V JEDNOM filmu, který se před několika lety promítal v kinech, byla tato scéna: Mladý muž stál nad hrobem milované ženy a řekl: „Máma vždycky říkala, že umírání je součást života.“ Následoval krátký záběr na náhrobní kámen a muž dodal: „Byl bych raději, kdyby nebylo.“

Podobné pocity mají miliony lidí, kterým zemřel někdo blízký. Smrt je skutečně strašný nepřítel. Bůh však slibuje: „Jako poslední nepřítel má být přivedena vniveč smrt.“ (1. Korinťanům 15:26) Ale proč vlastně umíráme, pokud jsme byli vytvořeni tak, abychom žili věčně? A jak bude smrt odstraněna?

O našem Stvořiteli, Jehovovi Bohu, Bible říká: „Dokonalá je jeho činnost.“ (5. Mojžíšova 32:4; Žalm 83:18) První člověk Adam byl stvořen dokonalý, a proto mohl žít na zemi věčně, a to v Edenu, rajské zahradě, kterou mu Bůh dal jako domov. (1. Mojžíšova 2:7–9) Proč Adam o tento rajský domov přišel, zestárl a nakonec zemřel?

Jednoduše proto, že porušil zákaz jíst ovoce z určitého stromu v zahradě. Bůh Adama jasně varoval, co bude trestem za neposlušnost. Řekl: „Určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Eva tento zákaz porušila a Adam se k ní připojil. Bůh je proto z Edenu vyhnal. Významné je, proč to Bůh udělal. Bible říká: „Aby snad [Adam] nevztáhl ruku a skutečně nevzal ovoce také ze stromu života a nejedl a nežil [navždy].“ (1. Mojžíšova 3:1–6, 22)

Adam a Eva zemřeli kvůli své neposlušnosti. Proč ale stárnou a umírají také všichni jejich potomci? Důvodem je to, že po Adamovi zdědili hřích, a hřích vede k nedokonalosti a smrti. Bible vysvětluje: „Skrze jednoho člověka [Adama] vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12)

Jak jsme již uvedli, smrt „má být přivedena vniveč“, tedy navždy odstraněna. (1. Korinťanům 15:26) Ale jak? I to Bible vysvětluje. Říká: „Jeden skutek ospravedlnění má za následek, že lidé všeho druhu jsou prohlašováni za spravedlivé k životu.“ (Římanům 5:18) Díky čemu je možné mít před Bohem spravedlivé postavení a získat věčný život?

Díky opatření, na jehož základě může být odstraněn hřích, který všichni lidé zdědili po prvním člověku Adamovi. Bible uvádí: „Dar, který dává Bůh, je věčný život skrze Krista Ježíše, našeho Pána.“ (Římanům 6:23) O tomto opatření Ježíš řekl: „Bůh . . . tak velice miloval svět [neboli lidstvo], že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16)

Představte si, jak velkou lásku k nám cítí Bůh i jeho Syn Ježíš Kristus, který za nás tak velmi trpěl. Apoštol Pavel napsal: „[Boží Syn] mě miloval a vydal se za mne.“ (Galaťanům 2:20) Proč byl Ježíš jediným člověkem, který za nás mohl ‚dát svou duši jako výkupné‘ a tak nás zachránit před smrtícími následky hříchu? (Matouš 20:28)

Ježíš byl totiž jediný člověk, který po Adamovi nezdědil hřích. Jak to? Ježíšův život byl zázračně přenesen z nebe do lůna Marie, která byla panna. Anděl proto mohl Marii říci, že její dítě bude „svaté, Boží Syn“. (Lukáš 1:34, 35) Z tohoto důvodu Ježíš nezdědil hřích po ‚prvním člověku Adamovi‘ a je nazýván „poslední Adam“. (1. Korinťanům 15:45) Jelikož byl Ježíš bezhříšný, mohl dát  sám sebe jako „odpovídající výkupné“. Jeho život odpovídal neboli se rovnal životu dokonalého, bezhříšného prvního člověka. (1. Timoteovi 2:6)

Prostřednictvím výkupného Bůh umožnil, abychom získali to, co „první člověk Adam“ ztratil — věčný život v pozemském ráji. Mají-li se z něj těšit i lidé, kteří již zemřeli, musí opět ožít. To je nádherná vyhlídka. Dá se tomu ale věřit?

Zdá se vám těžké uvěřit, že Jehova Bůh, Stvořitel života, má moc znovu vytvořit člověka, který zemřel? Zamyslete se nad schopností rodit děti, kterou Bůh dal první ženě. „Adam měl styk se svou manželkou Evou“ a o devět měsíců později přišel na svět jejich potomek. (1. Mojžíšova 4:1) Vývoj dítěte v děloze ženy je dodnes označován za zázrak a lidé mu plně nerozumí. (Žalm 139:13–16)

Každý den přicházejí na svět statisíce dětí, takže narození dítěte je považováno za běžnou věc. Ale to, aby člověk znovu ožil, je pro mnoho lidí neuvěřitelné. Když Židé truchlili nad smrtí jednoho děvčátka, Ježíš jim řekl, aby přestali plakat, protože děvčátko jenom spí. Tím chtěl naznačit, že ho dokáže probudit. Na to se mu Židé „začali opovržlivě vysmívat“. Ježíš však děvčátku řekl: „‚Vstaň!‘ A děvče okamžitě vstalo a začalo chodit.“ Biblická zpráva uvádí, že ti, kdo to viděli, „byli bez sebe velkým nadšením“. (Marek 5:39–43; Lukáš 8:51–56)

Při jiné příležitosti Ježíš řekl, aby byla otevřena hrobka, ve které byl pohřbený jeho přítel Lazar. Marta, Lazarova sestra, namítla: „Teď už je jistě cítit, vždyť je to čtyři dny.“ Ježíš však Lazara vzkřísil, což vyvolalo velkou radost. (Jan 11:38–44) O Ježíšových zázracích se dozvědělo mnoho lidí. Když byl Jan Křtitel ve vězení, jeho učedníci mu podali zprávu o Ježíšově činnosti a řekli: „Mrtví jsou buzeni.“ (Lukáš 7:22)

Lidé, které Ježíš vzkřísil, později onemocněli a zemřeli. Proč je tedy Ježíš vzbudil z mrtvých? Ukázal tak, že věčný život na rajské zemi, který Adam ztratil, může být obnoven a také obnoven bude. Ježíš křísil mrtvé na potvrzení toho, že miliony lidí nakonec budou „vlastnit zemi a budou na ní přebývat navždy“. (Žalm 37:29)

I před námi se otevírá nádherná vyhlídka na věčný život. Musíme však projevovat ‚zbožnou oddanost‘. Bible říká, že taková oddanost „má slib života nynějšího a toho, který má přijít“. Život, který má přijít, je také označen jako ‚skutečný život‘. (1. Timoteovi 4:8; 6:19)

Uvažujme teď o tom, jaký ten skutečný život ve spravedlivém novém světě vlastně bude.