Přejít k článku

Přejít na obsah

Pozorujeme svět

Pozorujeme svět

Pozorujeme svět

„Úbytek [arktického] ledu dosáhl v tomto roce [2007] naprosto ohromujících hodnot. Nejenže byly všechny předchozí rekordy překonány, ale zůstaly daleko vzadu.“ MARK SERREZE, NATIONAL SNOW AND ICE DATA CENTER, USA

Odborníci ze skupiny New Economics Foundation odhadují, že „kdyby každý měl stejnou spotřebu jako lidé ve Spojených státech, potřebovali bychom 5,3 planety, jako je ta naše. Kdybychom počítali podle spotřeby obyvatel Francie a Británie, vychází číslo 3,1, podle obyvatel Španělska 3,0, podle obyvatel Německa 2,5 a podle obyvatel Japonska 2,4.“ REUTERS NEWS SERVICE, BRITÁNIE

„Více škody než užitku?“

„Transfuze skladované krve mohou většině pacientů způsobit více škody než užitku,“ říká zpráva z Lékařského centra Dukeovy univerzity v Durhamu (Severní Karolína, USA). Několik studií odhalilo, že u pacientů, kteří dostali transfuzi, „dochází k infarktu, selhání srdce, mrtvici a dokonce i k úmrtí častěji“ než u pacientů, kteří transfuzi nedostali. Proč? „Téměř okamžitě poté, co červené krvinky opustí tělo, se začíná rozkládat oxid dusnatý, který je v nich vázán.“ Oxid dusnatý plní nepostradatelnou úlohu při roztahování cév a tím umožňuje červeným krvinkám dodávat kyslík do tkání. „Miliony pacientů zřejmě dostávají krev, jejíž schopnost přenášet kyslík je narušená,“ říká se ve zprávě.

Závislost na televizi v Bhútánu

Celá desetiletí odolávalo malé himálajské království Bhútán svodům moderních médií. V roce 1999 však vláda zavedení televize povolila. Stalo se tak poté, co si mnozí obyvatelé stěžovali, že nemohli sledovat mistrovství světa ve fotbale, které se konalo rok předtím. Nyní mají lidé k dispozici 40 kanálů a někteří jsou již závislí na hollywoodských filmech a indických seriálech, říká se v jedné místní zprávě. Dříve se rodiny scházely k tomu, aby spolu zpívaly a povídaly si, ale dnes se scházejí ke sledování televize. Jedna žena si stěžuje, že už skoro nemá čas na nic jiného, ani na modlitbu. „Myšlenkami jsem u televize, dokonce i když otáčím modlitebním mlýnkem,“ cituje její výrok katarský deník The Peninsula. „Čeho se ale mnozí obávají, je to, že lidé začnou překotně nakupovat věci, které nepotřebují, jako je to zvykem v jiných částech světa. ‚Televize a reklamy v lidech vyvolávají touhu po věcech, které si kvůli své ekonomické situaci nemohou dovolit.‘“

Rozptylovaní pracovníci

„Práce v kanceláři může někdy vypadat jako nepřetržitá záplava telefonátů, zpráv a jiných rušivých vlivů,“ říká se v časopise New Scientist. Když se odborníci zaměřili na skupinu kancelářských pracovníků, kteří pracují v oblasti poskytování informací, zjistili, že tito lidé pracují bez přerušení v průměru pouze tři minuty. Protože taková vyrušení mohou z každého pracovního dne ukrojit až dvě hodiny, někteří kancelářští pracovníci používají k rozlišení mezi naléhavými a méně naléhavými záležitostmi počítačové nástroje. Mezi tipy, které může uplatnit každý, patří například: „Buďte k lidem upřímní, . . . pokud nemáte čas, řekněte jim, že skutečně nemáte ani minutu.“ Seberte odvahu a „vypněte e-mail, telefon a instant messaging, dokud nedoděláte svoji práci.“