Velká vědecká záhada rozluštěna

PŘEHRÁT V JAZYCE

Velká vědecká záhada rozluštěna

POTÁPĚČI, kteří v roce 1901 zkoumali vrak lodi nedaleko řeckého ostrova Antikythéra, našli poklad. Ukázalo se, že jde o starověkou římskou obchodní loď, jež převážela mimo jiné mramorové a bronzové sochy a také stříbrné mince z Pergamu. Prozkoumáním mincí došli odborníci k závěru, že loď, plující pravděpodobně do Říma, se potopila mezi lety 85 a 60 př. n. l.

Artefakty jsou od doby nálezu uloženy v athénském Národním archeologickém muzeu. Nebyly to však sochy ani mince, kvůli čemu v roce 2005 do muzea přišli výzkumníci. Zajímali se o bronzový přístroj, který byl původně uložen v dřevěné skříňce o velikosti asi krabice od bot. Tento artefakt, známý jako antikythérský mechanismus, ukazuje, že naše představy o vědecké vyspělosti dřívějších civilizací nebyly přesné. Přístroj byl označen za „nejdůmyslnější mechanismus, jaký známe ze starověku“.

O jaké zařízení se vlastně jedná? A proč má takový význam?

Záhadný předmět

Když byl tento artefakt z moře vyzvednut, ukázalo se, že je silně zkorodovaný a pokrytý usazeninami. Po téměř dvou tisíciletích na mořském dně vypadal jako nazelenalý kámen. Nadšení z nálezu se zprvu soustředilo na sochy a tomuto záhadnému předmětu se dostalo jen pramalé pozornosti.

V roce 1902, kdy tento artefakt zkoumal jeden řecký archeolog, byl mechanismus již rozpadlý na několik částí. Obsahoval různě velká ozubená kolečka s přesně vypracovanými trojúhelníkovými zuby. Zařízení sice připomínalo hodiny, ale protože se obecně předpokládalo, že hodinový stroj není znám déle než asi 700 let, nebylo pravděpodobné, že by se o hodiny skutečně jednalo.

Jeden článek o antikythérském mechanismu vysvětluje, že „většina historiků se nedomnívá, že by [Řekové před zhruba 2 000 lety] měli vysoce přesná ozubená kola — ozubená kola z kovu sestavená do složitého soukolí schopného přenášet pohyb z jedné hřídele na další“. Nicméně se předpokládalo, že toto zařízení je nějakým typem astrolábu, tedy nástrojem, který se kdysi běžně používal k určování zeměpisné šířky pomocí pozice nebeských těles.

Přesto mnozí tvrdili, že soustava ozubených kol je příliš složitá na to, aby předmět byl starý dva tisíce let. Vyvodili z toho, že nemůže pocházet ze starověkého vraku. Jeden odborník vyslovil naproti tomu domněnku, že by se mohlo jednat o legendární Archimédovu sféru. Toto zařízení popsal Cicero v 1. století př. n. l. jako určitý typ planetária — mechanického modelu, který v malém měřítku napodoboval pohyby Slunce, Měsíce a pěti planet viditelných prostým okem. Vzhledem k tomu, že neexistovaly žádné jednoznačné doklady svědčící proti astrolábové teorii, byla obecně přijímána.

Podrobnější zkoumání

V roce 1958 se do zkoumání mechanismu pustil Derek de Solla Price, který vystudoval fyziku, ale pak se zaměřil na historii a stal se v tomto oboru profesorem. Došel k přesvědčení, že toto zařízení bylo schopné vypočítat minulé i budoucí astronomické jevy, jako například příští úplněk. Uvědomil si, že nápisy na ciferníku se vztahují ke kalendářnímu rozdělení času — ke dnům, měsícům a znamením zvěrokruhu. Odvodil si, že přístroj kdysi musel být vybaven otočnými ručičkami, které ukazovaly postavení nebeských těles v různém čase.

Profesor Price vydedukoval, že největší ozubené kolo souviselo s pohybem Slunce a jedna jeho otáčka odpovídala solárnímu roku. Pokud by jiné ozubené kolo zapadající do „slunečního“ ozubeného kola představovalo pohyb Měsíce, pak by poměr počtu jejich zubů měl odrážet představy starověkých Řeků o době oběhu Měsíce.

V roce 1971 profesor Price přístroj prozkoumal pomocí rentgenu. Výsledky potvrdily jeho předpoklady, že se jedná o složité zařízení k astronomickým výpočtům. Price vytvořil nákres pravděpodobného uspořádání mechanismu a své závěry zveřejnil v roce 1974. Napsal: „Nic podobného tomuto přístroji se nám jinde nedochovalo . . . Všechno, co o vědě a technologiích helénistické doby víme, nás utvrzovalo v přesvědčení, že takové zařízení zkrátka nemůže existovat.“ Práce profesora Price nevzbudila v té době ohlas, který jí právem náležel. V započatém výzkumu však pokračovali další.

Nové poznatky

V roce 2005 tým výzkumníků zmíněný v úvodu použil při zkoumání antikythérského mechanismu nejvyspělejší tomograf, který jim poskytl trojrozměrný obraz s vysokým rozlišením. Studium přineslo nové poznatky o tom, jak tento mechanismus fungoval. Když uživatel otáčel kličkou, přinejmenším 30 vzájemně propojených ozubených koleček uvádělo do pohybu ukazatele na třech cifernících, z nichž jeden byl na přední straně a dva na zadní. Uživatel mohl díky tomu dopředu zjistit informace o astronomických cyklech (včetně zatmění) ve vztahu ke čtyřletému cyklu olympijských a dalších panhelénských her. Tyto hry běžně sloužily jako základ pro datování událostí.

Proč byly tyto informace tak důležité? Je pro to několik důvodů. Astronomie měla pro starověké národy velký význam, protože Slunce a Měsíc byly základem kalendáře, podle kterého zemědělci určovali dobu osévání. Námořníci využívali hvězdy k navigaci. Astronomické jevy ovlivňovaly život celé řecké společnosti. Tyto informace však byly cenné ještě z dalšího důvodu.

„Zatmění považovali starověcí Babylóňané za špatné znamení, takže pro ně bylo velmi důležité vědět o něm dopředu,“ píše Martin Allen, člen Výzkumného projektu antikythérského mechanismu. „Na tento přístroj se skutečně můžeme dívat jako na politický nástroj, který vládnoucím osobám umožňoval udržet si autoritu nad poddanými. Objevil se dokonce názor, že jedním z důvodů, proč o takových mechanismech víme tak málo, je to, že byly z politických nebo vojenských důvodů utajovány.“

Nevíme, co všechno nám antikythérský mechanismus ještě prozradí. Každopádně je ale dokladem toho, že astronomické a matematické vědomosti starověkých Řeků — z velké části založené na dávných poznatcích Babylóňanů — byly mnohem větší, než bychom se přirozeně domnívali. Časopis Nature to popisuje slovy: „Starobylý antikythérský mechanismus nejen zpochybňuje naše představy o kontinuitě technologických znalostí v průběhu historie, ale také nám přináší nové poznatky o dějinách samotných.“

[Rámeček na straně 26]

KDO HO VYROBIL?

Antikythérský mechanismus nemohl být jediným zařízením svého druhu. „Nic na něm nesvědčí o nějakých předělávkách,“ píše Martin Allen. „Všechny jeho mechanické prvky mají své opodstatnění. Nejsou na něm žádné zbytečné díry nebo kovové části, které by naznačovaly, že v průběhu výroby docházelo k nějakým úpravám. Můžeme z toho vyvodit, že výrobce již předtím musel vytvořit mnoho zařízení tohoto typu.“ Kdo jej tedy udělal? A co se stalo s jeho dalšími výrobky?

Nejnovější zkoumání přístroje odhalilo, že na ciferníku sloužícímu ke stanovování zatmění jsou korintské názvy měsíců. Výzkumníci proto dospěli k závěru, že zařízení vyrobili a používali lidé s konkrétním kulturním zázemím. Vědecký časopis Nature uvádí: „V úvahu přicházejí především kolonie Korintu v severozápadním Řecku nebo jeho kolonie Syrakusy na Sicílii, přičemž v případě Syrakus by se mohlo jednat o dědictví po Archimédovi.“

Proč se nám žádná podobná zařízení nedochovala? „Bronz je hodnotný a dobře recyklovatelný materiál,“ píše Allen. „V důsledku toho jsou nálezy bronzových předmětů ze starověku mimořádně vzácné. Skutečností je, že mnoho významných artefaktů z bronzu, které dnes máme, bylo nalezeno v moři, kde se k nim nemohli dostat lidé, kteří by je přetvořili na něco jiného.“ Jeden výzkumník říká: „Máme jen tento [exemplář], a to proto, že nebyl v dosahu zpracovatelů kovového materiálu.“

[Nákres a obrázky na straně 25]

(Úplný, upravený text — viz publikaci)

Rekonstrukce vnitřního uspořádání antikythérského mechanismu

1. Přední ciferník poskytoval informace o měsíční fázi a o postavení Slunce a Měsíce. Ukazoval rovněž dny a měsíce podle solárního kalendáře a také pohyb Slunce (a viditelných planet) ve vztahu k souhvězdím zvěrokruhu

2. Zadní horní ciferník poskytoval informace o vztahu mezi lunárními měsíci, solárními lety a dobou konání panhelénských her

3. Zadní dolní ciferník sloužil k předpovědím zatmění Slunce a Měsíce

[Obrázky]

Pohled zepředu

Pohled zezadu

[Podpisek]

[Obrázek na straně 26]

Pravděpodobný vzhled zadní desky

[Podpisek]

[Podpisek obrázku na straně 24]

PROBUĎTE SE!