Mladí lidé se ptají

Jak si mám povídat s rodiči?

„Chtěla jsem rodičům říct o svých pocitech, ale moc se mi to nepovedlo a oni mě ani nenechali domluvit. I když jsem se hodně snažila, dopadlo to katastrofálně.“ Rosa *

KDYŽ jsi byl mladší a potřeboval jsi s něčím poradit, rodiče byli pravděpodobně těmi prvními, za kým jsi běžel. Vyprávěl jsi jim o všem, ať už to bylo důležité nebo ne. Bez zábran jsi jim vykládal o svých pocitech i o tom, co si myslíš. A když ti něco poradili, důvěřoval jsi jim.

Teď máš ale možná pocit, že ti rodiče vůbec nerozumí. „Jednou při večeři jsem se rozbrečela a řekla jsem našim, co mě trápí,“ vypráví mladá Edie. „Sice mě poslouchali, ale přišlo mi, že mě vůbec nechápou.“ Jak to dopadlo? „Odešla jsem do svého pokoje a brečela ještě víc.“

Někdy se zase možná rozhodneš rodičům nic neříkat. Christopher přiznává: „Bavím se s rodiči o hodně věcech, ale jsem rád, že někdy neví, co všechno se mi honí hlavou.“

Je špatné, že si něco necháš pro sebe? Nemusí to tak být, pokud ovšem nezatajuješ něco důležitého. (Přísloví 3:32) Ať už ti ale připadá, že tě rodiče nechápou, nebo nemáš chuť se s nimi bavit, jedno je jisté — ty s rodiči potřebuješ mluvit a oni zase potřebují vědět, co si myslíš a co cítíš.

Nevzdávej to!

V určitém ohledu se komunikace s rodiči dá přirovnat k jízdě autem. Když se na cestě setkáš s překážkou, nevzdáš to, ale jednoduše najdeš jinou trasu. Uvažuj teď o několika příkladech.

 Překážka č. 1: Potřebuješ s rodiči mluvit, ale zdá se, že tě neposlouchají. Leah si stěžuje: „Povídat si s tátou je pro mě těžké. Občas se stává, že mu začnu něco říkat a on se po chvíli zeptá: ‚Promiň, to mluvíš na mě?‘“

OTÁZKA: Co když si Leah opravdu potřebuje popovídat o nějakém problému? Má minimálně tři možnosti.

Možnost A

Zvýšit na tátu hlas. Leah by na něj mohla vyštěknout: „Poslouchej mě! Tohleje důležitý!“

Možnost B

Přestat s tátou mluvit. Leah by to jednoduše mohla vzdát a rodičům o svých problémech nic neříkat.

Možnost C

Počkat na příhodnější chvíli a začít o tom mluvit znovu. Leah si s tátou o svém problému může promluvit osobně nebo mu o něm může třeba napsat dopis.

Kterou možnost by si podle tebe měla Leah vybrat? ․․․․․

Podívejme se teď na jednotlivé možnosti a zamysleme se nad tím, k čemu by asi vedly. Lein táta má plnou hlavu starostí a vůbec si nevšiml, že jeho dcera má nějaký problém. Pokud si tedy Leah vybere možnost A a na tátu vyjede, on nepochopí, proč se tak chová. Svojí reakcí Leah asi stěží dosáhne toho, že bude ochotný si ji vyslechnout, a rozhodně mu ani neprojeví úctu. (Efezanům 6:2) Tahle možnost tedy žádný pozitivní výsledek nepřinese.

Možnost B se sice může zdát nejjednodušší, ale není zrovna nejrozumnější. Proč? Protože „kde není důvěrný hovor, tam se maří plány, ale v množství rádců je uskutečnění“. (Přísloví 15:22) Aby Leah mohla svoje problémy dobře vyřešit, musí se svými rodiči mluvit. A pokud jí oni mají nějak pomoct, musí vědět, co prožívá. Když s nimi tedy mluvit nebude, ničeho dobrého tím nedosáhne.

Když si Leah vybere možnost C, nenechá se překážkou zastavit. Místo toho se pokusí o svém problému mluvit jindy. A když se rozhodne tátovi napsat dopis, možná se jí uleví okamžitě. Až si ho táta přečte, pochopí, co mu chtěla říct, a pomůže mu to její situaci líp chápat. Navíc si Leah může během psaní ujasnit, co by mu chtěla říct, až se k tomu naskytne příležitost. Možnost C je tedy přínosná jak pro Leu, tak i pro jejího tátu.

Má Leah ještě jiné možnosti? Přemýšlej, jestli tě nějaká napadne, a napiš ji sem. Taky napiš, k čemu by pravděpodobně vedla.

․․․․․

 Překážka č. 2: Rodiče se s tebou chtějí bavit, ale ty o to zrovna nestojíš. „Nejhorší je, když mě po příšerném dnu ve škole zasypou nejrůznějšími otázkami,“ říká Sarah. „Nejradši bych na školu zapomněla, ale naši se hned začnou vyptávat: ‚Jak ses měla? Bylo všechno v pohodě?‘“ Její rodiče to nepochybně dělají s těmi nejlepšími úmysly, ale Sarah si stěžuje: „Je pro mě těžké mluvit o škole, když jsem unavená a vystresovaná.“

OTÁZKA: Jak se může Sarah v téhle situaci zachovat? Stejně jako tomu bylo v předchozím příkladu, i ona má minimálně tři možnosti.

Možnost A

Nemluvit o tom. Mohla by rodičům říct: „Nechte mě na pokoji. Teď se o tom nechci bavit.“

Možnost B

Pokračovat v rozhovoru. I když je Sarah ve stresu, mohla by rodičům na jejich otázky neochotně odpovědět.

Možnost C

Nebavit se o škole hned, ale nejdřív zavést řeč na jiné téma. Sarah by jim mohla navrhnout, že si o škole můžou popovídat někdy jindy, až bude mít lepší náladu. Pak by se jich s upřímným zájmem mohla zeptat: „A jak jste se měli vy? Co jste dneska dělali?“

Kterou možnost by si podle tebe měla Sarah vybrat? ․․․․․

Znovu se teď podívejme na jednotlivé možnosti a zamysleme se nad tím, k čemu by asi vedly.

Sarah je ve stresu a nemá chuť se s rodiči bavit. Když si vybere možnost A, od stresu jí to nepomůže a ještě bude mít špatný pocit z toho, že jim odsekla. (Přísloví 29:11)

Rodiče taky nebudou z její reakce nadšení a určitě je nepotěší ani to, že s nimi nebude mluvit. Možná si budou myslet, že před nimi něco tají. A možná na ni budou o to víc naléhat, aby se jim svěřila, což její stres jenom zvýší. Tahle možnost tedy žádný pozitivní výsledek nepřinese.

Možnost B je rozhodně lepší než možnost A. Sarah a její rodiče spolu aspoň budou komunikovat. Ale protože nebude panovat uvolněná atmosféra a jejich rozhovor nebude otevřený, Sarah ani její rodiče z toho nebudou mít dobrý pocit.

Když se Sarah rozhodne pro možnost C, bude se cítit líp, protože rozhovor o škole odloží na jindy. I rodiče budou rádi a ocení její snahu dál s nimi mluvit. Tahle možnost je zřejmě nejúčinnější, protože obě strany se budou řídit slovy z Filipanům 2:4: „Nevěnujte pozornost každý jen vlastním zájmům, nýbrž každý i zájmům těch druhých.“ (Český studijní překlad)

Další články z rubriky „Mladí lidé se ptají“ jsou k dispozici na internetové adrese www.watchtower.org/ypb

[Poznámka pod čarou]

K ZAMYŠLENÍ

▪ Jakou roli při komunikaci hraje dobře zvolený čas? (Přísloví 25:11)

▪ Proč stojí za to s rodiči mluvit? (Job 12:12)

[Rámeček a obrázek na straně 18]

OPRAVDU SI ROZUMÍTE?

Máš při komunikaci s rodiči problémy? Možná že to, co říkáš, není to samé, co oni slyší.

Když řekneš . . .

„Nechci o tom mluvit.“

Tvoji rodiče slyší . . .

„O svých názorech a pocitech se bez zábran bavím s přáteli, ale na to, abych se svěřoval vám, pro mě nejste dost důležití.“

Když řekneš . . .

„To byste nepochopili.“

Tvoji rodiče slyší . . .

„Jste už moc staří a nejdete s dobou. Můj svět se ani nesnažte pochopit.“

 [Rámeček a obrázky na straně 21]

CO ŘÍKAJÍ TVOJI VRSTEVNÍCI

„Řekla jsem rodičům o problému, který jsem měla ve škole, a byla jsem překvapená, s jakým zájmem si mě vyslechli. Díky jejich pomoci jsem ho pak snadno vyřešila.“ Natalie

„Komunikace s rodiči není vždycky jednoduchá, ale když se jim člověk svěří, spadne mu kámen ze srdce.“ Devenye

[Rámeček na straně 21]

PODNĚTY PRO RODIČE

Jako starostlivý rodič možná přemýšlíte o tom, zda pro vaše děti není těžké s vámi komunikovat. Přečtěte si, co někteří mladí řekli Probuďte se! o tom, proč se s rodiči neradi baví. Pak se zamyslete nad uvedenými otázkami a vyhledejte si biblické texty.

„Jít s něčím za tátou je pro mě těžké, protože toho má hodně v práci i ve sboru. Připadá mi, že nikdy není vhodná doba na to, abych s ním mluvil.“ Andrew

Nevzbouzím ve svých dětech nevědomky dojem, že nemám čas si s nimi povídat? Pokud ano, co můžu udělat, aby pro ně bylo snazší za mnou přijít? Jakou dobu si můžu na rozhovor s nimi pravidelně vyhradit? (5. Mojžíšova 6:7)

„Přišel jsem za mamkou s brekem a vyprávěl jsem jí o hádce, kterou jsem měl ve škole. Doufal jsem, že mě utěší, ale ona mi místo toho vynadala. Od té doby jsem se jí už s ničím důležitým nesvěřil.“ Kendži

Jak reaguji, když za mnou dítě přijde s nějakým problémem? I když je na místě ukáznění, můžu se naučit nejdřív mu naslouchat a zkusit se vžít do jeho pocitů a až pak mu dát nějakou radu? (Jakub 1:19)

„Vždycky když rodiče slíbí, že si s nima můžeme promluvit a oni zůstanou v klidu, stejně se rozčílí. A to není fér.“ Rachel

Co mi pomůže se ovládnout, když mě syn nebo dcera vytočí tím, co řekne? (Přísloví 10:19)

„Častokrát jsem mamce řekla něco hodně osobního a ona to pak okamžitě ‚vytroubila‘ svým kamarádkám. Na dlouhou dobu jsem jí pak přestala věřit.“ Chantelle

Beru ohled na pocity svého dítěte a nemluvím s druhými o tom, s čím se mi svěřilo? (Přísloví 25:9)

„Chtěla bych s rodiči probrat hodně věcí, jenom bych potřebovala, aby mi pomohli začít.“ Courtney

Můžu se chopit iniciativy a začít si s dítětem povídat? Kdy je na to nejlepší doba? (Kazatel 3:7)

[Obrázek na straně 19]

Když v komunikaci narazíš na překážku, nemusí tě to zastavit. Můžeš najít způsob, jak s rodiči mluvit.