Tikot dávných časů

● První mechanické hodiny byly pravděpodobně vyrobeny před 900 lety v Číně. Od té doby zaznamenaly mnoho různých vylepšení. Jedno z těch nejvýznamnějších přišlo v polovině 17. století, když se v hodinách začalo používat kyvadlo. Díky této revoluční úpravě měřily čas tak přesně, že se na ciferník mohla přidat minutová ručička. Mechanická část hodin, včetně kyvadla, závaží a poměrně těžkého strojku, vyžadovala umístění v masivní konstrukci ve vertikální poloze. Tak vznikly stojací hodiny, kterým se někdy lidově říká skříňové pendlovky. Jeden odborník o nich řekl, že „měří čas velmi spolehlivě i za nepříznivých podmínek“.

Zpočátku se tyto vysoce ceněné hodiny zhotovovaly pouze v evropských velkoměstech, jako je Londýn a Paříž. Postupně se však jejich výroba rozšířila i do těch nejzapadlejších koutů evropského kontinentu. Na výzdobě hodin se projevil místní umělecký styl. Jejich tvar mohl být rovný nebo zaoblený a konstrukce štíhlá nebo objemná. Vyráběny byly z borovicového, ebenového, mahagonového, dubového či ořechového dřeva a povrch mohly mít hladký nebo zdobený ornamenty. Stojací hodiny svou popularitu získaly nejen jako zařízení pro přesné měření času, ale také jako elegantní bytový doplněk.

Lidé jsou stojacími hodinami okouzleni i z jiného důvodu. S trochou nadsázky lze říct, že vypadají jako lidská bytost. „Mají výšku průměrného člověka a jejich výrazný ciferník připomíná obličej,“ poznamenává dr. Sinikka Mäntyläová, výzkumnice z Finska. Jejich tikot se podobá tlukotu srdce. Tato mistrovská díla byla postupně nahrazena přesnými a zároveň levnými hodinami řízenými krystalem (systém quartz). Stojací hodiny však mohou v dnešní uspěchané době vnést do domácnosti pokojnou atmosféru. V jedné knize se o nich píše: „Svým pravidelným a poklidným tikotem konejší duši a přenášejí nás do doby vzdálené od dnešního shonu.“ (Keeping Time—Collecting and Caring for Clocks, Měření času — Sběratelství a údržba hodin)

[Obrázek na straně 19]

Tyto hodiny pravděpodobně pocházejí z počátku 19. století