Život má hlubší smysl

BIBLE ukazuje, že náš Stvořitel, Jehova Bůh, nikdy nedělá nic bezúčelně. Uvažujme například o koloběhu vody, který umožňuje život na zemi. Bible ho popisuje poetickým, ale přitom přesným způsobem. „Všechny řeky spějí do moře, a moře se nepřeplní; do místa, z něhož vytékají, se zase vracejí k novému koloběhu.“ (Kazatel 1:7, Ekumenický překlad)

Víme, že působením sluneční energie se vody z oceánů, moří a jezer vypařují a pak se v podobě dešťových srážek vracejí na zem. Tento koloběh je naprosto spolehlivý a Bible ukazuje, že stejně spolehlivé jsou i Boží sliby.  Jehova na to obrací pozornost, když říká: „Takové se prokáže být mé slovo, jež vychází z mých úst. Nevrátí se ke mně bez výsledků, ale jistě učiní to, co mě těší, a jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ (Izajáš 55:10, 11)

Čistá voda, která se z mraků dostává na zem, umožňuje život. Podobně „slovo, jež vychází z [Božích] úst“ nám umožňuje vést duchovní život neboli uspokojovat své duchovní potřeby. Je to tak, jak řekl Ježíš Kristus: „Člověk nebude žít ze samotného chleba, ale z každého výroku, který vychází z Jehovových úst.“ (Matouš 4:4)

Jestliže přijímáme Boží výroky neboli poznáváme Boha, můžeme svůj život uvést do souladu s jeho záměrem. Nejdřív ale musíme pochopit, jaký záměr Bůh má. Proč například vytvořil zemi? A jak se jeho záměr týká nás?

Boží záměr se zemí

Bůh chce pro lidstvo to nejlepší, a tak pro prvního muže a ženu, Adama a Evu, připravil rajskou zahradu Eden. Potom jim dal pokyn, aby měli děti. Řekl: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji a mějte v podřízenosti mořské ryby a nebeské létající tvory a každého živého tvora, který se pohybuje po zemi.“ (1. Mojžíšova 1:26–28; 2:8, 9, 15)

K jakému závěru můžeme na základě těchto slov dospět? Není z nich snad jasné, že Bůh chtěl, aby se celá země stala pro lidstvo rajským domovem? Boží Slovo říká: „Pokud jde o nebesa, ta patří Jehovovi, ale zemi dal lidským synům.“ (Žalm 115:16)

Božím záměrem tedy bylo, aby lidé žili věčně na zemi. Pokud z toho měli mít užitek, museli Jehovovi projevovat úctu a poslouchat ho. Jednal tak Adam? Ne, neposlechl Boha, a tím se dopustil hříchu. Jaké to mělo následky? Všichni Adamovi potomci, včetně nás, dědí hřích a smrt. Je to tak, jak říká Bible: „Skrze jednoho člověka vstoupil do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili.“ (Římanům 5:12)

Důsledkem je, že všichni lidé umírají a země se celosvětovým rájem nestala. Mohlo dojít k tomu, že Bůh svůj záměr změnil?

Ne, vzpomeňte si, že Bůh řekl: „Slovo, jež vychází z mých úst, . . . se ke mně [nevrátí] bez výsledků, ale . . . jistě bude mít úspěch v tom, k čemu jsem je poslal.“ Navíc slíbil: „Udělám všechno, co je mým potěšením.“ (Izajáš 45:18; 46:10; 55:11) A Božím potěšením — Božím záměrem — je, aby se celá země stala rájem, ve kterém šťastní lidé budou Bohu věčně sloužit tak, jak si to na začátku přál. (Žalm 37:29; Izajáš 35:5, 6; 65:21–24; Zjevení 21:3, 4)

 Jak se Boží záměr splní?

Jehova projevil nedostižnou moudrost a lásku tím, že učinil opatření, aby lidé byli osvobozeni od zděděného hříchu a jeho důsledků — nedokonalosti a smrti. Řídil události tak, aby se narodil člověk, který byl na rozdíl od ostatních lidí bezhříšný, nezdědil totiž hřích po prvním člověku Adamovi. Mohl tedy poskytnout výkupné, aby lidé, kteří si to z Božího pohledu zaslouží, mohli získat věčný život. (Matouš 20:28; Efezanům 1:7; 1. Timoteovi 2:5, 6) Jakým způsobem bylo toto výkupné opatřeno?

Panna, která se jmenovala Marie, se od Jehovova anděla Gabriela dozvěděla, že zázračným způsobem otěhotní. Anděl jí vysvětlil, jak k tomu dojde, aniž by měla styk s mužem. Bůh provedl zázrak, když život mocné duchovní bytosti, svého prvorozeného Syna, přenesl z nebe do vajíčka v Mariině děloze. Marie tedy otěhotněla působením Božího svatého ducha. (Lukáš 1:26–35)

O devět měsíců později se narodil Ježíš — dokonalý člověk srovnatelný s Adamem. Jako dospělý mohl obětovat svůj dokonalý lidský život. Ježíš se tak stal ‚druhým Adamem‘, a díky tomu vznikl základní předpoklad pro to, aby lidé, kteří budou Bohu věrní, mohli být vykoupeni z hříchu a smrti. (1. Korinťanům 15:45, 47)

Velká láska, kterou nám tím Bůh projevil, by neměla zůstat bez odezvy. Bible říká: „Bůh . . . tak velice miloval svět, že dal svého jediného zplozeného Syna, aby žádný, kdo v něj projevuje víru, nebyl zahuben, ale měl věčný život.“ (Jan 3:16) Budeme na Boží lásku reagovat? Dáme najevo, že si daru výkupného  vážíme? Zamysleme se nad příklady těch, kdo ho oceňují.

Našli hlubší smysl života

Denise, o níž byla zmínka v předcházejícím článku, našla hlubší smysl života v tom, že svým jednáním přináší čest Bohu, protože se řídí jeho zákony a pokyny. Vypráví: „Z Bible jsem poznala, že Bůh má s lidmi nejen dlouhodobý záměr, ale že pro ty, kdo ho uctívají, má také zvláštní úkol. Neumím si představit, že by mi v životě něco přinášelo větší uspokojení než to, že svobodnou vůli, kterou mi Bůh dal, používám tak, abych ho chválila a žila v souladu s jeho záměrem.“

I my můžeme jednat podobně, když budeme poznávat Boží vůli a potom v souladu s ní jednat. Je pravda, že z výkupní oběti, která nám v Božím novém světě spravedlnosti umožní dosáhnout dokonalosti, ještě nemáme plný užitek. Prozatím je důležité, abychom uspokojovali duchovní potřeby, které nám Bůh dal.

K lidem, kteří to dělají, patří také Dave, o němž se psalo v prvním článku této série. Na své otázky o smyslu života našel odpovědi. „Když se dívám zpět, než jsem poznal Boží záměr,“ říká, „honil jsem se za něčím, co nemělo žádný smysl. Tehdy jsem nevěděl, že prázdnotu cítím proto, že neuspokojuji své duchovní potřeby. Teď už takový pocit nemám. Pochopil jsem, proč jsem zde a jak bych měl svůj život využít.“

Na rozdíl od představ nedokonalých lidí, Boží názor na to, co je smyslem života, přináší opravdové uspokojení. Bible říká, že jsme zde proto, že to bylo záměrem Jehovy — proto, abychom chválili jeho jméno, vytvářeli si k němu vztah a tím uspokojovali své duchovní potřeby. Nejen dnes, ale po celou věčnost se můžeme těšit ze splňování tohoto inspirovaného výroku: „Šťastný je lid, jehož Bohem je Jehova!“ (Žalm 144:15)

[Rámeček a obrázek na straně 8]

OTÁZKA UTRPENÍ

O utrpení bylo řečeno, že je jednou z hlavních překážek pochopení otázky, proč jsme zde. Viktor Frankl prohlásil: „Má-li život vůbec nějaký smysl, pak musí mít smysl také utrpení. Vždyť k životnímu údělu člověka patří také nutně utrpení a umírání.“

Příčinu utrpení a smrti vysvětluje Bible. Odpovědnost nenese Bůh. Jsou to důsledky katastrofálního rozhodnutí, které udělali Adam s Evou, když si zvolili žít nezávisle na svém Stvořiteli. Tento hříšný sklon zdědili všichni jejich potomci a právě to je základní příčinou lidského utrpení.

Poznání toho, proč jsme zde, nám sice nevyřeší všechny životní problémy, ale pomůže nám, abychom se s nimi dokázali vyrovnat. Také nám dává naději do budoucnosti, že přijde doba, kdy utrpení a smrt Bůh navždy odstraní.

[Nákres a obrázek na straně 7]

V Bibli je spolehlivost Božích slibů přirovnána k úžasnému koloběhu vody

[Nákres]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

déšť

vypařování

vypařování

jezera, řeky

oceány

[Obrázek na straně 8 a 9]

Proč si můžeme být jisti, že země se stane rájem, ve kterém budou žít šťastní a zdraví lidé?

[Obrázek na straně 9]

‚Neumím si představit, že by mi v životě něco přinášelo větší uspokojení, než to, že svou svobodnou vůli používám ke službě Bohu.‘ (Denise)