Náboženství — Sjednocuje, nebo rozděluje?

CHRÁM Svatého hrobu v Jeruzalémě je mnohými lidmi považován za nejsvatější budovu křesťanského světa. Zároveň je však symbolem náboženských sporů a nepřátelství. Podle tradice stojí v místě, „kde byl Kristus údajně pohřben a vzbuzen z mrtvých“. Tato posvátná budova se ale také stala dějištěm mnoha násilných střetů. Mniši a kněží z šesti různých „křesťanských“ denominací na sebe navzájem útočili kvůli tomu, kdo a kdy bude chrám používat. V uplynulých letech se spory vyhrotily do té míry, že musela zasáhnout ozbrojená policejní jednotka a dočasně nad chrámem převzít kontrolu.

Dějiny plné násilí

Události v chrámu Svatého hrobu zapadají do dlouhé historie krveprolévání a masakrů spojených s náboženskou horlivostí. Kniha Violence in God’s Name (Násilí ve jménu Božím) se ke konfliktům, k nimž došlo v různých částech světa, vyjadřuje takto: „Od Indonésie po Severní Irsko, od Středního východu po Kašmír, od Indie po Nigérii, od Balkánu po Srí Lanku — ve všech částech světa křesťané, buddhisté, židé, hinduisté, muslimové a sikhové zdůvodňují použití násilí tím, že chrání svou náboženskou totožnost a zájmy.“

Nicméně k hlavním námětům učení většiny náboženství patří myšlenky o pokoji a míru. V průběhu staletí náboženství s nadšením hlásala lásku k bližním a posvátnost lidského života. Neměla by tedy náboženství svůj mocný vliv použít také k tomu, aby takové hodnoty aktivně prosazovala? Ti, kdo upřímně věří v Boha, by měli tuto otázku dobře prozkoumat.