebírali, Bůh je za to dokonce trestal. (3. Mojžíšova 18:21–30; 5. Mojžíšova 18:9–12)
A jak to bylo s jednotlivci z jiných národů, kteří chtěli uctívat pravého Boha? Museli se nejdříve vzdát nesprávných náboženských praktik a pak začít uctívat Jehovu Boha společně s Izraelity. Mnozí z nich získali Boží schválení a stali se jeho věrnými služebníky. Patřili k nim ženy i muži, například Kananejka Raab, Moabka Rut, Chetita Urijáš a Etiop Ebed-melek, a také skupiny lidí, jako byli Gibeoňané. Za všechny ty, kdo se podobně jako oni připojili v pravém uctívání k Božímu lidu, pronesl upřímnou modlitbu izraelský král Šalomoun. * (2. Paralipomenon 6:32, 33)
Po Ježíšově příchodu na zem
Později, když byl Ježíš poslán na zem, se základem pro správný způsob uctívání stalo jeho učení, a Boží záměr byl podivuhodně objasněn. Ti, kdo Boha uctívali správně, byli po čase nazváni „křesťané“. (Skutky 11:26) Židé, kteří se Bohu chtěli líbit, ho proto museli začít uctívat jinak, než byli doposud zvyklí. Neměli možnost vybrat si ze dvou správných způsobů uctívání nebo zvolit si, že se nepřidají k žádnému z nich a budou Bohu sloužit nezávisle. Jak už jsme se z Božího Slova dozvěděli, praví Boží služebníci byli sjednoceni v ‚jedné víře‘. (Efezanům 4:4, 5)
Tvrzení, že Bůh schvaluje pouze jedno náboženství a v rámci něj jedná s lidmi, dnes může někdo považovat za fanatické a může pro něj být obtížně přijatelné. Ale tento závěr přesně odpovídá tomu, co Bible říká. Došli k němu i mnozí z těch, kdo v minulosti Boha uctívali po svém. Přidali se k pravým služebníkům Jehovy a jejich počáteční pochybnosti brzy vystřídala radost a požehnání, které jim to přineslo. Bible například říká, že poté, co jeden Etiop cestou do své vlasti přijal křesťanství a dal se pokřtít, „jel dál a radoval se“. (Skutky 8:39)
A podobné požehnání může zažít každý, kdo se rozhodne Boha uctívat správným způsobem. Ale jak v tom množství různých náboženství poznat, které je to pravé?
[Poznámka pod čarou]
^ 11. odst. O těchto lidech si můžete přečíst v následujících biblických pasážích: Jozue 2:1–7; 6:22–25; Rut 1:4, 14–17; 2. Samuelova 11:3–11; Jeremjáš 38:7–13; Jozue 9:3–9, 16–21.
[Obrázek na straně 5]
Jak to dopadne s náboženstvím, které nese bezcenné ovoce?