Nářek malé gorily

OD NAŠEHO DOPISOVATELE V KAMERUNU

Malá gorilí samička Pitchou se narodila v pralesích střední Afriky. Když jí byl asi rok, lovci zabili kvůli masu její matku i všechny ostatní členy jejich tlupy. Pitchou nezabili, protože byla moc malá, ale rozhodli se, že ji prodají jako domácího mazlíčka. Mezitím však Pitchou onemocněla a bez přestání naříkala.

OSIŘELÝCH primátů, jako je Pitchou, jsou tisíce. Tato smutná skutečnost má hned několik příčin. Jednou z nich je nezákonný prodej masa divokých zvířat. Chamtiví profesionální lovci reagují na poptávku po exotickém mase, která přichází ze strany některých restaurací i jednotlivců, a proto pročesávají les ve dne v noci. Překupníci mezitím sjednávají lukrativní, ale nelegální obchody se zvířaty a jejich masem, a to na místní i mezinárodní úrovni.

Další příčinou je bezohledné kácení lesů. Zvířata tak přicházejí o svůj domov, útočiště, loviště a místo pro rození mláďat. Situaci ještě zhoršuje to, že obě zmíněné příčiny působí současně. V jakém smyslu? Například cesty vytvářené dřevaři umožňují lovcům, aby do lesa snadněji pronikli. Zmatená zvířata, která jsou často vyhnaná ze svého domova, se pak pro lovce stávají snadnou kořistí. Problém zhoršují i další faktory, k nimž patří růst populace, poptávka po potravinách bohatých na bílkoviny, vzrůstající urbanizace, důmyslnější lovecké metody a také snadnější dostupnost střelných zbraní kvůli místním konfliktům. Výsledkem je, že primáti a řada dalších druhů jsou na pokraji vyhynutí, takže hrozí to, čemu se říká „syndrom prázdného lesa“. V ohrožení však nejsou jen živočišné druhy. Jak to? Zvířata například po lese roznášejí semena a tak významnou měrou přispívají k tomu, aby lesní ekosystémy zůstaly zdravé a rozmanité. Když tedy mizí fauna, může to mít dopad i na flóru.

I přes tyto vážné následky se zabíjí dál. V určitých částech západní Afriky se za pouhých deset let některé populace primátů snížily na desetinu. Kamerunští přírodovědci varují: „Pokud bude pytláctví pokračovat, brzy už ve volné přírodě nezůstanou žádné gorily.“ *

Záchrana sirotků

Tuto žalostnou situaci se snaží řešit různé organizace, které se věnují ochraně ohrožených druhů. K nim patří Limbe Wildlife Centre na úpatí Kamerunské hory v subsaharské západní Africe. V Limbe mohou návštěvníci vidět gorily, šimpanze, mandrily i 13 jiných druhů primátů a také mnoho dalších zvířat. V posledních letech se tato záchranná stanice starala o téměř 200 osiřelých zvířat bez domova a poskytla svým svěřencům bezpečné útočiště, potravu a zdravotní péči. Další úlohou Limbe je vzdělávat návštěvníky, kteří sem  v hojném počtu přijíždějí z Kamerunu, sousedních zemí i jiných částí světa. V nedávném roce jich Limbe navštívilo více než 28 300.

Vraťme se nyní zpátky k Pitchou. Jistí lidé, kteří se už nemohli dívat na její utrpení, ji od lovců koupili a darovali záchranné stanici Limbe. Tam mládě podstoupilo důkladnou lékařskou prohlídku. Kromě toho, že utrpělo psychické trauma, bylo také dehydratované a podvyživené a mělo kašel, průjem a léze na kůži. Právě kvůli těmto kožním problémům byla malá gorila pojmenována Pitchou, což v místním dialektu znamená „skvrnitá“. Léčba jí naštěstí prospěla, a tak nebylo třeba operace, kterou by v Limbe mohli v případě nutnosti provést.

Podobně jako je tomu u nově přivezených zvířat, i Pitchou byla prvních 90 dní v karanténě. Potom se připojila k dalším 11 gorilám ve volném výběhu,  který se podobá jejich přirozenému prostředí. Pracovníci záchranné stanice s radostí pozorovali, že se starší gorily chovají k nově příchozí přátelsky. Takové chování je u primátů obvyklé, a tak se Pitchou rychle stala součástí tlupy.

Blízký přátelský kontakt mezi zvířaty a jejich ošetřovateli vytváří silná pouta. Když návštěvníci vidí, jaké činnosti se záchranná stanice věnuje, mohou díky tomu lépe pochopit morální odpovědnost, kterou Bůh vložil na lidi. Prvnímu muži a ženě totiž dal pokyn, aby měli zemi i zvířata v podřízenosti. (1. Mojžíšova 1:28)

Co se sirotky bude?

Hlavním cílem Limbe je vrátit zvířata zpět do přírody. To ale není vůbec jednoduché. Zvířata, která jsou zvyklá na lidskou péči, se o sebe často nedokážou sama postarat. Navíc se znovu vystavují nebezpečí, že skončí někomu na talíři. Několik afrických zemí se dohodlo, že zlepší vedení stávajících chráněných území a vytvoří nová, která nebudou omezena státními hranicemi. Doufejme, že tato opatření usnadní vypouštění osiřelých zvířat do volné přírody a přispějí k ochraně nejen primátů, ale i všech divokých zvířat žijících v dané oblasti.

Zatím vše nasvědčuje tomu, že chamtivost, chudoba, rychlý nárůst populace a odlesňování budou mít na primáty a jiná zvířata i nadále negativní vliv. Felix Lankester, který pracuje ve vedení Limbe Wildlife Centre, uvádí, že pokud se pro ochranu zvířat nezačne co nejrychleji dělat víc, pak „volně žijící druhy pravděpodobně vymizí. Výsledkem by mohlo být, že právě ta zvířata, kterým se snažíme pomoci, ve volné přírodě vyhynou.“

Když vidíme, co se děje s divokými zvířaty, je to opravdu smutné. Ale ještě smutnější je vidět, jak lidé trpí podvýživou a nemocemi a jak děti s nafouklými bříšky a uplakanýma očima umírají hlady. Problém gorilí samičky Pitchou tedy jen podtrhuje žalostný stav celého světa — zvláště jeho nespravedlivé rozdíly a bezpráví.

Můžeme být šťastní, že našemu Stvořiteli není jedno, co se na zemi děje. Již brzy odstraní samotné příčiny krutosti, utrpení a vymíraní živočišných druhů a nastolí trvalý pokoj mezi všemi živými tvory. (Izajáš 11:6–9)

[Poznámka pod čarou]

[Obrázky na straně 22 a 23]

Pitchou před tím, než se uzdravila, a potom

[Obrázek na straně 23]

Kočkodan červenonosý

[Obrázek na straně 23]

Drilí samice s mládětem

[Obrázek na straně 24]

Vchod do Limbe

[Obrázek na straně 24]

Osiřelá gorila Bolo v péči ošetřovatelky

[Podpisek obrázku na straně 23]

Všechny fotografie na stranách 22 a 23: Limbe Wildlife Centre, Kamerun

[Podpisek obrázku na straně 24]

Obě fotografie: Limbe Wildlife Centre, Kamerun