Vyvrací věda existenci Boha?

BRITSKÝ filozof Antony Flew se padesát let těšil v ateistických kruzích velké vážnosti. Jeho esej „Theology and Falsification“ z roku 1950 „se stala nejvydávanější filozofickou publikací století“. V roce 1986 bylo o Flewovi napsáno, že je „nejvýznamnějším soudobým kritikem teismu“ neboli víry v Boha. Pro mnohé tedy bylo velkým překvapením, když v roce 2004 oznámil, že úplně změnil názor.

Co ho k tomu přimělo? Jedním slovem: věda. Dospěl k závěru, že vesmír, přírodní zákony ani samotný život nemohly vzniknout pouhou náhodou. Je takový závěr rozumný?

Kde se vzaly přírodní zákony?

Fyzik Paul Davies v jedné ze svých vědeckých publikací poukazuje na to, že věda dokáže velmi dobře vysvětlit různé přírodní jevy, například déšť. Dodává však: „Pokud jde o otázky typu ‚Proč přírodní zákony existují?‘, situace už tak jasná není. Konkrétní vědecké objevy nám do nich příliš světla nevnášejí. Mnohé opravdu zásadní otázky se od zrodu civilizace nezměnily a lámeme si nad nimi hlavu dodnes.“

Antony Flew v roce 2007 napsal: „Nejde jen o to, že v přírodě jsou zákonitosti, ale že tyto zákonitosti jsou matematicky přesné, univerzálně platné a ‚navzájem propojené‘. Einstein o nich mluvil jako o ‚vtěleném intelektu‘. Co by nás mělo zajímat, je, jak příroda svou formu získala. Právě tuto otázku si kladli vědci od Newtona přes Einsteina po Heisenberga. Jejich vysvětlením bylo, že je za tím Boží mysl.“

Mnozí významní vědci si tedy nemyslí, že věřit v inteligentní Prvotní příčinu je nevědecké. Naproti tomu názor, že vesmír, přírodní zákony i život vznikly samy od sebe, nemůže přemýšlivého člověka uspokojit. Z praktického života víme, že každou dobře fungující věc — zvlášť pokud je technicky složitější — musel někdo vymyslet a vyrobit.

Čemu budete věřit?

Přestože „noví ateisté“ rádi prohlašují, že věda je na jejich straně, ve skutečnosti nelze ani ateismus, ani teismus založit výlučně  na vědeckých argumentech. Oba názory předpokládají víru — ateismus víru v bezúčelnou slepou náhodu, teismus zase v inteligentní Prvotní příčinu. „Noví ateisté“ hlásají, že „každá náboženská víra je slepá,“ napsal profesor John Lennox, který přednáší matematiku na Oxfordské univerzitě v Anglii. Dodal: „Je potřeba zdůraznit, že to tak není.“ Nabízí se tedy otázka: Která víra obstojí při bližším zkoumání — ta ateistická, nebo ta náboženská? Porovnejme například názory na původ života.

Evolucionisté připouštějí, že vznik života je opředen mnoha záhadami — i když existuje řada teorií a mnohé si protiřečí. Podle Richarda Dawkinse, jednoho z představitelů „nového ateismu“, je ve vesmíru tak obrovské množství planet, že se život někde zákonitě objevit musel. Mnozí uznávaní vědci si však nejsou tak jistí. John Barrow, který je profesorem na Cambridgeské univerzitě, napsal, že „vývoj života a psychiky může na každém stadiu skončit v evoluční slepé uličce“. Podle něj je „tolik způsobů, které by mohly v složitém a nepřátelském prostředí zabránit životu ve vývoji, že by bylo čirou domýšlivostí tvrdit, že cokoli se může uskutečnit, jakmile prostě máme dostatek uhlíku a dostatek času“. (Teorie všeho, přeložil Jan Novotný)

Musíme si také uvědomit, že život není jen směs chemických prvků. Jeho základem jsou geniálně uspořádané informace zakódované v DNA. Když tedy mluvíme o původu života, mluvíme také o původu těchto biologických informací. A jediným zdrojem informací, který známe, je inteligence. Mohl by snad jakýkoli smysluplný soubor informací, například počítačový program, matematická rovnice, encyklopedie, nebo dokonce jen recept na moučník, vzniknout souhrou náhod? Samozřejmě že ne. Avšak žádný z těchto příkladů se nedá, pokud jde o důmyslnost a účelnost, ani v nejmenším srovnat s informacemi, které jsou uloženy v genetickém kódu živých organismů.

Je vědecké připisovat vznik života šťastné náhodě?

„Vesmír je ze záhadných důvodů takový, jaký je, a jen čirou náhodou umožňuje existenci života,“ shrnuje Paul Davies názor ateistů. „Kdyby to bylo jinak,“ říkají, „nebyli bychom tady a nedebatovali o tom. Ať už ve vesmíru je nebo není hluboký vnitřní soulad, nenacházíme za tím vším žádný plán, účel ani smysl — přinejmenším ne takový, jakému bychom rozuměli.“ Davies k tomu dodává: „Výhodou tohoto názoru je, že je snadné ho zastávat. Tak snadné, že může být pohodlnou výmluvou“ pro ty, kdo otázku vzniku života nechtějí řešit.

Molekulární biolog Michael Denton má za to, že evoluční teorie „se spíše než seriózní vědecké teorii . . . podobá principům středověké astrologie“. Ve své knize Evolution: A Theory in Crisis se o Darwinově teorii vyjádřil jako o jednom z největších mýtů naší doby.

Představa, že život vznikl šťastnou náhodou, opravdu působí trochu jako mýtus. Dejme tomu, že nějaký archeolog najde kámen,  který má zhruba tvar krychle. Může usoudit, že tento tvar vznikl nahodilými procesy, což je rozumný závěr. Později však najde kamennou bustu propracovanou do nejmenších detailů. Bude i její vznik připisovat náhodě? Jistěže ne. Logicky usoudí, že ji někdo musel vytvořit. Podobný argument čteme v Bibli. „Každý dům je . . . někým postaven, ale ten, kdo postavil všechno, je Bůh.“ (Hebrejcům 3:4) Připadá vám tento výrok rozumný?

Profesor Lennox napsal: „Čím více toho o našem vesmíru víme, tím se hypotéza, že existuje Stvořitel, Bůh, který vesmír vytvořil za konkrétním účelem, jeví jako přesvědčivější a jako nejlepší vysvětlení našeho původu.“

Avšak jednou z věcí, které víru v Boha podkopávají, je skutečnost, že se v jeho jménu páchá mnoho zla. Někteří lidé proto usoudili, že bez náboženství by na světě bylo lépe. Co si o tom myslíte vy?